Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    dalaman transfers dalaman transfer to icmeler transfers dalaman airport fethiye transfers
    Dokument Obrázek
    Svazek:5   Strana:0429


    Zdvíhati
    Zdvíhati (ne: zdvihati, vz Časoslova opa- kovací; m. vzdvíhati); zdvihnouti (zdvinúti. Tristr. 132.), ul, zdvihnuv m. zdvih(v) jest tvar novočeský, Gb. v Listech fil. 1884. 263., ut, utí; (zdvihu, žeš; inft. zdvici. Č.), hl, žen, ení; zdvíhávati = vzhůru bráti, vznésti, dáti, heben, aufheben, erheben, in die Höhe heben, aufrichten; začíti, způsobiti, učiniti, anheben, anfangen, entspinnen, er- regen; omlouvati, vytýkati, vorwerfen, vor- halten; vyzdvihnouti, zrušiti, zkaziti, auf- heben ; se = vzhůru se vznésti, vyzdvihnouti se, vstáti, povstati, aufstehen, sich erheben; bráti se, dáti se, sich begeben, sich erheben; nepřátelsky povstati, sich erheben; pyšně si vésti, sich (stolz) erheben; kaliti se, sich heben, sich trüben; povstati, entstehen, auf- kommen, sich erheben. Jg. — abs. Takoví nálezové bývají zdvíháni. 1535. Mus. 1883. 142. Kdyby ženskému pohlaví jíti nemělo též jako i mužskému, byl by grunt práva českého zdvižen. Vš. Jir. 245. — co, koho: křidlo, padlý peníz, Us., kotvy, různice, bouřku, V., ruku, Har., stany, Troj., šichtu (přestati pracovati); právo, zákon, spolek (zrušiti), Er., žalobu (učiniti; 2. vrátiti, zru- šiti). Pr. Zdvíhati něco těžkého. Vz Sbtk. Rostl. 65. Nepořád žalobu zdvíhá. Č. M. 343. Z. půhon, die Citation aufheben. Vš. Gl. 385. Z. stané právo, Zř. F. I. C. XL, spolek (aufheben). Vl. zř 483. Z. rukavici (přijati nabízený souboj), Us. Pdl., obilí (vyčištěné měřiti a na sýpku nositi). Us. Jdr. On vždy zdvíhá peklo (činí různice). Mor. Šd. Z. krovy (lenoše se váleti). U Ne- zamyslic. Bkř Nový odpor z. Us. Dch. Slyší-li kdo ponejprv hřímati, ať zdvihne něco těžkého a bude silným. Na mor. Val. Vck. Z. kopí, Čsk , zrak, Mcha., obležení, Ddk. III. 24., 107., soudy, klatby, Bart., poručníky dětí a statků, Vš. Jir. 340., most, Tč. 21., řeč o almužně. Št. N. 304. 14. Len co misu položila a oči zdvihla, tu ti jej už sedí za stolom jedna stará tetka. Dbš. Sl. pov. III. 81. I zdvihá apoštol všecky po- budky, bolesť, lásku, rozpaky, obrazy a co jen přítulnosť vnuknouti může. Sš. II. 46. Jedné ruce samé takovú tiež z. jest ne- snadno. Arch. II. 297. Vojnu z. Ib. IV. 104. Soud o něco z. Pravn. 1569. — co, se kam: oči k nebi, V., mysl k Bohu, Kom., někoho ke křtu. Ms. pr. pr. Z něco na stůl, Us., se na cestu (brati se, dáti se). Us. číši k ústům z. Nrd. Ball. 19. Z. k někomu zraky. Šml. Z. se na Turčína; Zdvíhaje mu k tváři pohled žhavý. Kká. K sl. j. 78., 15. Mrákava do výsosti se zdvíhá. Hol. 21. Chmel na tele z.; Zdvihni na mě nůši trávy. Er. P. 393., 480. V Následcích toho zdviženo jest j pole (vojna) na ně; Jindřich II. skončiv vojnu zdvihl se válečně do Říma: Ve shodě s tímto rozvrhem zdvihl se král k prohbí u Brodu Bavorského; Kníže zdvihl se na cestu, na hranice, ku Praze. Ddk. II 36., 77., 132., 366., 368., 416. Zdvihl na něho oštěp. Mus. 1880. 30. Balouni v Praze sobě nepokojně počínali, pročež zdvihla se na ně chasa pražská. Dač. I. 191. Z. se na vojnu. Anth. Jir. I. 35. Ruku na někoho z. BO. Odtad se zdvihli (odešli) na jednu horu. Pass. mus. 364. Zdvihl sem oči své k horám a k tobě, jenž přebýváš k nebi. Hus III. 37. — čeho kam: svých zraků k někomu, šp. m. co. Vz Z. Brt. — co, se proti komu (oč). Z. proti někomu válku, Cyr., Boj, V., protivenství, Plác, při, žalobu. Rk. Se proti komu z. Us., Chč. 608. Z. koho proti komu = popuditi, zbouřiti. Plk., Tur. kron. Když se pohnaný o to zdvihne proti komorníku. Kn. rož. čl. 20. Z. proti někomu pole (válku), Šmb. S. II. 215., odboj. Mus. 1880. 484. Zdvihli válku proti králi Jiřímu. Dač. I. 39. Hrozná jednota knížat a pánů zdvihla se na to proti němu. Ddk. II. 381. Tiem-li jsem zavinil, abyste sě zdvihli proti mně v boji? BO. — se. Zdvíhá se bouře, prach, kouř, víno, Us., moře, vítr, Pref., žluč, D., vojsko, Zlob., nevole. Aesop. Zvěř se zdvihla (vstala a utekla). Us. Zdvih' se a ten tam; Síly nemocného se zdvihly; Led se zdvihl. Dch. Nejblíže pahorek se zdvíhá. Mcha. Pořád jsem kopala, ani jsem se nezdvihla. Us. Šd. Opona se zdvihla. Us. Plat za bí- lení plátna a na posly se zdvíhá (se ruší). 1700. Děj. Vset. 303. Velmi sě zdvižechu vlny i metáchu korábem. Výb. II. 56. Válka se zdvíhá; Spolci se zdvíhají a v nic se obra- cují. Vš. Jir. 6., 271. Mnoho měst již nikdy více se nezdvihlo (nepovzneslo, nevzmohlo, nesebralo). Us. — co čím: sochory, Kom., rukama, skřipcem (praporec, hissen). Us. Jediným ohněm tak mnoho skály zdvihli, co by . .. (odtrhli). Vys. Z. něco rumpálem. Čsk. Moře však větru velikého dutím se zdvíhalo. Sš. J. 101. A tou výpovědí ty všechny nevole ráčil jest zdvihnouti a v nic obrátiti. Dač. I. 99. Dosti nečiněniem smlúvě každá se smlúva ruší a zdvíhá. Vš. Jir. 335. Rameny zdvíhal hrobový kámen. BO. — koho kdy (jak). A ten půhon za krále Jiřího s vůlí všech pánův a vší země zdvižen jest. Tov. 38. On svůj plat při tom času z. má. Tov. 80. Břetislav r. 1038. s veškerým lidem svým do Polska byl se zdvihnul; Na zprávu o smrti krále Vratislava zdvihl se Kunrat brněnský bez prodlení do Prahy, aby dosedl na trůn český; Počátkem února zdvihl se kníže Oldřich s přátely svými do Řezna; Potom zdvihli se na Norimberk a odtud do Řezna; Kníže přesvědčil se o lživosti žalob, jež před léty na Otíka zdviženo; Již v listopadu zdvihl se proti němu Přemysl. Ddk. II. 122., 342., 375., 383., 433., IV. 79. Při všem k vývoji člověčenstva oči zdvíháme. Šml. I. 42. Zdvihnouti někoho po pádu. Kom. — co komu: koni nohu, Us.; někomu o něco při, Pr. měst.; někomu půhon z. (z desk vyma- zati). Zříz. Ferd. I. S. XIV., C. XXXVIII. Ktožby odpor udělal a k němu pohnal, ne- stane-li k němu, bude mu ten odpor i s pů- honem zdvižen. Vl. zř. 527. Z. komu co = vytýkati. Mel. o por. Někomu čípek zdvih- nouti (napraviti), die angeschwollenen Drü- sen, Mandeln drücken. Us. Šd. Hluboký vzdech jí ňádra zdvíhá. Mcha Šuhaj, šuhaj, z druhej strany, poď mi zdvíhať batoh trávy. Sl. ps. Šf. I. 39. Podź, synečku, podź mi zdvihać (trávu), možu se ci ešče pridać (tobě prospěti). Sš. P. 538. Někomu řemeslo z. (zakázati, odjíti). Us. Potom sobě zdvíhali (nadávali): Nepojal jsem sobě ženy kurvy, jako ty. NB. Tč. 239. Ktož by jie (žaloby) tu nevložil v ty desky při póhonu, byl by jemu póhon zdvižen. Vš. Jir. 363. — co, se odkud. Obilí z mlatu. Vz Zdvíž. A proto ten komorník úřad najímá, aby od jiných komorníkov, jež v nájmě má, veliký groš zdvihl. O. z D. Z. od země. Rk. Zemané se jako z praku zdvihli. Dal. Z druhé strany zdvihl se proti Bojům jiný nepřítel. Tk. Č. 2. Žlab eufratský má nejpatrnější prostou výšku, z něho zdvíhá se krajina zvolna na západ i na východ. Lpř. Děj. I. 39. Z. se s křesla. Šbr. Andělé se od nich k nebi zdvihovali. Na Slov. Tč. Nebála se, že by tím nebožku z hrobu zdvihla. Sá. Hned se dravci od země zdvihli a do povětří letěli. Er. Sl. čít. 45. Zdvíhá se mi od žaludku. Us. Šd. Z Francie zdvihlo se nesčíslné množ- ství a vzalo kříž na sebe. Ddk. III 146. Má od přísahy zdvižen býti jak ten, ktož křiv jsa chtěl by přísahati; Kto úrok ten nebo plat komorní od desk zdvihne. Vš. 24., 43., 361. Zdvihl mi z mých lidí hřiven patnácte. Půh. I. 345. Král Vladislav zase se zdvihl do Uher z Prahy. Let. 254. — se komu. Pokrm se mu zdvíha. D. — se kde. Prach na silnici se zdvíhá. Us. Pahorek se nad úžlabinou v levo zdvíhal. Vlč. Sklepení, jež nad sloupy se zdvíhá. Mcha. Vlasy se mi na hlavě dosud zdvíhají, když si na to vzpomenu. Sá. V ruce svojí hůl zdvíhal. Vrch. Za Foinikií zdvíhá se na východě Libanon I.př. Děj. I. 33. Z. někomu v krku (žertem = někoho si podati). N. Byd. Kšť. Za nimi se měsíc výše zdvíhá. Kká. K sl. j. 104. Mezi nimi se zdvíhaje pravil. Lpř. Slov. I. 58. Zdvižen před ním most hradní. Pal. Děj. V. 2. 346. Škody všecky mezi stranami z. ráčil. Dač. I. 99. Zdvihna úroky na lidech a na gruntech; Páni takové danie na plném súdu mají z.; U desk úroky z. slušie na menšieho písaře desk malých. Vš. Jir. 210., 251, 330. V žaludku se zdvíhá. Zlob. — (kde) proč. A škody mezi stra- nami z příčin hodných se zdvíhají. Pr. V. 342. Stané právo bylo zdviženo pro roz- vodnění. Nál. K nevině se z., zur Verthei- digung der Unschuld sich erheben. Kn. rož. čl. 10., 63. Gl. 385. Z. se k útoku. Dch. Při všem k vývoji člověčenstva oči zdví- hame. Šml. I. 42. Z. se proč (zlobiti se). Us. Vrů. Víly zdvíhaly nožky své k tanci. Šml. I. 17. V hněvu v odpor vojákovi ruku zdvih. Hdk. Teď zdvihl se národ v spra- vedlivém hněvu proti nelidskému ukrut- níku; Jindřich zdvihl se k té cestě v srpnu. Ddk. II. 63., 430. Válku proti němu k vůli papeži římskému zdvihnuvše. Dač. I. 38. Z těch příčin taková věc se zdvíhá a v nic obrací. 1532. Mus. 1880. 497. Císař římský, pro něhož nemohl antikrist hlavy z. BŘ. II. 703. a. Ku poznání pravdy se z. Hus III. 197. Ňadra se zdvíhala touhou. Šml. — se več: v pýchu. Rd. zv. V takú bujnosť zdvihl se. BO. — co, se oč. Nemá potom pozůstávati ani vůle znova, o to při z. Ddk. II. 269. O všecko se lidé zdvíhají. Šml. — se čím odkud: větrem z přístavu se z. Pref. — se proti komu oč. Když se po- hnaný proti komorníku o to zdvihne, že ho nepohonil s právem trhy. Kn. rož. 20. — se s kým kam: do Říma (odebrati se). Pulk. Císař sám s Liutici zdvihnouti se hodlal na Buděšín. Ddk. II. 97. — jak. Siná v kresle tvár se strmo zdvihla. Phld. IV. 12. Keď si ja zaspievam hola' po dzed- zine, nejedna panenka hlavu hore zdvihne. Sl. spv. IV. 153. Ňadra její zdvíhala se ne- pokojně. Hrts. Zdvíhati závaží na různé výšky. ZČ. I. 251., 252. Skála se zdvihla na zvrat. Kn. poh. II. 135. Takové rozepře od žádného aby nižádným vymyšleným způ- sobem zdvihováno a připomínáno nebylo. Pam. Val. Meziř. 94. Když jsme komu co odpustili, toho jsme potom ničím zlým ne- zdvíhali. Pal. Děj. III. 2. 5. Kdo mocí a pychem zdvíhal se k útoku. Ib. IV. I. 918. O tom artikuli takto vypovídáme, že sobě toho na obě straně více zdvíhati a ničímž zlým zpomínati nemají. List hrad. 1581. Za mrtvého ho zdvihli. Troj. 256. V ten den, když Alexandr na vojnu se s mociú zdviže. Alx. 1102. (Anth. Jir. I. 3. vyd. 36.). Za paži někoho z. Kat. 1054. Kedy sami za všeľud náš oruž víťaznú zdvihněte? Hrbň. Jsk. — kudy. I zdvihl se Otík s vojskem přes hory. Ddk. II. 393. Nejspíše z Verony dolinou Adiže nahoru zdvihl se císař z jara r. 1097. do Němec. Ddk. II. 363.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011
    <