Supin-um, a
Supin-um, a, n., lat., z řec. vntios, do- stižný způsob, jest tvar substantívni (Bž. 167.) rovněž tak, jako infinitiv, odtažité jméno, které se od kmenů časoslovných příponou -t (-t?) odvozuje. Jest to vlastně akkus. a povaha jeho jakožto substantiva tím na jevo se staví, že se při supinech sloves přechod- ných místo akkusativu genitiv klade. Zk. Skl. 660. S. jest též (jako infinitiv) odtažené podstatné jméno a Rozeznávalo se u nás od infinitivu tvrdým t a krácením kmenové samohlásky milovat, nest, bit atd. Ht. Sr. ml. 82. Cf. Šf. Strč. ml. 103. Příponou s-na jest tedy -t (-t?) a kromě této tvrdosti pří- pony (infinitiv má příponu: -ti. -t?, -ť) liší se supinum od infinitivu a) tím, že se v něm, je-li, jednoslabičné, samohláska ne- dlouzí (spáti — spat); b) že má u sebe, je-li sloveso přechodné, předmět z pravidla a to hl. ve starších památkách v genitivu (in- finit, v akkusativu: loviti ryby, jdu lovit ryb). — Pozn. Příponu -t (-ťb) připínáme ku kmeni infinitirnému. Kmenová samohláska zůstává v supině z pravidla krátka, je li kmen infinitivní jednoslabiční): nest, past. bit, dat a pod. Bž. 174., Mkl. W. 373., Šf. Strč. ml. 103. Cf.: hlasat, sběrat a p. Dle Bž. 23. a 177.— 203. máme ve vzorech šesti tříd: nest, pjat (třet), bit, vinout (Šf. Strč. ml. 98.: vinut), trhnout (Schl. v Gymnasial- zeitsehriftu 1850. 743. dle Šf.: trhnut), umět, hledět, činit, volat, krájet, mazat, brat, hřát, milovat; ve vzorci péci není tam supina (vz 763. b). Ve strsl. I. 1. ves-t? (Mkl. W. 98.), 2. nes-t? (100.), 3. gre-t? (ku: greb-?, 101.), 1. peští, (k pek-?, 102.), o. pe-t? (103.), 6. mré-ť? (105.), 7. bi-t? (107.); II. dvigna-t? (110.); III. 1. um?-t? (112.), 2. tr?p?-t? (113.); IV. hvali-t?, (115); V. 1. d?la-t? (118.), 2. kla-t? (120.), 3. bra-t? (122.), 4. děja-t? (123.); VI. likova-t? (124.). V s-nu skracuje se í buď v i neb v ě dle původu hlásky í: bit, pit, mlet, řec (říci), žec (žíci, žehu), střec (střehu). Prk. Povstala-li dlouhá kmenová samohláska stažením (u sloves V. tř. 5.; vzorec Hřáti, vz Bž. 202.), nekrátíme jí v s-ně: přijď se kát (m. kajat); ou zůstává: přijde soudit, šel sloužit. Nyní zřídka šetří se pravidla o krácení v supině. Bž 23. — S. jmenuje se tedy jako v litevštině a v latině, tak také ve slov. jmenná forma utvořená od kmene slovesného příp. -tu (-t?) s funkcí in- finitivu podobnou tam, kde by tento visel na slovese, které nějaký pohyb, chůzi, posýlání, ruch, směřování, stíhání, do- stižení znamená, pročež tato funkce dostiž- ným způsobem n. supinem nazvána jest. Lat. eoctum, lit. pektu(m) a slov. peštb m. pek-t?. jsou akkusativy (také u Schl., Mkl.), jako sanskr. pak-tu-m, což je úplně přiměřeno skladbě, v jaké přicházejí, totiž po slove- sech dostihu, po kterých ve starších jazy- cích všude se klade akkusativ bez před- ložky, cf. řec. otWíJr ti tu, lat. domum eo. Sem náležejí též lat. vazby Romain veni atd., pro které slovanština a jiné jazyky před- ložek užívají: přišel jsem do Ríma. A jako v posledním příkladě Romam měl bych ve větě veniet judicatum také judicatum — na soud, k souzení přeložiti, neboť supinum judicatum jest vlastně akkusativ k nomi- nativu judicatus. Z toho jde na jevo, proč má s. svůj předmět v genitivu; proto totiž, že jest vlastně podstatné jméno a poněvadž předmět slovesa z akkus. do genit. přestu- puje, když sloveso v podstatné jméno se pře- tvoří, ku př. soudí živé i mrtvé. Z toho pod- statné jméno s předmětem v genitivu: soud živých i mrtvých; a poněvadž ve větě přijde soudit supinum soudit jest akkus. jména pod- statného = na soud, tedy má i po supinu zůstati předmět v genit.: přijde soudit ži- vých i mrtvých. Dle Gb. ve S. N. VIII. 1132. S tím se shodují Ht., Mkl. a Schl., čteraeť u nich: S. za jednotný nominativu rovný akkusativ považovati dlužno. K lat. na -tum má se tedy zcela tak, jako na př. mor. pří- slovkový akkusativ dom m. dom-?, k lat. domum (liše se od něho tím, že pravidelně genitiv řídí, je-li sloveso přechodné). Ht. Sr. ml. 264. S. jest infinitiv s funkcí od ostatních infinitivů rozdílnou a označuje účel u sloves pohybu a odpovídá tvarem a vý- znamem lat. supinu (v -tum). Mkl. S. 874. Das Suffix -t? bildet substantiva actionis, von denen sich jedoch nur zwei Casus er- halten haben a) der sing, akkus., der die Funktion des lat. Supinum hat: bite percus- sum, délat? actum, lit? fusum. Mkl. B. 165., W. 72. Dle Mkl. řídí s. místo akkus. genitiv dělivý (partitivní). Ib. S. 874. a 489. Známá jest vec, že ve starých památkách slov. ja- zyka kromě infinitivu se nachází s., kterého Slované rovně tak užívali jako Římané svého s-na na -tum t. j. po slovech, jež mají vý- znam chodění a vůbec pohybování. Schl. v Mus. 1849. III. 153. — Příklady: Kam půjdu hledat tebe ? Pass. Jedú bránit svého dvora. Dal. 21. Šel sloužit mše. Háj. Jdi kázat slova božího. Pass. Chodila tkat plátno. Br. Když jest tento hospodář vinnice sám při- šel volat dělníkóv; Protož nepuojdeť Lazar máčet (či mačet? tištěno: maežet) prstu u vodě; Vyšel jest, který rozsívá, rozsie- vat semene svého. Chč. P. 118. a., 341. a., 132. a. Cf. Vyšel, aby rozsieval siemě své. Chč. P. 132. a. Pojď, můj milý, z druhé strany zazdvihnout mi těžké trávy. Nár. pís. Když se hlava klepe, jdi spat. Prov. Tamo k vrchu (odebeřme se) bohům hlasat milých slov. Rkk. 15. Přihodil jsem se ke bráně vyšehradské jda kopat písku. Svěd. Uslyše že vlasti na záchodě otpravi sě poznat nra- vóv cuziech. Rkk. 45. Když byl šel král na radnici konsulů ssadit. V. Přišel rodin- ného svého města podmanit. Kr. Běžali tre- stat mnichův. Háj. Přes moře plul hledat své panie a svých dětí. Pass. Tamo k vrchu pohřebat mrch. Rkk. 15. Spat se položím. V., Pass. Muoj král poslal mne hledat mi- struov; Jde připravovat vám nebeského krá- lovství. Pass. Vstáváte ráno túlat se po pití a pit až do večera; Někda mě má mátě po- sláše žat na pole. Výb. I. Apoštolé rozešli sú se po světě kázat. St. A ta naše mladá panna šla na lúku hrabat sena. Sš. Ps. 608. Dojdi nabrat dřeva na náton. Us. u Uher. Brodu. Kd. Jdi scat na brus. U Domažlic. Slm. Šla jsem nemodlená spat. Us. Do toho dušička enom spat chodí (o tom, kdo bídně vypadá); Šéł kopat peněz. Na mor. Zlínsku. Brt. Kam ptáci pit chodívají. Brt. v Mtc. 1877. 145. Ach Andulko, Andulko, běž ty bílé lože stlat, půjdem na ně spolem spat; Jdi, Kačenko, postel stlat, ti pánové pudó spat; Jedu orat za vodičku. Sš. P. 106., 178., 244. Křepelka přede žněmi zpívá: Pojďte žat, pojďte žat; Já malý přicházím koledovat; Stroj, má milá, bílé lože, půjdem na ně spat; My jdeme pomilovat vašich dě- veček; Že nejdete sama spat; Kam pak pů- jdeme spat?; Černé oči, jděte spat; Jede s nimi do pole zavorávat koukole; A já sobě půjdu nažit ovsa zralýho; Půjdem na ně spat; Děvčátka jděte spat, musíte ráno vstát. Er. P. 24.. 41., 51., 100., 127., 129., 148. (432.)., 315., 316., 421. Poďte hest = jest (od jisti). Us. v Domažl. Prk. Vysláni byli od Žižky špehovat; Chodil s nimi lúpit; Jezdil lúpit a krast; Chodil a jezdil zajímat do- bytka po vsech; Ježto s nimi druhdy také vychází lúpit; Chodil s jinými k Helfen- burku strahovat. Pč. 25., 42., 44., 50., 39. (Inft. jest v Pč. ukončen v -ti). Šel s ním kopat rovu. BO. Vyjel jest zabíjat mudrcóv babylonských. Bib. Dan. 2. Poslal sběrat sluli, mistróv a súdcí. Bib. Dan. 3. 2. (Jir. v Mus. 1864. 372.). Slyš, dci, nechoď na jiné pole klasóv sbierat. Kn. Ruth k. 2. Šel Laban střic ovec. Přišli ste ohledovat neohradných měst. BO. Gen. 2. Až kohouti po půlnoci odkokrhají, teprva spat se odbírají. Har. II. 248. Když sám Ježíš příde súdit. Smil v. 2049. Tamž i jdú ptat podlé rady; Příde zase hrozných hněvóv budit, sem živých i mrtvých súdit. Kat. 185, 2010. Tehda při- jedechu k němu králóv šest pomáhat jemu. Výb. II. 7. (Pass.). Některá pójde túlat sě po odpustciech. St. N. 20. Že má přijíti súdit živé i mrtvé (akk.). Št. Kdy je krmit půjdeš (akk.). Brt. Anth. 74. Umění jde že- brat chleba. V. Číhá naň mu zlomit vazu. Dch. Tej kráse divit sě k dvoru kniežata jezdiechu; Cizozemec nepřišel jest hledat dobra tvého; Král o poledni spat jide. Dal. 71., 109., 161. Kamo otčík dáváše krmě bohóm, kamo k nim hlásat chodíváše; Naši kroci chvátajú vícezit nad Vlaslavem. Rkk. 8., 20. Vynide Pilát i Juda s mnohem ludí kratit chvíle. Výb. I. 171., EZ. = Epické zlomky (o Jidáši a Pilátovi). Přijde súdit živých tociž vyvolených; Aby tam šel ká- zat tomu lidu (v inft. u Husi -ti); Vyšel jest ten, jenž rozsievá, rozsievat semene svého (Luk. 8); Přikázal sluhám svým, aby šli volat k věčné večeři i mezi rozcestie i mezi ploty. Hus I. 20., 45., 420., II. 70., III. 252. A s tím spat půjdou. Chč. 375. A pán při- šel volat hříšných ku pokání. Chč. P. 114. b. Nero lovce lovit zvěři poslal. Pass. 595. A opět se do rozličných vlastí slova božího kázat vrátili. Pass. Vešla jsem statku svého opatrovat do pivovára. Svěd. Ale lidé roz- košní nechodí na vinnice dělat; Ale že jest některé hodiny opustil nevycházeje najímat; Nemá, kamby koho poslal rozsevat; Poďme spat. Chč. P. 124. a., 119. a,, 133., 146. a. (Ve spisech Chč. různí se přísně supinum od infinitivu, kterýž má příponu -ti z pra- vidla. Se supinem spojuje genitiv. Hlr. v Progr. obec. real. gymn. v Praze. 1877. 18.). Přijde vidět hrobu. Přišel rušit starého práva. Jir. Nkr. 70. Přijide žena z Samařie načěrat vuodv. Čtení z evang. zimn. času. Nepřišel jsem pozvat pravedlných ale hřieš- ných. Živ. Krista Pána. Přišel súdit zemie. Ps. ms. Šel scat, srat. Us. Mkl. S. 874. Přijde vzkřiesit těla Adamova. Anth. 59. (Mkl. S. 489.). (Pospěšme) dat pokrm (m.: pokrmu) bohovóm. Rkk. 15. Jide spat podlé stohu snopového; Sed s ním sprostně do lesa ru- bat dvev ... BO. Jdiž hledat oslic; Vyjel jest ohledovat měst. Bj. Almužny žebrat přišli. Ps. Jel do lesa drev rúbat. BN. Přijidech obřezovat dietěte: Chtěl jíti do Achaje na- pomínat bratróv. ZN. Šel do lesa drev sbě- rat. GR. A už sem se usadila poslouchat. U Dobrušky. Vk. Čbso vidět? izidoste v? pustynja; tr?sti li v?trom? kolibajemy (quid exiistis spectatum in disertum? arundinem, quae agitatur a vento? Čeho jste vyšli vi- dět na poušf? třtiny-li větrem klácené? y.alaßoi vn' ávc/iov tJa'/.ei'ó,u?Vov;). V Mkl. Evang. s. Matth. X. hl. 11. §. 7. (Mřk. exc). — Pozn. Po způsobu sloves ruchu připouští vazbu se supinem i sloveso býti. Byli na mne žalovat. Kostelník byl zvonit klekání. Byli jsme žito vázat. Brt. S. 2. vyd. 118. — Vz Genitiv (I. 390. b.). - Poznam. 1. Genitiv místo akkusativu se někdy neklade a to hlavně u slov: co, něco, vše, mnoho a po- dobných. Šel něco koupit. Vratno krajinú, tudy ty, jáz tudy (táhněme) vyhubit vsie králevo'. Rkk. 15. — Pozn. 2. Místo su- pina klade se po slovesech pohybu nesprávně (Brt. v Km. II. 660., Ht. Sr. mluv. 264.) i infinitiv (účelný) a potom se u sloves přechodných předmět klade bud do genitivu aneb — a to správněji — do akkusativu. Vz Infinitiv. Syn člověka nepřišel zatraco- vati duší. Br. Já se spáti položím. Pass. Jdu měřiti Jerusalema. Br. Což domníváte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi ? Br. Jdi krkavců pásti. V. Jiní náboženství ko- nati vybíhají. Kom. Lb. 13. Jinam zevlo- vati pospíchal. Kom. Lb. 66. Já jsem k vám nepřišel vína nalejvati. Er. P. 125. Nechavší hostí spáti šla. Pass. Půjdu ryb loviti. Br. I pohanům to nyní posýlám otvírati očí jejich. Br. Když vycházely ženy vážiti vody. Br. Oheň přišel sem pustiti na zemi. Br. Přijde souditi živých i mrtvých. Br. — Staří kladli po slovesech pohybu supinum; ale již Bl. užívá v novém testamentě všude inft. Půjdu ryb loviti. Hlavně u sloves, jichž kmen hrdelnicemi ukončen jest, již v nej- starší době inft. místo supina, jenž v této příčině řídký jest, užívali. Vz Mkl. Lexic. paleoslovenico-graeco-lat, 1862.-1865. S. 890. : Otide stréšti ovbcb svoih?.. Gen. 31. 19., D. — Poznani. 3. Místo supina užívati lze i jiných vazeb: a) předložek ku, na: Po- slal na ně vojsko k vyhlazení památky jejich. Br. My jsme na svádu nepřišli (= svadit se). Solf. Šli jsme do kostela na modlitbu. Har. — b) Spojky a s konditionalem (vět účelných). Vycházejí, aby vážily vodu. Br. — Když se místo supina věta účelná klade, tehdy stojí ovšem předmět v akkusativu a ne v ge- nitivu. — c) Přechodníkův. Přiběhl chtěje ho zabiti. I přišel hledaje ovoce na něm (= hledat, aby hledal). Br. Zk. Skl. 660., 168. — Pozn. 4. Kmeny hrdelnicemi ukončené netvoří dle Schl. s-na, není prý s-napek-t?; u těchto zastupuje infinitiv místo supina, jen že v novějších řečech infinitivní -i v -? se skracuje, ku př. rus. pešt?, mošt? platí za supina kořenů pek (peku), ;mog (mohu). Schl. On tedy žádného s-na těchto sloves neznal jako snad tehdáž vůbec nikdo. Také V. Hanka napsal do Mus. 1849. III. 156.: ,Žádostiv bych byl znáti dostižný způsob sloves na -ci: moci, stříci, péci, séci atd.´ O věci této dal mi koll. Masařík následu- jící článek, jejž sestavil dle Mkl : ,Výjimku od pravidla, že se ve staroslovenštině s. v -t? končí, spatřujeme jen u sloves I. třídy v kořeni na hrdělnice vyzvukujících, která před t nestrpí hrdelnic, nýbrž je v š pře- tvořují jako v infinitivě, kde místo -kti, -gti a -hti nastupuje -šti: pešti, mošti, vr?šti. (Srovnej Mkl. L. 238. a W. 1876. str. 103, r. sh. 3.). Poněvadž však jest št skupenina palatalná, nemůže po št státi ?b, nýbrž ? se musí ve ? spodobiti, na př. z ko- řene pek jest s-num peštb, coctum, um zu backen a také substantivum peštb, specus, pec, Ofen. Mkl. tam praví: Dasselbe gilt von gt?, kt?, ht?, dessen ? nach št in b ver- wandelt wird. V L. 238. praví Mkl.: b für ? wegen št. Toto št zaměnilo každé slovan- ské nářečí svým způsobem a čeština hláskou c. Za doklad takového supina čteme v Mkl. Chrestom. paleoslovenica, Vindobonae 1861. str. 4. ř. 3 zd. příklad z 1. knihy Mojžíšovy hl. 31. v. 19., jenž v transkripci takto zní: Laban? že otide strištb ov?b? svoih? t. j. Laban pak odešel střic ovec svých = Laban autom abiit tonsum oves suas. Cf. Masaří- kovu Böhmische Schulgrammatik für deut- sche Mittelschulen, 2. Aufl. S. 181. Týž pří- klad vypsal Jir. z BO. (z bible olom. 1417.): Šel Laban střic ovce a Rachel jemu ukradla jeho modly (idola). Mají tedy i slovesa v hr- delnice ukončená supina, ale ta se zřídka objevují, poněvadž jest těch sloves málo. — Pozn. 5. Supina šetří Korutané (Kopitar Glagolitica. Cloz. p. 66.) a Chorvaté (D. Inslit. p. 645.); Poláci, Srbové a Rusové již ho nemají. Cf. Mkl. W. (z r. 1876.) 157., 188., 225., 446., 488., 519. V češtině sup. v 16. stol. větším dílem zaniklo (Mkl. S. 874.) a nyní aspoň v obecné mluvě rozdíl mezi supinem a infinitivem mizí; kratší forma infinitivu (v -t u většiny Čechů, v -ť u Mo- ravanů: modlit, modliť místo modliti), jako u Rusův a u Poláků platí tak za infinitiv jako za supinum; ale spisovatelé a ti, kteří správně mluví, rozdílu stanoveného šetří. Schl. v Mus. 1849. III. 154. Kos. v Mtc, 1879. 186. praví: Se ztrátou supina ztrácíme i kus syntaxe. Že by ztráta tato malicherna byla, nikým nedáme si namluviti. — Pozn. 6. Snad by někdo za to měl, že forma supina (-t, -ťb) nic jiného není nežli skrácený in- finitiv. Myslíme, že tomu není tak a že slo- vanské s. jest pravé, vlastní s. jiného pů- vodu nešli infinitiv na -ti. Naše důvody jsou v krátkosti tyto. Prvotní samohláska i nikdy se neměnila v starocírkevním nářečí (nejstarších a nejlepších rukopisů, jak se rozumí) ve ?, kdežto ? vždy ze tvrdé sa- mohlásky počátek bralo. Vždyť jsou d a t souhlásky, k nimž i velmi pevně lne; teprv v nových nářečích po těchto souhláskách prvotní i semo tamo docela se ztratilo. V nej- starších památkách církevního jazyka tam, kde samohláska i vypadla, všude jest b. Ne- pochybné výjimky tohoto pravidla posud neznáme; slovanské ? jest zástupcem a, o, e, u příbuzných jazyků; b jest zástupcem samohlásky i. Ale přece onde a onde b se píše místo tvrdé samohlásky příbuzných jazyků, protože slovanský jazyk miluje sa- mohlásku i a často tato hláska se v něm vyskytuje, kde jiné jazyky jinou mají; avšak ? nikdy, pokud víme, není na místě i nebo j ostatních indoeuropských jazykův. Téměř všude jest ? zástupcem prvotního i na př. ve 3. os. sg. a pl. u sloves -t? m. -ti (jest?, snskr. asti, řec. ióxi, lit. esti), v instrm. jedn. jmen: -m? m. -mi; ogn?, lit. ugni-s, skrt. agni-s, lat. igni-s atd. Ale ? jest místo tvr- dých samohlásek a (o, e), u a bývá v kon- cích podstatných a přídavných jmen, kde snskr. jazyk má a, řecký o, lat. u (v nomi- nativu -as, -os, -us): svekr?, snskr. svagura. řec. éxvyó? atd. Prvotní forma supin sadit?, vidět? atd. nemůže tedy býti: saditi, viděti, ale mnohem spíše saditu, vidětu. A hle! tato supina, která jsme pouhou theorií našli, srovnávají se docela s formami příbuzných jazykův. Litevský jazyk, mezi všemi ještě živými indoeuropskými jazyky nejstarší, co se týče grammatických forem, a blíženec slovanského, má právě ty formy, kterých jsme se dovtípili; neboť litevský infinitiv se končí právě jako slovanský v -ti a su- pinum (ježto má stejný význam jako latinské a slovanské s.) na -tu ku př. j?szkótr iskati, quaerere, ale jészkótu, iskat?, quaesitum; gátawas esmi táw služyti (hotov jsem tobě sloužiti) jest infinitiv; ale: eimi girdétu misze (jdu slyšet mše), ateis súditu gywů ir numirrusú (přijde soudit živých i mrtvých). Tyto tvary litevskoslov. v -tu, -ťb se srov- návají s latin, a sanskritskými v -tu. Toto -tu jest vlastně koncovka jmen odtažných a skloňuje se v latinském a sanskrit. ja- zyku: specta-tum, specta-tu; snskr. sthá-tum, sthi tvá. V litevském a slov. jazyku -tu, -ťb se neskloňuje, ale co do významu jest ak- kusativ, neboť vazba žádá pojmu akkusativu a ono latinskosanskritské -tum, jehož, jako našeho -tu, -ťb, po slovesech pohybování se užívá, jest pravý akkusativ; sr. skr.: agamat pâ-tum, lat. ibat pota-tum, lit. éjo gértu, slov. š?l? pit?, čes. šel pit. Koncovka infinitivu litevskoslovanská -ti také v jiných indoeurop. jazycích jako koncovka odtaž- ných slov se brává a (jakož i-tu) se sklo- ňuje. V jiných jazycích -ti se nachází jenom u jmen, ve slovan. jazyku naopak u jmen zřídka se vyskytuje: pamet? (pameť, -ť m.: star. -ti) od koř. m?n, skr. man. Po san- skritsku, jako v litevském a slov. jazyku, tato koncovka jest -ti: ma-ti mínění, m. man-ti od koř. man. Z řečtiny sem náleží -n-q (-? je znamení nominativu) či -ov?, neboť t před t, v obyč. nářečí se rozplývá v 6: qxx-ti-q či qá-di-q, KQÜ^iq, /LiifirjÓu; atd. Jako koncovka infinitivu jest toto -ti bez znamení pádův (bez skloňování) a obyčejně, jak známo, za akkusativ nebo nominativ platí. Slovanský infinitiv -ti a slovanské supinum -ťb (t. ). -tu) nemají tedy stejného kořene a každá z těchto koncovek se rovná jiné koncovce příbuzných jazykův. Není tedy -t? skrácený infinitiv, ale spíše pravé supi- num, rovně jako s. litevského, latinského a sanskritského jazyka, s nimiž, jakož i s ji- nými jazyky k indoevrop. plemenu patřícími slovanský tím příbuznějším se ukazuje, čím důkladněji s nimi jej srovnáváme. Schl. v Mus. 1849. III. 154. — 157. — Poznam. 7. Lat. supinum ukončené v -um odpovídá če- skému supinu. Lat. supinum v -u překládá se na jazyk český obyčejně infinitivem a kromě toho i jinak: difficile est dictu, quan- topere conciliet animas comitas sermonis. Nesnadno jest říci, jak velice vlídnosť řeči srdce lidská si získá. Nebo: Nesnadno ře- kneš, bys říci mohl, se řekne. Hoc facile est inventu. To snadno jest nalézti, to snadno nalezneš, bys nalezl, nalezení toho jest snadné. Kos. Cf. Těžeks mi nésti, mój pane. Bohu jest snadno to učiniti. Ta voda jest dobrá píti ráno i večer. Jir. Ml. 87. Oheň dobr jest se zhřieti. Pass. 132. V tom sklepě jest voda dobrá píti. Pref. 317. Mandragora jest ovoce krásné hlédati, ale jísti není chutné. Št. Kn. š. 127. Dobrým milá by byla pravda slyšeti i od oslice. Št. Kn. š. 2. Břímě Páně jest přelehké nésti. Bart. 176. Zdáše se jí nésti těžek. Výb. I. 898. Což je ta cesta tvrda orať. Er. P. 183. Ty, věci jsou po- třebny křesťanu rozuměti. Št. N. 33. (Brt. v Listech filolog. 1875. 204.). — Pozh. 8. O chybném užívání supina m. infinitivu vz Infinitiv.