Jiří
Jiří, Jiřík, a, Jiříček, čka, Jíra, Jirka, Ji- ránek, nka, na Slov. Juro, Ďuro, Jurko, a, m. J. lat. Georgius, vz G. Georg, Jürgen, Jörgel, Görge. Jiří (a tak i Brikcí, Jiljí) skloňovalo se původně jako, Paní', ale později přešlo ana- logií do vzoru, Dnešní': Jiří, Jiřího, Jiřímu atd. Dle, Paní' skloňuje se hlavně ve spojení s přívlastkem ku př. svatý Jiří, svatého Jiří, se sv. Jiří. (Jg. poznamenal: Jiří cum adjektivo svatý indeclinabile est. Vz í. Podobně: králi Jiří českému. Trub. ). Také: od Jiří do Ja- kuba. Kde žádného přívlastku není, skloňuje se dle, Dnešní, ' aby se pády lépe rozeznaly. Rovněž se sklánějí, když jsouce křestnými jmény kladou se s příjmením: Jiřího Nováka. Vz Brs. 12. Jiří z Poděbrad. Co Jirka ne- pochopí, tomu se Jíra nenaučí. Na Slov. Jiří a Marek mrazem nás zalek. Č., Lb., Er. P. 57. Co do svatého Jiří vína vídáme, to o svatém Havle neobíráme (ježto ranní květ obyčejně pomrzá). Č. O sv. Jiří vylé- zají štíři. Hrš. O sv. Jiří vylézají z díry hadi a štíři. Er. P. 57. Sv. Jiří kravám píci dává, sv. Nikola koním. Pk. Vz Hospodářský, Jíra. Sv. Jiří do almary míří. H. Sv. Jiří pole zžíří (žírným učiní). Er.