Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:4   Strana:0777


    Volati
    Volati, prvý vzorec sloves V. třídy: vol-ám, -áš, -á, -áme, -áte, -ají; volej (-jme, -jte); volaje (íc); volal, a, o; volav, (vši), sup. volat; budu volati; volal jsem, byl jsem volal, volal bych, byl bych volal. Tak se časují slovesa, která před třídnou známkou a mají souhlásku tvrdou aneb obojetnou: běhati, bouchati, čekati, dělati, hlásati, hle- dati atd. Vz Kt. 75., Bž. 25, 35,, 196., 197., Ht. Sr. ml. 292., Zk. Ml., Slov. I. 162. Vo- lávati. V. = křičeti. Na Slov. též: zváti i jmenovati, rufen; nennen. — abs. Vzhoru vola Vneslav. Rkk. Proč pak voláš? Ros. Tu viděl, jak jiný chlop něse cosi na rameně a volá: Kaj ho mám postaviť? Slez. Šd. Ach, kdož to tam volá, pokoja mi nedá? Sš. P. 160. Pak což se dotýče nepřátel, tu svolili se všichni, aby byla volána vojna ihned. Pal. Dj. V. 1. 60. A zástupi voláchu řkúce; Mnozí sú voláni, ale nemnozí vy- voleni. (Mat. 20. ). Hus 11. 3., 62. — koho (akkus. ). Dala by si volať (pozvati) štyry panny. Sl. ps. 23. Potom sa ho zpýtal, čí je? ako ho volajú ( = jmenují)? Dbš. Sl. pov. I. 214. Volaj dělníky a daj jim mzdu jich; Nadarmo volaje svědka Boha činí Bohu neposlušenstvie; Když činíš oběd neb večeři, neroď volati přátel a bohatých (Luk. 14. ). Hus II. 62., 109., 442. (Tč. ). — co: vojnu (pobízeti k ní). V. V. šichtu (ohlásiti, konec šichty oznámiti). Vys. Toť jest, co svět volá (žádá, v čem si libuje). Us. A ty pozoruj. jak to vše mistr volá (jmenuje). Ms. 16. stol Práva v. NB. Tč. 235. — koho (akkus. ) odkud kam. Volal psa z boudy. Us. Kdy s nebe vola hlas boži, dušička sě s cělem (tělem) luči. Sš. P. 19. Že na tebe s nebe volalo. Brt. P. 181. Na dreve stoji, Boha sa bojí; kričí, volá z hora do dola, ľudi budí a nik sa neohlási (= kazatel). Mt. S. I. 135. Vola duch sv. Petra od modlitby k čin- nému životu. Sš. Sk. 125. I udá se nám jíti mimo Andrluov duom a oni z jeho domu na nás volají. NB. Tč. 279. A krev bratra tvého volá ke mně z země. (Gen. 4. ). Hus I. 157. — koho (gt. ), čeho. Leží tam sy- 260 neček porúbaný všecek, volá vody studené. Sš. P. 329. Dcera volala pomoci. Brt. S. 3. vyd. 44., Sš. P. 104. A když bylo již půl noci, ceruška volá pomoci. Brt. P. 129. Proviňujícím promíjí, bloudících volá. Kom. Volejte jich. Br. — kam. Ten hřích do nebe volá. D. Někomu do duše v. (silně domlouvati). Do boje lid v.; Ta krev volá do nebe. Us. Dch. Volá do útrob. Hdk. L. kv. 40. Volali sme ju do jizby; či šla? nešla! Slez. Šd. I volána do zbraně. Ddk. II. 224. Neb vy (vás) také k sobě volá Bóh do svej osobi (vlasti). Kat. 2548. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Pořek. Šd. Tu jeho zasě volali k vozu. NB. Tč. 24. Volali na vojnu; A Přibík tím pohrdal a nestál a druhá strana volala na právo. Arch. IV. 26., 270. (Šd. ). Jestli pak (na sv. Pavla) vítr bude váti, budou na vojnu volati. 1790. Šd. Jděte na východy cěst a kteréžkolivěk na- leznete, volajte na svatbu. (Mat. 22. 9. ). Hus II. 379. Vz Volati ke komu. — (čím) ke komu (kam). K Bohu v. = prositi. Už na lože líhámy, k tobě Bože volámy; My k tobě voláme, o pomoc žádáme, náš milý patrone. Sš. P. 52., 69. (Tč. ). K svatým volati. Čr. Tak vždy volali ku právu a my jsme jim přáli práva; Poněvadž židovka ku právu volá práva, jsme jí přáli, naučenie od vás žádajíce, kterak jie o to rozděliti máme: A tak obě straně ku právu volají; Ale k tému jest vždy žalobník volal, že to světle prokázati chce; Žalobník ku právu volá a žádá před se práva; V tom sě ti rukojmie ku právu volají, poněvadž hotových peněz nemají ani jmieti mohú beze lsti. NB. Tč. 9., 18., 23., 157., 183., 212. Volaje vždy k tobě v nebe. Hr. rk. 367. Sirotci k němu voláchu. Dal. 158. Mezi čtřmi hřiechy, kteříž k Bohu volají, vražda jest prvý a zvláštní; Když kto zabije člověka, moci nebeské v. budú k Bohu řkúc; A to volánie činí Bóh, jenž volá ku pokánie; V. bude ke mně a já uslyším ho a zvelebím ho; K. němu (k Bohu) volají, aby se ráčil smilovati; Nepřišel sem volat spravedlivých, ale abych volal hřiešné ku pokánie; Protož na jeho spoléhaj po- moci, k němu volaj, ať tě zbaví zlého a nedá padnuti v pokušenie. Hus I. 157., II. 83., 212., 413., III. 121. (Tč. ). Rkk. Hlasem svým volal jsem k Hospodinu. Ros. Věc cizí k pánu svému volá. Č. — ke komu skrze koho. Jan křtitel, skrze něhož Bůh k víře a k pokání volá. BR. II. 12. a. Bóh volá člověka skrze každé stvořenie. Hus II. 21. — koho kam, k čemu. Mne ke kaši voláte, snědúc napřed zvěřinu. Prov. V. ně- koho k odpovídání. Ml. Králům, když volali koho k úřadům vyšším, odúmrtní právo podávalo možnosť. Pal. Dj. III. 3. 230. Volal všecky k té svatbě. Hus II. 363. — na koho, na co: na služebníka. Br. Volá na Abrahama (= o pomoc volá; 2. dáví se). Evička na Boha volala. Sl. ps. 131. Já bych na tě, srdenko zlaté, volala. Čes. mor. ps. 266. Což na nás voláš, spáti nám nedáš? Er. P. 42. a. Na kohos, Martínku, na kohos ty volal, keď na ťa velký dub v čirých horách padal?; Jak byla za vraty, volala na braty; Ujela půl cesty, volala na sestry; Včelinky nebrňá, to mia milý volá, volá mia syneček na dvě tři slova. Sš. P. 98., 146., 339. (Tč. ). Velikán počal v. na své bohy a jim zlořečiti. Tč. exc. Všetky dievčence volá na tanec. Dbš. Sl. pov. I. 339. Volal na svatá ména (i. e. Ježíš, Maria, Josef; eufemis. ). Na Zlínsku. Brt. Slyš, volá na tě Kuba, až se mu leskne huba. U Táb. (Kol. ván). A fojt hned jest volal na súsedy nahoru, aby žád- nému nedali ven. NB. Tč. 72. Někoho na pomoc v. V., Vrat. 32. Jakož na Suchého Črta volají, uprošen mu rok nemocný. Půh. II. 64. Na ně volachu; Na l'udi v. Dal. 29., 30. Slyším, že vojnu na mě volají. Arch. IV. 403. Kterak hřešie, jenž prvú a věčnú pravdu volají na svědectvie zjevné křivdy. Hus I. 109. Ten kabát volá už na nový (je chatrný). Us. Msk. — (ke komu) oč. O pomoc v. V. O jiné jakékoli pře všecky mohl každý v. se ku královskému soudu komornímu. Pal. Dj. IV. 2. 279. Poněvadž zasě ku právu o to volají, prosíme vás za naučenie; A o to ku právu volají, že chtí zvěděti... NB. Tč. 61., 136. V. K úřadu o po- moc v. (lépe než: v. úřad na pomoc. Brs. 3. vyd. 257. ). J. tr. Cf. Slov. II. 738. Pustil sa do pustej noci, že, koho stretne, toho volať si bude vo kmotry. Dbš. Pov. V. 66. — (koho) jak. Stoje hlasem volal. Flav. Stojí pod okénkem, hlasem volá. Sl. ps. 98. A slyšel, jak z co hrdla volá. Slez. Šd. Od prvej ženy mu ostalo dvoje detí, volali jich Evičkou a Janíkom. Dbš. Sl. pov. I. 230. Baba chodí volat vo kmotry (zváti); Prišly sme vás volať vo družice (tak zvou děvy na svatbu). Dbš. Obyč. 1., 15. Chlapečka volali Dražkom. Pov. 477. Aj poslyš, ra- chotem náhle volá hlahol; Aby (kněží) volali hlasem sedmera hromů, hlasem jako když lev řve. Sš. Bs. 19., II. 129. Se mnohých stran doléháno naň, aby dle úřadu svého volal také na vojnu. Pal. Dj. V. 2. 273. Při tom jie bratr zabitého strýčený zuostaviti nechce, než volá na místě sirotka ku právu; Jiřík obžalovaný dobrovolně volal, aby... NB. Tč. 17., 72. Veliká obec nám přísně přikázala, abychom biřicovým hlasem kázali v. po všem městě takové dni. Arch. IV. 384. Vším srdcem k tobě volámy. Výb. II. 16. (Pass. ). Žalostně volal: Bože můj! BR. II. 751. a. Jedniem hlasem volachu. BO. V. hlasem hrozným. Let. 41. Z mocna hrdla vola (Vojmír) k bohóm. Rkk. 20. Když hřiešnie volají srdcem k Ježíšovi. Hus II. 342. Vz V. kde. V. někoho jménem. J. tr. Všecky ze jména volal. Ben. V. V. hrdlem. Kat. 2109. — (koho) čím. V. někoho psancem (= prohlásiti). Gl. 366 Pražané dali v. biřicem. Bart. 230. — proti čemu. Volají proti tomu všickni. Jel. Kazatelé proti hříchům v-li. Štr. — se kam (k čemu, před co, na co) = odvolávati se, táhnouti se, žádati. V. se k právu, Reš., Solf., k účtu, Pr. měst., ku pořadu práva (den Rechtsweg verlangen). Apol., Rk. Raději tedy pán se volá k prvějšímu výroku svému vlastnímu. Sš. L. 119. K tvému se soudu volám. Kom. V. se k zjevnému slyšení, k soudu. Bart. I. 32., 35. Tertulián se volá k povšechnému všech církví svědectví. Sš. L. 2. — Br. Před pána aneb úředníka se volal, toho žádnému aby nehájili. V. Volám a táhnu se na jejich paměť. Ms. 1551. V. někoho před soud. Us. Potřebí jest, abychom fojta, na kteréhož se Jiřík volá, před sě vzali; A volám se na ty pány, kteříž penieze ode mne přijali; Dále sě žalobník na svědomie těšínské volá (beruft), kteréžto... NB. Tč. 52., 83. Judaisté se volali na, Jakoba; Harant z Polžic volá se na Odoarda Balbosa; Volali se ještě na příkaz či zákaz jim výše daný. Sš. II. 10., 52., Sk. 60. (Hý. ). Ktož by koho zabil a měl toho jakou výmluvu volaje se na právo, má uručiti pod slušný základ, aby ku právu dostál. VI. zř. 437. Neb jestliže by který oznámil úředníkům, že svědků nepotřebuje, než na listy a dsky se volá, ten povinen není úřadu platiti ani od svědkův. Tov. 76. — za kým. Vandroval šuhajko z mesta von, milá za ním volala z okna von; Kričela, volala potom za nimi. Mt. S. 1. 16., 57. (Šd. ). Obzérala sa nazad, akoby ho za sebou volala. Dbš. Sl. pov. 1. 258. Každá věc za svým pánem volá. Rb. — kdy. Nemá duše ani tela a každý deň k Bohu volá (zvon). Mt. S. I. 133. Raz v nedeľu volala ho, aby sa dal ískať. Dbš. Sl. pov. I. 465. Po tom po vyslyšenie svědomie volá nožíř ku právu. NB. Tč. 223. Volajmy k něj (k ní) ve dne v noci, by nám ráčila po- moci. Hr. rk. 365. V každé přísaze Boha k svědectvie přísežník volá. Hus. I. 104. — kde. V tom plátně volá jedna niť druhou (= je řídké). Us. u Skuhrova. Dhn. Co pak jsi se nestyděla před lidma na mě volat? Er. P. 180. Co ste na ložích šeptali, v uli- cích volají. Arch. IV. 146. Kázal v. ve všem královstvie po listech. BO. Já jsem hlas volajícího na poušti; Volá Bóh na púšti každého, aby ho miloval. Hus II. 21., 439. (Tč. ). — po čem. Všecko volá po jiné při- rozenější spojbě. Sš. J. 15. Mlynář poče v. po sv. Remigi. Pass. 131. Že byl milosrdný a držel poslušenstvie božie, protož Kristus volal ho po sobě: Pán Ježíš prodlil jest od- povědí pohance kananejské, jenž jest běžec po něm volala řkúc: Pusť ji, neb volá po nás (Mat. 15. ). Hus I. 259., 310., II. 95. (Tč. ), — kudy. Teď ho volaly věci tak vážné přes Alpy. Ddk. II. 158. Po městě v. Er. P. 482., Arch. IV. 384. Sami trhem (= po trhu) volejte. Zžk. 4. Král kázal v. po všem krá- lovství. Jir. Anth. I. 162. Biřic volal po vše vojscě. BO. Trhem volejte, ať všichni vzhůru jsou. Žal. 78. — proč. Šla milá na zdávání, šohajek v okně stál, od veliké žalosti na tnaměnku volal. Sš. P. 349. Nepraví oni, za kterým účelem ho (Petra) volají. Sš. Sk. 118. K většímu důrazu se volá k úmluvě učiněné od Boha s Abrahamem; Petr pro potvrzení věcí těch k vlastnímu vědomí apoštolů se volá; Pán pro matku či pro příbuzenství volán byl ku svatbě. Sš. Sk. 43., 63., J. 39. (Hý. ). — co zač. Co voláte (= žádate) za to zelí? U Přer. Kd. — s infinit. Volali ju (ji) pomáhat (inft. účelný: aby pomáhala). Na Zlínsku. Brt. — o čem. Biřič volal o jich za- vinění; Biřič volal o nich. Bart. 231. 25., 231. 31. — akkus. s inft. Zlodějem těch věcí pán tebe býti volá. Zyg. — se (pass., jmenovati se), an etwas, an Jemanden appel- liren, sich an ihn wenden, sich worauf be- rufen; genannt werden. Jeden způsob so volá štěpení, druhý kopulování, třetí očko- vání atd. Koll. Já sa volám Hodný. Na Zlínsku. Brt. Jak se volá? Němc. VII. 94. Volá se (říká se), ten kámen že s nebe spadl. Na Mor. Jak sa voláš a kterak se píšeš (= kterak tobě říkají převzdívkou a které jest tvoje pravé jméno)? Na mor. Valaš. Rucil do kotla psa, ktorý sa volal Perašin. Er. Sl. čít. 73. — Pozn. Na Slov. a mor. Valaš. odpovídají k otázce:, Jak mu říkají buď jménem křestním aneb převzdív- kou; na příjmení třeba se otázati: Jak sa píšeš? Šd. — aby. Volali ho, aby k nim přišel. Us. K tomu Blažková volá, aby černá Václavova k ní provedla, což jest mluvila. NB. Tč. 86.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011