Skřet, a, skřítek, skřítek, křístek
Skřet, a, skřítek, skřítek, křístek, tka, m., duch, der Geist, Dämon. V MV. ne- pravá glossa. Pa. — Zvl domácí bůžek sta- rých Slovanů pohanských, ein Hausdämon, Hauskobold. Sie waren von guter (auch hospodáříček genannt) und tückischer Natur. Gl. 313. S., špiritus, špirek, luček, čertík, rarášek, Kuba, Kubík. Vz Kda. I. 215., 229., Hus. I. 409. Činí se ďábel hospodářem, kteréhož v domích jmenují skřítek aneb ho- spodáříček, a ten lidi mámí, v kterém sobě kde nesmyslní štěstí zakládají, a jemu pokrmu, obuvi zanechávají, kterýž mnohdykrát ukáže se v způsobu pacholíka. Štelc. o anděl. Je pravý skřítek (= pidimužíček). Prov. D. Vz Malý. Ty skřítku! Us. Skřítek to vzal. Us. na Mor. Posluhující skřítkové a hospo- dáříčkové (šotkové). Kom. Není ani skřítka (křístka) doma (= nikoho). Prov. — S., pře- zdívka dětská, der Fratz. U Opav. Klš. — S., tku, m., der Kopfgrind. Mor. Mtl. — O pů- vodu vz Mz. 81.