Smáti se
Smáti se (zastr. smieti se, na Mor. a ve Slez. smíti se; u Opavy smiť se, Klš.), směji se (smeje se, u Litomš. Prk.), směj se, směje (íc) se, smál se (smiel se, smíl se, dříve a na Mor. posud, vz inft. nahoře), smán, smáni n. smáni se; smávati se. Vz Bíti, Hřáti, Gb. Hl. 59. Strslov. smijati se (sm?ja se), ridere, stind. smi, smijat?, lachen. Mkl. aL. 129. Lachen, anlachen, zulächeln, auslachen. — abs. Komu směšno, nechť se směje. Č. Blahoslavení, kteříž nynie pláčete, neb budete sě smieti; A tak spolu smějí se, když utrhají, jako svině chrochci, když lajna požívají; Tancovali sú, smieli sú se a jiné hřiechy plodili. Hus II. 311., I.230.,III. 144. Když se pán směje, celý dvůr jest veselý. Koll. Smál se, až se za břicho po- padal (až nikam nemohl, až do třepetání), až se mu osrdí třáslo, až se třásl, až prskal. Kšá., Sš. P. (309., Dch. Smáti se jako Filip na jelita. Šml. Směje se jako Filípek na mastné kroupy. Smeje sa akoby ho najal. Mt. S. Smáli se, až se za boky chytali. Hš. Oči se smějí. Ros. Hrdličky cukrují, se smějí. Us. Směje se hospodářství (dobře stojí). — kde. Cimbalista pořád zhusta na svůj cimbál pere, dyž mu do ně často hází, po straně se směje. Sš. P. 617. Po straně se s. Er. P. 169., 307. Směje se pod kožú (ins Fäustchen). Mor. Šd. Kněžie mluvie a smějie se v kostele. Hus I. 77. S. se v sobě (tajně). V. Když dědic pláče, v srdci se směje. V., Č. — kdy. Volal sem a pohrdali ste a já u vašem zahynutie smieti sě budu. Št. N. 130. Treskce staré, jenž se v té ne- moci smějí, majíce plakati té psoty tak ná- ramné. Hus I. 293. — z čeho. Směje se nepřítel z pádu našeho. L. S. se z koho — smáti se mu. Ob. Pan. Milý Bože, co se děje, ano se z nás každý směje. Dh. 104. A ta moja kochanečka ze mne se směje. Sš. P. 339., 355. Všeci z Jana se smáli. Kn. poh. 176. A tví rádci? smějí se jen z tebe. Sš. Bs. 199. Na tom našem dumě plavy kohut pěje, z chudobne děvečky ledakdo se směje. Sš. P. 355. Mezi hřiechy jest nej- větčí hřiech, ktož sě vesele směje z toho, že sám hřeší neb že jiný hřeší; Směje se z řečí oplzlých. Hus I. 272. (Tč.). — jak: smáti se smíchem studeným (když se kdo směje, aniž by se mu chtělo). V. Smáti se v hrsť. Plk. Mnohý v oči se ti směje, mezi lidmi na tč kleje. Kamar. S. se z celého srdce. Us. Směje se na hubu (= plnou hubou). Hš. S. se do ohýbání. Dch. Smál se tomu z plna hrdla. Stnk. S. se plným hrdlem. Pt. Z plic se toliko směje (nuceně, ne od srdce). Č. — čemu, komu: povídačce; má se čemu smáti. D. Směje se mu. Br. On se mu jen směje. Ros. Myslivec ten střílá, já bych se mu smíla. Sš. P. 483. Všici smieli sú sě mně; Jemu sě budú smieti. Ž. wit. 21. 8, 51. 8. Pokud se nám štěstí smálo. Us. Tč. Neměl čemu se smáti. Dch. Srdce se mi v těle smálo. Us. Nám se to směje, hůř je vyhořelým! Us. Msk. Koza leží na seně, ona se mně směje; chytím kozu za bradu, povedu ji do Brodu; A za vědro vína, aby se jí ta huběnka smíla. Sš. P. 694., 726. Já vašemu zahynutí budu sě smieti. Hus III. 139. Oči se mu smály. Hš. — Dal., Flav., Jel., Bern., Háj., Kat. 2694. — ke komu. Počne se k němu mile smieti (= usmievati se na koho). Dal. — na co, na koho. Smál se na mne. Us. Směje se mu na to huba (— má k tomu chuť). Ros., Č. Srdce se jí směje na jiného. Papr. Směje se na to, jako Kuba na jelito. Č. Směješ se jak pes na horké (vřelé) kroupy. Pk. To je vám krása, až se srdce na to směje. Us. Šd. Smál se jako na lesy (hla- sitě). Dch. Dítě na matku se směje. Us. Dyž ovčáček ovce žene, dycky on se na mne směje. Sš. P. 482. Vz Smích, Smáti se abs. — se čím. Jakoby se smála očima a rukama popleskávala. Jel. Enc. m. 11. — proč. Někto sě směje ze závisti, někto z nevěry. Hus I. 272. — se odkud. S jeho obličeje láska boží na tebe se směje; S výše blankytné se tu slunko smálo ruměnou září. Sš. Bs. 16., 49. — že. Vrtalka plakala, že jim ju vezmó, Františka se smála, že bude ženo. Sš. P. — se přes co, přes koho. On se přes tu věc, přes něho smál, špatně m.: něčemu; ovšem dobře: smál se na ni přes plot nebo: S-la se tam přes všecky = více než všichni. V Kunv. Msk. — Smáti — smáti se, zastar. Nikdy neviděli, by smál. St. skl. — S. koho: on ho jen směje = se mu jen směje. Ros.