Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:4   Strana:0588


    Věděti
    Věděti (v již. Čech. vědíť, Kts. ), vím (zastr. vědě), víš, ví, víme, víte, vědí (ne: ví; na Zlínsku víja, Brt.; u Opav. vju i věďu, Klš. ), věz (věziž; na Slov. věď), vězme, vězte; věda (vědouc, vědouce; na Zlínsku věďa, Brt. ); věděl, a, o; věděv, vši, vše; věděn a vědín; vědění; sup. vědět. O strč. časování vz Kt. 82., 83., Bž. 205. Má nepřehlasované a jen v pověďal u Hájka (Gb. ). Koř. vid. Gb. Hl. 144. Kmen věd vypouští v praes. d před souhláskou (vě-m, věš...; strb. v?si, strč. viesi), začež ě se dlouží v í (vím, víš... ), ale před samohláskou se drží: 3 pl. věd-í, věd-a, věd-ouc, věd-om. Mk. Cf. Gb. Hl. 115., 133., 116. Nevěste, ignoratis. BO. — V. = vědomosť, známosť míti, wissen; znáti, kennen; uměti, kennen, wissen, im Stande sein. Jg. — abs. Vím, kde bývá. Us. Vím, po čem loket. Prov. Slyšel vy- zvánět, neví ale komu. Us. Jde, by nevím jak pršelo. Us. Ví pes, čí sádlo snědl. Prov. Sám jeden každý ví nejlépe, kde ho střevíc hněte. Prov. Každý ví, kaj ho střevík tlačí. Ve Slez. Šd. Ten už ví, co je bída, co je hlad, jak zpívať (umí to). Slez. Šd. Věda a chtě. V. Chtíce vědouce. Jel. Pokudž já v. mohu. V. Pokud vím, co já vím. Us. Chci, žádám v. V. Dám vám v. Us. Nevím kudy kam. D. Nevím kudy z konopi. V. Dělal, jakoby nevěděl. To ti povídám, abys věděl. Us. Bůh ví, kdo to udělal. Kdo ví (možná)! Us. On myslí, kdo ví, co umí!; On myslí, že ví, kdo ví co (velmi mnoho); On myslí o sobě, kdo ví co. Us. Jdeš a nevíš kaj. Slez. Šd. Věděti vám dávám milostivě. Nar. o h. a k. Tehdy takový má.... dáti půl leta napřed věděti. Žř. F. I. B. XXVIII. Bůh ví! bei Gott! člověk neví, man weiss nicht!; Nevím, kde tomu konec; On neví dál; Kdy- byste v-li, jak mu je!; On jakoby nevěděl; Nevěděl, co sobě s tím počíti; Však víme, kam to míří; Kozli vědí, kde běhá. Us. Dch. Prosím tebe, dej mi věděti, které by se tobě osoby k tomu sjezdu líbily. Pal. Dj. IV. 1. 122. Nečiň se mněje, ale věda. Tkadl. II. 74. Ač se činíš nevěda. Ib. I. 78. Cf. Činiti. Odpůrci své obydlí v. dáti. J. tr. Tu hanbu bych na sebe nevzal, ani za nevím co. Us. Šd. Kéž by mladý věděl a lenivý chtěl; Kéž by starý mohl a šlechetný směl: věru každý dost by měl. Trnka. Sám pán Bůh ví, co se tam s ním stalo. Us. Šd., Dch. Ani nevím = ne (záporná odpověď). Us. u Ra- kovníka. Já mám toho člověka ráda, ani sama nevím zač a proč. Us. Šd. Pryč, kam kdo věděl, utíkali. Kn. Panuvali šťastne a dlho, sám pán Bóh vie dokady; Mohol by si dačo rozprávať! Kedja, reku, neviem. Dbš. Sl. pov. I. 229., 379. (Šd. ). Má svého tím listem dotíhnúti, kdež ví, anebo doupomínati, na komž ví; Na to se Zbyněk muož zvésti, ví-li kde. Půh. II. 445., 456. (Tč. ). Více měj než vyjevíš, méně hovoř nežli víš. Shakesp. Tč. Poručníci moji dobře vědí, co jim ne- božtík poručil platiti a co nic; Dobývaj svého sám, jakž tu vieš; Aby věděl potom, kde své najíti. NB. Tč. 11., 22., 207. Račtež mi VM. o tom rozkázati, abych já věděl, kterak se v té věci mieti; Koho muožeš a vieš, přiveď, aťby na sněm jeli; Pak čemuž- koli od něho porozumiem, toť dám po svém poslu v.; Nyní musím odjeti a když bohdá zase přijedu, dámť nemeškaje věděti; Daj mi v., čímž najspieše muožeš. Arch. I. 235., II. 27., 33., IV. 9., 16. (Šd. ). Ani neviem, dze som, ani neviem, čo som. Ps. sl. 49. Co pak si te meslíš, že te seš doví co ?; Može jich pasć (pásti), može, ale věděć jako! Sš. P. 256., 355. (Tč. ). Aristotileš pokládá do- broděnstvie tři, jichž nemóžem odplatiti, to věz: božie, rodičov a mistra; Nezabieš, to věz bezprávně nižádného; Dobré jest vě- děti, co jest královstvie nebeské; Věděti také jest, že dvoje jest naděje, jedna po- moci, druhá odplaty. Hus I. 142., 153., 322., III. 158. Dobře pán Bůh ví, co dělá. Šd. Kdo má jedny nohavice, ví, které má obléct. Bayer. Koho nám třeba, víme hned, jak mu říkají. Us. Šd., Tč. Bohatí ne vždycky vědí, kdo po nich dědí. Prov. Tč. Ví, po čem chodí. Vz Chytrý. Lb. — co. Nyní to vím. D. To sám Bůh ví. D., Br. Hněváš se? Toť bych nevěděl (dass ich nicht wüsste)!; Tys co věděl (du hast was Sauberes gewusst)!; Houby víš (= nic nevíš, einen Quark weisst du); Dal jsem mu to věděti; Dělá se, jakoby nic nevěděl. Us. Dch. Ty víš minim (= nic nevíš). U Strážn. Šd. To věděl i Kuba Janků (= každý hlupec). U Litomyš. Dš. A takéť noviny v. dávám, že... Pal. Dj. III. 3. 280. Nemožné jest všechněm všeckno v. Dač. I. 216. Srdečko mne bolelo, jak by něco vě- dělo. Slez. pís. Šd. Čim, čim, čim, čimčarara čim čim čim, co mám, dělat, to já vím, vím, vím. (Praví vrabec). Šd. Vím já jeden kvítek (znám). Us. Ví to Buoh, že neviem o žádném puojčenie; A to všecko město ví; Aby zře- telně věděl léta netoliko rozumná prostě ale k tomu i dospělá toho sirotka. NB. Tč. 154., 173., 203. Léta božieho 1496. ve středu před sv. Havlem Jan Běškovec z Proseči dal jest rok napřed věděti listem od úřadu Smilovi z Neznaboh. Vš. Jir. 210. Aj vím já lúčku zelenú, na ní lindičku sázenú; Janíčku, tys širý zbojník, víš ty k horám každý chodník; Vím já jeden hájíček, vtom hájíčku domeček; Vím já zámek malovaný, bystrú vodú obe- hnaný; Jak sa nemám znáti, dyž to ludé věďá, dyž tvé černé oči dycky po mně hle- ďá?; Já dále světa vím, ale nesmím íti, pokaď mi zavání u sóseda kvítí; Nevěděch (nevěděl sem) do Hati cestičky; Chodníčka nevíme, dobří ludé víja (vědí), oni nám po- víja; Vím zahrádku trněnú. Sš. P. 2., 134., 176., 179., 237., 371., 458., 524. Věda panský nález, že nemám žádným věcem odpovídati. Půh. II. 395. Ach nelze věděti brodu (znáti). Alx. V. v. 1807. Svého také prorádci věděl. Pass. 21. Dajte mi to věděti listem; Všeť sem vypsal, což viem, aby i ty věda uměl se tam richtovati tyto věci věda; A jakož mi píšeš, žes si nemohl přijeti pro věci, kteréž vím; To vědúc dajte na jiné zámky věděti; A též i Šuof činí se nevěda toho příměřie. Arch. I. 232., III. 49., IV. 8., V. 333., 273. (Šd. ). Ani mne ani otce mého viete (znáte). ZN. Zda toho neviete? GR. Vím tebe bez viny. Kom. Čas k placení v. Vš. Jir. 215. Aby zvykal, aby byl poznalý, aby ty, jenž's sebe nevěděl, sám se nalezl; Protož znajme v něm přirozenie své: neb byť ho člověkem ďábel nevěděl, tehdy by ho ne- pokúšel; Jakož sem já mněl, dokud sem písma a života svého spasitele nedobře věděl. Hus I. 350., II. 93., 127. (Tč. ). Co ty včile víš, to já již dávno zapomněl. Us. Tč. Svrbí jazyk toho, kdo ví co tajného. Prov. Šd. Čo víš, to máš, jiné všecko je zkáze poddané. Na Slov. Tč. Není ten moudrý, kdo mnoho ví, ale ten, kdo ví, co třeba. Prov. Tč. Co nevím, nepovím. Us. Nevíš-li urození a zachování svého, rozhněvej souseda nej- bližšího, povíť povahu života tvého. Prov. Ty mnoho víš (nic nevíš)! Všecky řeči ví (umí). Us. Vím (znám) tu krajinu, ten les. Us. Věděti (znáti) drahosť pokladu. Št. Ty jedno víš a já druhé (chceli kdo něco lépe věděti). Vz Odmlouvání. Č. Ví více nežli poví (chytrý a opatrný). Us. Kšť. Kdo se hlásí, že ví mnoho, ten má seno v hlavě. Na Mor. Tč. On jistě něco ví (= umí čaro- vati, podělať někomu). Mor. Vck. — o čem. To druhé leží pod mezú, tam o něm ludzě nevědzu. Sš. P. 157. Mne na vojnu berú, vy o tom nevíte; vy o tom nevíte, věděť nemóžete, už na vašem hrobě konvalinka květe. Mor. ps. Šd. O tom netreba každej strake vedieť. Mt. S. 1. 93. Ví o té věci. Us., Br. Víme o tom dobře, že.... V. V Africe nevědí nic o sněhu. D. A on o tom věda a chtě po své poctivosti státi. Václ. VIII. Nechtěl o tom v. Us. Dch. Pra- žané dali o tom Chebským již dne 5. listp. věděti. Pal. Dj. III. 364. Byl opilý, že ani o světě nevěděl. Us. Šd. O mně v. račte, že z milosti boží ještě zdráv jsem. Žer. 18. Mé ruce, nohy, ramena atd. již o něčem vědí (již jsem se hodně nadělal, nachodil, nanosil atd. ). Us. Šd. Já sa zavěsím na holi v ka- beli, aby všeci ludé o tobě věděli. Sš. P. 763. V. o chudobě. Anth. I. 95. O tom niče nevědieše. Kat. 241. Už ani o sobě nevie. Mt. S. Já o ničem nic nevím. Půh. II. 601. Co bys, matičko, dala, bys o dceři věděla? Dala bych všecko zboží, bych věděla o dceři; Víme o tobě, žes přišel s nebe. Sš. P. 178., 736. (Tč. ). Jenž lépe věděl o snopě. Alx. V. v. 2246. (HP. 54. ). Za odpověď mluví, že jest těch zlatých nebrala, ani o nich co vie; Jakož o tom víte. NB. Tč. 17, 103. O nichžto (= kterýchžto) časiech ižádný nevie než sám Buoh. Pass. 12. (Hý). Nenie vaše, věděti o těch časiech ani o časových nápa- stech (= pokušeních, nástrahách). Ib. Kdyby kůň o své síle věděl, nikdo by na něm ne- oseděl. Ros., Tč., Šd. Dobrý hospodář o všem (i o nejmenší věci) v. chce. Poř. Tč., Šd. Pána otiež, coť o něm vie. Hus II. 386. Když mne potřebují, tehdáž o mně vědí. Dch. O čemž mladí nevědí, to jim staří po- vědí. Kor. Opilý, že o světě nevěděl. Us. — o kom čeho: mnohých darebností, šp. m.: mnoho darebností. Brt. — co do koho. Co ty do mne víš (co špatného o mně víš) ? Sych. V. co do sebe (svědom si toho býti). V., Hus I. 423. Neb nic do sebe neviem (hodného zatracenie). Hus I. 35. Věděti do sebe které dobré skutky. Št. Nic do ní ne- vědí (čím by byla vina); Každý to ví do ní, že je pořádná. Us. Vk. Nižádný nevie do sebe. Smil. v. 1987. Mi to dáno věděti do cizích zemí. Půh. II. 300. Vědieše jistě do něho, že veliká moc od něho. Hr. rk. 137. To jáz do něho vědě. Výb. I. 220. Jakobych něco zlého do něho věděl. BR. II. 619. b. I kterak ti nejsú hodni, kteříž blížnieho na- zývají kacieřem, nevědúce do něho kacieř- ství. Hus II. 286. Věrná duše jest choť Kristova a vie to do něho, že on nemóž na ni nic přepustiti, jedné což jí jest hodné; Ti mají do sebe věděti, že Boha nemilují. Hus II. 369., III. 129. (Tč). — St. skl. II. 41., Dal. 47., B1. 112. — co odkud. V. něco ze zkušenosti. Us. Protož věz z této řeči, že v tomto přikázánie něco jest ovšem mravné. Hus I. 111. Vímeť z vypravování k r. 1080., že se úmysl tento nepovedl. Ddk. II. 305. Ví to z kněh. Us. — jak. V. něco z paměti (uměti). V. něco v jistotě, v skutku. V. Ví to na vlas. Opatřtež vy to, jakž najlépé víte; Pravili pod svú vierú, že o tom skutkem, radú ani pomyšleniem nic nevědie; Jáť to dobře vím. NB. Tč. 12., 69., 118. Věděl to vědomostí svou všeobsažnou; Co v nich jest, věděl a znal sám od sebe vnitřním zrakem duše, samovidně, samozorně, samovědně; O nevěře jejich věděl Pán podlé své vševě- doucnosti; Na jisto tedy věz veškeren dům israelský; Nemoha jistotou víry zhola bez- klamnou věděti. Sš. J. 45., 118., Sk. 28., II. 86. (Hý. ). Jáť svého bratra zjevením vědě Dal. 53. Jakož to již každý muož určitě v.; Toto za celo vězte, žeť o to lidé pracují. Arch. II. 273., III. 41. (Šd. ). Skrze ducha sv. něco v. Kat. 1927. Bůh dobře ví, proč které koze rohy uráží. Prov. Šd. — co po čem. Sv. Řehoř jeho otáza, po čem by to věděl. Pass. 240. Po svém muži nevieš ji- ného. Št. — co na koho. Vím mnoho naň. V. On na mne nic neví; Nic se naň neví. Us. Dch. Ať poví, co na ni zlého ví. NB. Té. 63. Žádnej na mě nic neví. Er. P. 415. Že neví nižádného kacířství ani bludu na mistra Husa. Zb. exc. — proč. Ani pro (= strany) Jana ani pro Jaši že neviem, kto jemu to udělal. NB. Tč. 80. Král chudák si nevedel od žiaľu rady. Er. Sl. čít. 66. — (co čím) kdy. V noci dýmem věsť věděli. Alx. Ona na první pohled vedela, kdo je. Dbš. Sl. pov. I. 206. Však mi to hrome prve víme. Pal. Dj. V. 1. 376. Sv. Prokop svú smrť před dvěma dnoma věděl. Výb. I. 202. — oč. Také o řád kněžský viemy, kterak jest za našich předkóv bylo. Arch. I. 7. — s čím. Nevěděl s odpovědí kudy kam. Us. Pro kteréžto veliké škody beru, tak že již s těmi škodami sobě neviem konce. Arch. III. 7. — s inft. Nevím co dělati radostí. Ros. Budeš věděti, co a jak o kterých smy- sliti. Br. Již neví kam koz hnáti. Jg. Ví (umí) na housle hráti. Bern. Neví kdy přestati od učení. V. Nevím se pamatovati, zbytečně m.: Nepamatuji se. Vst. Věděli mnoho vy- pravovati o jeho laskavosti, zbyt. m.: vy- pravovali mnoho o j. 1. Brs. 2. vyd. 252. Bíť a zpívať víš. Pokor. Z hor. 142. Já vím též čítati (umím). Na Slov. Keby moje ručky něrubaly bučky, věděly by gajdovať; ale moje ručky musia stínať bučky, nuž nevedia gajdovat'. Sl. ps. Šf. II. 112. Abychom vě- věli kterak se držeti. Arch. III. 20. Vědieť praviti o tom hoši. Dal. 148. Voda, voda, breh vysoký, strmeň, skala, skok široký: ako sa ja ta mám dávať, keď neviem celkom nič plávať. Sl. ps. 182. Čiby si mi vedel povedať, prečo ťa radšej mám ako otca, mať? Sl. ps. 220. Vedelo mu ďakovať. Ib. 373. (Šd. ). Budu vědět povídati, jak je s milým bojovati. SŠ. P. 81. Slováci mrieť vedia za slobodu. Na Slov. Tč. Ví-li kde svých věcí hledati, tu hledaj. Půh. II. 622. — že. Ví, že mám peníze. Us. Bůh ví, že jsem to ne- udělal. Us. Dyby já věděla, že tě hlava bolí, poslala by já ti někaj (někam) pro doch- tory. Sš. P. 80. Vedělť prý, že ho neradi viděli. Pal. Dj. III. 3. 218. Věztež, že toho jinak neudělám. Arch. IV. 171. Však my viemy, že jest jeho jeden z učedlníkóv pro- radil. Pass. 20. (Hý. ). Věziž, že to přikázánie jest prvé na druhé dště položeno; Vie, že není vinen, čím ho vinie; Vieme, že, cožko- livěk poprosíme, vezmem od něho. Hus I. 137., 188., 310. (Tč. ). a j. — aby. Nevím, aby se komu zdařilo. Kom. Nevěděli sú, by ciesař vyšel (= že). GR. — se. Toť se ví! Us. Dch., Šd., Ml. — co komu. Ví jméno houbám. Č. Chtěl tomu jistotu věděti; A tu jest zbito Čechův, sám Bůh ví jim počet. Brt. S. 3. vyd. 54.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011