ŽenaŽena, ženka, žínka, ženička, y, ženčice, e, ženuška, y, f., strper. kona, strněm. chona, skr. ?anî, Schl., řec. ywĄ, pol. žona. Cf. Šrc. 246., 257.—259., Mkl. aL. 12., 271. Ž. = dospělá osoba ženská, opak: muž, das Weib. Ž. v domácnosti řecké, ve Spartě, v domácnosti římské. Vz Vlšk. 222., 223., 225., 241. Postavení žen řeckých a řím- ských. Vz Vlšk. 220., 237., 240. O ženách vůbec. Vz S. N. Žen milovný (chlipný); s ž-ou obcovati, míti činiti, ležeti, spáti; ž. letitá, stará. V. Zmužilá ž. (mužatka). Ros. Ž. svárlivá. Rb. Ž. tenká, slabá zove se na Mor. žingura. Brt. D. 303. Ž. plačnice (při pohřbech), das Klageweib. Dch. Mladíkovi ž. každá mladou zdá se. Kká. Td. 32. Ženu zprolíhati, slíhati, přespati, sprásknouti, sprá- šiti atd. Cf. Zprzniti. Lepší je se vyspať pod lipú zelenú, než v pěkných peřinách se škaredú ženú. Čes. mor. ps. 237. Múdra ž. = věštkyně. Němc. VII. 8. Chlapčisko ne- znalé kuš, úsudok o ženách vyniesť musí muž. Phld. V. 166. Dudlavá žena (která vždy dudle, brumlá). Na Ostrav. Tč. Do- poledňa sa umiá (solent) u nás scházať staré ženy; Ženy rády umiá naříkať. Brt. L. N. II. 63. Rači (raději) měť ježovú koži, nežli špatnou ženu — v loži. Slez. Tč. Tá naša starejšia ošemetná žena; Mládencom vínečko, panenkám pivo a vodu ženám a mléko ba- bám. Sl. spv. I. 28., II. 71. Žena vytaľená, mocná ako badalie (tur. = kůň, kobyla). Chlpk. Sp. 194. Tam kde sa ten potok svieti, trocha zvýšä tá osada, pozri braček, tam v trápení za mnou túži žena mladá. Čjk. 121. Cože si počneš hřiešna ženo? Č. Čt. 1. 227. Ako prostá ženička dala sa na- hovoriť? Dbš. Sl. pov. I. 463. Počínal si ako pravý loptoš (lump, darebák): ožieral sa, rozkazoval kruto, stíhal devy a bez- češtil ženy. Zbr. Lžd. 239. Radorečné ženy pod steny sedajú, o nevolných dieukách klebety skladajú. Sl. ps. Šf. II. 138. Zdevy planá žienka, nichtsnutziges Weib; Prvej lásky žena; Žienky i devy kryje pred vra- hom jaskyňa studená. Vaj. Tat. a mor. 17., 4L, 104. Vojnu bili chrabrí Hercegovci a za nimi naši Črnogorci. Kamteľ, vieska na upätí skaly, vyleteli z nej junácki orli, vy- leteli, na Turka sa vrhli; Kamteľ chrania opuštené ženy, opuštené ženy i device. Udrel Turek zúrive na Kamteľ, ajhľa dym sa valí z našich kučí. Nad Kumteľom kula kamenitá, ta utiekly ženy i device, i ne- mluvné vzaly sebou dietky. Udrel Turek zúrive na kulu, zajačaly črnohorské pušky; odrazily chrabré ženy nával! Udrel Turek zúrive na kulu, zablysly sa brúšené hand- žáre, odrazily chrabré ženy nával! Po tretí- krát rozbesnil sa Turek; slábnu devic ra- mená milostné i žien ruky slábnu v una- vení, a na bránu vrah už búcha mlatom! Beda, beda! zavznie kulou skalnou, beda žanám, keď jich Turek plieni! Povyskočí Jela Marunova, krásna deva, čiernooké dieťa, povyskočí na nôžky ľahunké a za- volá hlasom skalnej Vily: Utvárajte bránu, posestrice, a prach pušný sypte na hro- madu; nech sa dozvie Turek vierolomný, jak vítajú vraha Črnohorky! Vaj. Tat. a mor. 93., 94. Tu laliu trhala, na milého lúčala: Milý, milý, falšuješ, cuzie ženy mi- luješ. Cuzie ženy také sú, do haňby ťa donesú; Škoda celého života, bez ženy je život psota; V Turci rozhněvané ženy pre- zývají se: Ty pikulka! ty Kika, Kikuška!; Žena když se tabaku nasmrká, všecek si fěrtuch dosiaká; To jest věřiti ženě, co hrach rozsívat na stěně; Žena stavu vy- sokého, ta si hladá rovnakého; Stará žena len vždy šemre, čím staršia, tím neskuor zemre. Koll. Zp. I. 145., 205.. 415., 366., II. 277., 279. Žena si zuby jazykom zodere; To si ani čert nevymyslí, čo má žena vo svojej mysli; Ešte sou; sa neoženil, už ma žena bije a ja som si nahotovil, tri dubové kyje. Sb. Šl. ps. I. 99., 118., II. 1. 132. Rád víno pil, po ženách jen hořel; Ty žen se štítíš, já po nich se oháním. Pal. Děj. III. 3. 265. Žena na oko se připravuje (fintí). Štelc. Rozhněvané ženy slov se neboj, nechť, jak chce, naříká; pláčem a stýskáním strojit aj ony zálohy zvykly. Kom. Ženy dlouhé vlasy, ale krátkou mysl mají. Reš. Ženy v kostele mlčte. ZN. Prázden jsi ženy, ne- roď hledati ženy to věz ku pojetí buď panie neb nepanie (Pav. I. Kor. 7.); Prvá poku- šenie kněžská jsú přístupové k ženám a ženám, bydleti s kněžími; Ne mnoho obcuj s ženami; S ženú vždy býti a ženy nepo- znati viece jest než mrtvé křésiti; Žena jest neskrocená šelma, ustavičná škoda, zvěř velmi ukrutná atd. (tak ji vypisuje Secun- dus); Jest sv. ženám k veliké chvále, že ony jsúce křehkého pokolenie hřiech, tělo a ďábla přemohli sú; Viece z přirozenie jest muž přichýlen k ženě než k jiné věci; Najspieše člověk požádá ženy, když jest pěkná; Kněžie s ženami bydleti nemají; Ženy varovati má se obcovanie, ktož chce prázden býti smilstvie; Žena připravná jest jako modla; Ž. má se varovati kněžského obcovanie; Nebudeš mieti bohóv jiných a ty si ženu za boha oblíbil; A on jest žie- znil jako žena, kdy rodí některá žiezní; Některá žena frejem neb smilstviem peněz neb zbožie jest dobyla; Žena, která chová ženiem jiným neb prázdných žen, ta jest kněžna nad zjevnými hriešnicemi a zvláště, smilní-li; Papezstvie držela jest žena; Ktož ji (ženu) drží, jakožto ten, ktož drží štíra, jest nejistý; Pro čtyři příčiny bývá muži poznanie ženy (a též žena mievá sě k muži), aby chlipnil, varoval, plodil, dluh zákona plnil. Hus 1. 268., 276., 277., 278., 287., 368., 385., II. 73., 180., 305., 409.. 437., III. 199., 259. Ženu tělesně znáti. Kat. 490. Staré vino člověka k ženám nezpůsobného činí. Krab. Nevím, jestli prohraná Bitva zarmoutí tak zběhlého vůdce, jako mnohou (ženu) zarmoutí sličnosť jiné nebo útrata ctitele. Čtení v Brně III. 1867. 190. Bez trávy lúka sečená, Bez príslovie krásná žena. Alx. V. v. 822. (HP. 20.). Žena je klamlivá, dokád- kolvek živá; Varuj sa od ženy, jak chceš býť od pádu zachráněný. Na Slov. Tč. Srdce ženy tenata a ruce její okovy jsou. Zr. Ženy nikdy nepřemilujes, Němce ne- přepiješ Hš. Sl. 147. Žena mlčanlivá lásku nadobývá; Ženy sú bez brady, neb rapocú rady. Mor. Tč. Žena, zabíje-li kočku, nic se jí nezdaří. Na mor. Val. Vck. Ozdoba žen: ctnosť a dobré mravy. Šd. Nevěř pláči, nevéř ženě: pláčem do osidel žene. Šd. Z trávy bude seno a z krásné dívky stará žena; Ďábel přelsti jednoho muže, ale žena deset; Zena s malým prsem ráda mluví o ko- jeni. Hnš. Kde nemôže dôisť chlap, dojde žena; Psovi, koňovi a žene never; Žena má 77 fortielov a 4 defekty, die Weiber haben 99 Listen und noch einen Sack voll; Nedal pán Boh svini rohy ani žene mužské nohy ; Žena, ak nemá čo robiť, nech pára a znovu šije (ž. nemá zaháleti); Žena bez muža ako zahrada bez opravy; Žena keď rodí, je jednou nohou v hrobe. Slov. Zátur. Žena so zobákom (s velikým věnem). Mt. S. I. 99. Čo dieťatu nôž, to žene peniaze. Mt. S. I. 123. Ž. dobrá a zlá. Žena se cítí (je samostatná; 2. těhotná). Mt. S. I. 112., Sb. sl. ps. I. 112. Kde husy tu smrad a štěbety, kde ženy tu svár a klevety. Jg., Č. U blázna kord, u ženy pláč, u psa moč, u koně lejno, to, když chtí, hned jest hotovo. Na Slov. Ženy umějí bláznům pískati; Kobližná tě to žena (rozkošná, rozmazaná). Č. Ž. pře- chválená již jest zavedená. Berl. král. Žena hněvivá je pravý pajed, je jedem kalená. Třem ženám se posud vždy klep povedl. Ž. opilá, nevěstka hotová. Ženám i teskli- vým i bázlivým jest dobře, aby samy ne- bývaly a temnosti aby sě varovaly. Hus III. 115. Kristus pán hrozná muka a trá- pení nesmírná trpěl mlčky ä odpouštěl — žena nikdy ničeho nesnese mlčky a neod- pustí. Sk. Črty 11. Žena a kůň nejvíc chyb mají; Jedno druhému, zlá ž. chudému, kam se dostane, vždy jemu běda bude; Ženě, klínu nikdy nevěř; Ž. žene, až dožene; Ž. ožrala, svině hotová; Chraň se koně od zadu, ženy od předu; Kroužek zlatý na chřípích svině, ž. pěkná a bláznivá; Kůň brůna, ž. důra, Janek pachole, řídko z toho trého co dobrého bude; Žena zvandrovalá a mužský za pecí válený nestojí oba za nic. Lb. — Ž. = víla, die Fee. Lesní žena. Dch. Pověry o lesních ženách vz Mus. 1855. 47. — Ženy divé či bílé ve slovan. baje- sloví bytosti, které kradou děti a podvrhují za ně své, ale také hojně se odměňují za nepatrné služby. Šmb. S. I. 300. Už zase letí ten vnuk divé ženy (= divoký člověk). U N. Bydž. Kšť. — Ž. = manželka, choť, das Eheweib, die Ehefrau, Gemahlin. Ženu vzíti, pojíti; za ž-u vzíti, pojíti, míti; ž-u komu dáti, za ž-u dáti; za ž-u se báti. V. To jest jeho ž. Ženu zapuditi. Kram. Neb více ž. mužem česť má, než muž ž-ou. Št. Muž jde hat a ž. čehý. Us. Ž-e své nevě- řiti. V. Mladá žínka. Hdk. L. k. 84. My máme mladou ženušku, my máme mladou ženu. Čes. mor. ps. Donesl ženě na zástěru; Koupil ženě na šaty. Us. Šd. Neb k čomu neskrotení mužové a králi hrdinskí buď prosbou buďtož hrozením sa nevládali na- hnúť, bez všej uprimné k tomu jích ženy schýlily práce. Hol. 15. Tato stvora je to- muto človeku ženou; O ženu a deti netráp sa: ja jich berem na svoju starosť; Predsa iď a riekni žene, že slava Bohu, je mi ľahko; Míšo nechal túto poznámku bez odpovedi. Meli tam už taký domáci poriadok, že žena mala vždy posledné slovo; Vohľačka kaž- dému a žena jednomu. Phld. III. 3. 255., IV. 525., 527., V. 113., 129. Kdo tú vodu piť bude, mrcha ženu mať bude; Neoklamal som sa jako na žene: volky môžem predať, ale ženu nie; Princ prišiel nahovárať prin- ceznu za ženu. Mt. S. I. 18., 56. Žena se mi rozsypala (je v nedělích). Us. Bkř. Jak pálené (kořalku) žena pije, tam muž před ňú nic neskryje. Na Ostrav. Tč. Oj ale ti zle poradil, švárny šuhajícku, kdo ti radil tú Margitku pýtať za ženičku. Ppk. I. 114. Nebudu, synečku, nebudu tvoja žena, dybys mně ulátnal, ej, ruce po ramena, ruce po ramena, aj nohy po kolena, nebudu, sy- nečku, nebudu tvoja žena. Pck. Ps. 24. Za tú našú stodelenkú je ječmínek, uvázala žena muža na řemínek: Milá ženo, pusť ňa z něho, nebudu ti povídati psí plemeno. Pck. Ps. 47. Jaký si hospodář, takovú máš ženku, ty piješ v hospodě, ona pije v šenku. Na mor. Val. Brt. Zazpívaj, slavíčku, za- zpívaj pěsničku, nech sa já zatočím s tú mladú ženičkú; Taková je tam zima, až našemu panu družbovi žena na peci zmrzla. Brt. L. N. II. 48., 49. Dyž sem si tě ne- vzal za ženičku, vyvolím si tebe za dru- žičku; Kdo chce pěknú ženu měť, musí sobě pro ňu jeť; Pásala a baj ešče budu a baj tobě za ženičku budu; Potom si ji za ženičku vezmu; Aj na čo je mi žena má, keď já bývám málo doma?; Žena lúbí číž- mičky a já lúbím krčmičky; Nekaždá že- nuška svého muža miluje; Zlá žena je ďura v střeše a dy prší, všudy teče; Bys byla dobrá ženka, poslechla bys malženka. Sš. P. 231., 424., 551., 590., 609., 669., 740., 788. Kdo své ženě oheň nezapálí, ona jeho hospodářství spálí; Maměnka pláče, že dcery nedá, a dcera skáče, že bude žena; Dostane dudlavou ženu; Manžel ví poslední, že jeho žena je kurva všední. Slez. Tč., Šd. Cez zelenú lúčku voda tečie, čo mi moja žena doma rečie?; Ja parobek z Kapušan, nemam ženy, len som sam. Hej, na čo mi je mlada žena, keď ja mam so sebu dosc trapeňa ? Žene treba to i to, šito, bardo, koryto; žene treba čižmičky na jej biele nožičky; Povedala som ti, ej, v lete aj v jeseni, že ty nebudeš mať zo mňa mladej ženy; Na kvet dievča vodu ločká; povedalo, že ma dočká. Ločkaj, ločkaj, duša moja, veď ty budeš žena moja; Vyberiem si za žienku bystrú, švárnu Slovenku: vyberiem si An- čicu, čo vie variť žinčicu; Už som sa oženil, vzal som si ženu zlú! Ach Bože, prebože, čo budem robiť s ňú?; Čo ja urobím? ja sa ožením: ženu pošlem do roboty, ja si poležím. Sl. spv. I. 5., 2., 35., 41., 52., 53. Ž. prisahaná, angetraut, neprisahaná, das Kebsweib. Slov. Šd. Ž. šestinedělka, tě- hotná, svárlivá, Kb. 275., bezdětná, jalová. Ž. přechodila, ženě se přechodí, ž. přecho- dilá. Lk. Ž. muži aniž muž ženě nemohl svědčiti, Zř. zem. Jir. S. 10.; Ž. věna svého kterak měla dosíci? Ib. S. 34.; Ženě s mu- žem náležela-li jaká spravedlivosť, neměl muž bez vuole její jí odcizovati, E. 22.; Po ženě statek na podíl se nekladl, F. 28., 33.; Že pro věno v statek všicek kdy se mohla uvázati, T. 1.; Ženě a muži kdež by dsky společně svědčily, T. 3.; Ž. od muže k správám byla-li přinucena a přivedena, T. 6.; Ž., přijala-li k sobě poručenství a je uničila, T. 7. 10.; Prodala-li žena muži svému (jsoucí v moci jeho) statek trhem, T. 8.; Ž. vězeň muže svého v čem a jak byla? T. 9., R. 13.; Ž. přiřkla-li by k vůli muže svého komu co dáti aneb učiniti, T. 11.; Ženě své manžel nad její věno na svrch- cích mohl, co chtěl, dáti, T. 12.; Ž. toho, což jí na živnosti od manžela jejího dáno bylo, po smrti jeho užívati měla. T. 12. Ž. těhotná byla-li zatčena; Ž. od muže v ruko- jemství uvedená. Zř. zem. Jir. D. 32., R. 5. Ž. žádná věna svého zavaditi nemóž, do- kudž jest muž jejie živ. Vš. Jir. V. 24. Kým si, šuhaj, svobodný, uži tú svobodu, bo ťa žena mrchavá pošle i pro vodu; Sto- dolečka deravá a zlá žena k tornu, tie dve věci vyženu hospodára z domu; Do stodoly navozím, voda všade tečie, do komory na- nosím, zlá žena vyvlečie; Za grajciar je málo chleba za groš je väčší kus. Ak ty budeš dobrá žena, aj ja budem lepší muž; Dievča, dievča, biely krištál, čiže by ti šuhaj pristal? tebe šuhaj a mne žena, se- berme sa, duša moja; Vydám sa ja, vydám, vydám sa ja rada, lebo je to pekne, keď je žena mladá; Nič to, dievča, nič to, všetko dobre bude, hoc si chudobnô, z teba žieňa bude. Sl. spv. IV. 121., 147., III. 87., VI. 205., 211. Dobrá žena není k zaplacení: lépe; dobré ženy není ceny. Km. ,Žena ži- vot muži slazuje,' tak mu každý ženbu pre- chvaluje. Ntr. I. 118. Neščastný som man- žel. Ľutujem ťa. Ale tak to býva, keď muž hľadá peniaze, nie ženu; To je najmilejšia dobrej mojej ženičky zábava; Ž. vždycky, keď pravú podáva manželovi pri oltári ruku, vystiera po ďiablovi ľavicu. A keď veniec jej sníma ružový muž, kladie mu tŕňový na hlavu; S peknou ženou a peniazmi ne- radno sa chváliť; Môj otec hovorieval: Ženo! kebys mi nebola ženou, nuž bych ťa milo- val. Zbr. Hry 13., 14., 18., 96, 216. Ak ma budeš poslúchať, budeš mi ženou a bude ti u mňa dobre; Matka tohoto chlapčeka bola už zomrela a kráľ si vzal druhú ženu a tá mu bola veľmi zlá macecha; Dobrú gazdinu a poriadno žieňa si vyhľadať; Bola to veľmo jedovatá žena; dobrého slova mu nedala, na veky na ňom pílila; A teraz hnevala sa, že kráľovčík tam dakde nezhynul, ale ešte aj toľkú krásu za ženu dostal; Múdremu mužovi netreba múdrejšej ženy, ako je sám. Dbš. Sl. pov. L 82., 187., 350., III. 45., VII. 70., VIII. 9. Keď ne pannou, ale vdovou musím ja byť jeho ženou, als Jungfrau o. als Witwe; Potom ja, šuhajko, budem tvoja žena, keď sa v našej peci drevo rozzelená; Vtedy si mi sľubovala, že mi budeš ženkú; Volila by som byť jeho žena vlastná Sl. ps. 209., 215., 296., 372. Teraz ma taký vzal, čo som ho nechcela, pred ktorým som najviac dvere zapierala, tomu som sa teraz za ženu dostala. Sl. ps. Šf. II. 126. Oprel som sa, bratec môj, o hrdzavú pušku a hlbokým dumaním spomínal ženušku; hoj, ženušku ďalekú a belunke dieťa. Vaj. Tat. a mor. 83. Žena má odišla, Bodaj viac ne- prišla, bodaj sa prepadla do pekla, do Sitna; Keby mi zomrela moja stará žena, dal by jej do hrobu celý bochník chleba; Dávajú ma za kováča: kováč mechy (měchy) dúcha, ženu mlatkom búchá: nepuojdem zaň; Už som mohla dávno druhým ženou býti, keby ťa prestalo srdce mé lúbiti; A kdo by mi peknú ženu radil, ako by mi korunu posa- dil; Nežeň sa, oběs sa, na jedno ti padne, vezmi mrcha ženu, do pekla ťa vtiahne; Chlapci neženatí, nič sa nestarajte, nech sa ti starajú, ktorí ženy majú; Kedy sa ja mladej ženy dočekám ? Dočekám se mladej ženy na jeseň, keď odpadne drobný lístek z čerešeň; Na čo mi je žena, když nemám nic doma?; Žena pýta múky, soli: mne za krajcár duša bolí; Ač nebudeš moja žena, budeš bračekova, predci budeš v mojem rode, frajeruočka moja; A keď ja rozpletiem této tvoje vlasy, budeš sa zvať ženou na budúcé časy; Zelený kabátik, červené vý- lohy, kdo má peknú ženu, postaví jej rohy ; Kdo chce peknú ženu mať, musí na ňu na- kládať; Mám ja ženu rozmaznanú, kúpim si já korbáč na ňu; Žena mi v kútě gajduje, kysel mi v hrnci burcuje; Kněžský stav těžký k snešení, nesloboda mu mať ženy; Ženu mám, ženu mám, ale je Maďarka, te- remtuje mi sťa niaká husárka; Sedlákova ruka, ženu k práci nuká; Ach mrzí mne stará žena jako sova nadurená. Koll. Zp. I. 18., 26., 63., 176., 205., 206., 207., 216., 245., 252., 253., 256., 382., II. 138 , 276., 279. Žene všetko nesver; Keď ženu ubiješ, jako by si roľu poviezol; ženatý je, ale čože? žena robiť nepomôže, detí kŕdeľ žena chová; Tam je moja žena pochovaná: tam leží má žena a jej krása; Vtedy býva pekná ruža, keď poboská žena muža; ešte krajšia fijalôčka, keď frajera frajerôčka ; Volky mu- žem predac za sto tolare, se ženu žic mu- sim až do skonane; Dzevko moja, dzevko, nechodz za muž ešče, šitke budu hvarec, že si mlade dzevče, že takové ženy mrú, čo za mladu za muž jdu; Príďže ma na- štíviť môj milý dnes; príďže ma navštíviť hneď večierkom, ej veď ti ja budem dobrou žienkou; Bože, Bože, dal si mi, dal do serdzečka veliký žaľ: dal si mi, dal takú ženu, čo nemužem patric na ňu; a ja moje sivé volky zapriahnem, kedy chcem; a ja s mojou mladou žienkou boskám sa, kedy chcem. A ja moje sivé volky vyženiem si na laz, a ja s mojou mladou žienkou boska- vam sa zaraz; Lalija bielunká, ružička čer- vená, povedz že mi, povedz, či mi budeš žena?; Nepi, šuhaj, nepi, stodola ti letí. Keď letí, nach letí, nemám ženy, detí; Čerta muž vie, čo žena zje (sní)! Musel by vždy pri nej sedieť, keby chcel o všetkom ve- dieť; Načože je žene knižka? Keď má muža, nie je mniška; dosť sa ženy naspievajú, keď si deti čačankajú; Milou ti môžem byť, ženou nesľubujem, za tú vernú lásku pekne ti ďakujem; Ženu, ženu, ženu po- trebujem, čo by mi zvárala, hábočky prá- vala, varievala, pekávala chlieb; Pod lipkou, pod lipkou kačka vodu pije, nešťastná ho- dina, žena muža bije: pod rebry, pod rebry, tam sa jej on modlí: Ženička, nebij ma, veď ja budem dobrý; A mal ten mlynár i peknú driečnu ženu, že jej na okolo ne- bylo páru; Ale jeho to všetko neveľmi tešilo pre tú príčinu, že sa nemohol dožiť potomka; To moje srdiečko, jak si mi ho ranil, bodaj ti to všetko pán Boh vyna- hradil, žebys nemal nikde na duši pokoja, pokial ja nebudem ešte žena tvoja! Sb. sl. ps. I. 99., 125.. 181., II. 1. 22., 35., 58., 59., 65., 68., 77., 106., 115., 116., 118., 124., 128., 139., 175. Lépe jest bydliti v koutě na střeše nežli s ženou svárlivou v domě spo- lečném. Kn. přísl. 21. 9. Jež jí to střiebro věnoval muž její, když zaň vydávána a on ji sobě ženu pojímal; Že otec téhož sirotka ten statek po ženách měl jest: (Ten statek) otci toho sirotka po ženách se dostal. Arch. II.493., IV. 317. Dobrý oddíl — žena dobrá. BO. I byla jest jemu ženú. Bj. Žena pod- něcuje, když ji muž slyší, škvrní, když ji vidí a jedovatí, když se jie dotýká; Ž. jest blížnieho věc, kterúž má po své duši naj- dražšie; Ženy nechtěl ďábel sv. Jobu otjeti, neb jest jeho pomocnice, řečnice a mistřině; Manželé jsú sobě najbližší, protož má muž viece ženu milovati k manželství, než otce a máteř; Duše každá křesťanská jest jakožto manželka a žena a Kristus jest jakožto choť a muž každé duše věrné; Muž ženě dluh plať (konej manželské povinnosti) a také žena muži; Muž jest hlava ženy své. Hus I. 273., 287., 385., 372., III. 202., 209. Já bych ho ze sna zbudila, než bych jeho že- nou byla. Dh. 127. A co by toho statku mimo dluhy pozuostalo, to aby bylo ženě a děťóm jeho. NB. Tě. 11 Pojal sobě ženě (dat. = za ženu). LAn. Chci ji jmieti sobě ženě (dto.). Dr. Když on ji ženu (za ženu) sobě pojímá. O. z D. Byla pochována Rá- chel, žena Jakobova. BR. II. 11. b. Jmieše ženu. Alx. Jir. Anth. 1. 3. vyd. 33. Jak je to dobře, když žena umře, nech je starý lebo mladý, ženiť sa móže. Ps. mor. Komu ženy hodně mřou a koně dobře stojej´, ten je šťastný. V Kunv. Msk. Kolik dítek žena porodí, o tolik stupňů výše k nebi se při- blíží. Us. Kšť. Muž sa chleba nedorobí, nech sa, čo chce, vzpíná, jak žena do krčmy nese, čo má nésť do mlýna. Slov. Tč. Jak kdo ženu si privede mezi prázne kúty, te- prva zví, že má v dome z jednej dve po- kuty. Slov. Tč. Ženu čepec, muža brada zdobí. Mor. Tč. Hluchý muž a slepá žena, toť manželstvo hodno jména. Mor. Tč. Kdo má silně obrostlé ruce, dostane prý bohatou ženu. Mus. Nechce-li mužský dráti peří, dostane prý ošklivou ženu U N. Bydžova. Kšť. Chce-li pán Bůh udělati ze starého člověka blázna, vezme mu ženu. U Král. Hrad. Kšť. Kdo nosí jednu nohavici ohr- nutou, dostane šilhavou ženu. U Bydž. Kšť. Nejlepší tři věci jsou: žena po sdávce, vdo- lek od pece a máslo od máslnice. Kld. Hoch, který při jídle zpívá nebo bručí, dostane brumlavou ženu. Us. Žena více v klíně roznosí, nežli muž na voze přiveze. Us. Kšť. Co muž čtyřmi do domu doveze, to žena v zástěře odnese. Sk. Když ženka mrazivá, zabírá stranou. Hdk. C. 114. Žena! vstaňme hore, moc by nám to bylo na ráno (o žrútovi. Tak budil muž ženu v noci, aby dala kabáču, co kmotra donesla); Štyry volky sivé, chytro sa to minie, ale mrcha žena dľho trvať bude (nežen se jen k vôli majetku). Krávu a ženu najlepšie brať po známosti; To je ž., čo deti rodí (nie tá, čo nerodí); Ženu jazyk bije (pre odporné reči ju bije muž); Peniaze je najlepšie prečítať a žena bitá je najlepšia. Slov. Zátur. Ze- mře-li mužovi žena, to je jako když se pizne do kosti. Slez. ŠD. Tři věci jsou ob- tížné: červ v uchu, dým v oku, svárlivá žena doma. Tč. Nic po věně, když nectnota v ženě. Polsk. Šd. Dne nechval, až ho do- děláš, ženy nehaň, až ji pochováš. U Bydž. Kšť. Muž menší od svojej ženy, bude na drúhom svete buben nosiť. Mt. S. I. 123 Môj gazda má dve ruky, dvanásť žien, šesť- desiat synov a šesťdesiat dcer ( = hodiny, minuty, sekundy). Mt. S. I. 136. Koně, flintu a ženu nikdy nepůjčuj; Kdo nemá, s kým by se vadil, ať si pojme ženu; Kdo má bí- lého koně a pěknou ženu, není bez starosti; Muž tluče hrnce žena džbány. Us. Chléb se sní a pivo vypije, ale běda, komu se žena neudá (nepodarí). Št. Ženy nebývají tak upejpavé jako nevěsty bývaly; Pěkná ž. dvojnásobná je útrata a často celá ztráta; Nic po věně, když ne ctnota v ženě; Mladý muž a stará žena jisté bití (naopak: jisté děti). Chraň každého Bôh žiť z lásky ženy. Lepší suchý chlieb zo svojej prace, lež pe- čienka z milosti manželky. Omočí ti vo žluč každý kúsok. Zbr. Hry 13. Dobré ž-y není ceny; dobrá ž., drahá směna; zlá ž., trpké zelí Ros., Č. Dobrá ž. lepší nad zlatý sloup. Jg. Žena věrná, milá, jest divná co vrána (kráva) bílá. Lom. Ž. bez rozumu co lucerna bez svíčky. Ž. chce v škorních muže cho- diti. (Vz Manželství). V., C. Kůň brůna, žena důra, Janek pachole, řídko z toho trého co v hod bude. Jg. Žena, osel, ořech, to spolu tré hned požitečnější bývá obité; Lép jest ženu k hrobu nésti, než se s ní k oddavkám vésti. Jg. Ořech tvrdý, zub červivý, mladá žena, kmet šedivý, toho spolku, radím, se střez, věc nejlepší jest rovná spřež. Reš. Žena ať svědčí doma muži a ne před právem (znamenej dvojí smysl slova svědčiti); Kdo zlou ženu má, veď ji na pouť do Kyjova, též do Buchlova, na- posled do Modřic (vybij jí kyjem atd., až je modrá); Už váženo, milá ženo (vz Od- vaha)! Dobrá ž. dělá dobrého muže; Žena muže želí, dokud nezevře zelí; Ž. umírá a muž jinou vybírá. Č. Jak slunce okrašluje nebe, tak i dům ž. pobožná a moudrá; Bůh dej, ž. zdráva byla jako ryba, čista jak voda, vesela jak jarní doba, pracovitá jako včela a hojná jako země svatá; Ženu ber z blízka, kmotry z daleka. Pk. Prvá ž. ako pes (věrna), druhá ako mačka (falešná) a tretia ako myš (vše hryze a odvláčí); Prvá ž. od Boha, druhá od ľudí, třetia od diabla. Mt. S. I. 94. Kto má mrcha ženu, netreba mu chrenu, iskrí sa mu v očiach. Mt. S. I. 90. Nestojí dům na zemi, ale na ženě; Plaché koně, starý vůz; mladá žena, starý muž. Šd. Mladá žena, starý muž, hned je dětí plný vůz (chystejte na děti vůz). Sk., Kšť. Kde ž. nosí kalhoty (= vládne) a muž sukně, dobře se nedaří. Us. Kšť. Jedné ž-y je pro radosť málo a pro zlosť mnoho. U Bydž. Kšť. Muž nepředělá ženu, ale žena předělá muže. Us. Kšť. Muž ve službě, žena v nouzi, oba rovni; Kde káže ž. muži, ovce beranu, kráva volu, běda tomu domu; Ne- šťastný takový dům bývá, kde kohout mlčí a slepice zpívá neb kde muž nosí přeslici a ž. palici; čistota půl zdraví, hezká žena půl stravy; Běda člověku bez ženy, bídněji však s ž-ou bez mamony; Mladá ž., starý muž, měkký chléb, tupý nůž; Nebitá žena nemastný hrách; Kdo ženu bije, jednoho ďábla z ní vytluče, dva do ní vtluče; Krásný páv peřím a ž. mužem (krásná). Lb. Žena moudra a dobrá nežádá panovati nad svým mužem, ani co činiti proti jeho vůli; Zle, kde muž v rouše chodí a žena v kukli a v škorních ; Koně chval po měsíci a ž-u teprv po roce; Muž a ž. jedno tělo (jedna duše); Muž jest hlavou, ale žena jest duší celého domu; Moudra ž., zlatý sloup; Ž. utratná, nádherná a skvostná z muže učiní dlužníka, nuzníka, lháře a před právem pokryvače; Ž. po muži se šlechtí, ale muž po ženě nic. (Vš. V. 16.). Rb. Vz Ženice, Ženka. — Strany přísloví vz ještě: Bába, Děvka, Krása, Kráva, Matka, Námluvy, Obrázek, Panna, Tucet, Vlas, Vybrati, Ženiti se, Ženský. — Ž., nevěstka, unzüchtiges Weib, die Hure. Ž. obecní, obecná, běhlá, nepo- ctivá, vandrovní, porušená, která se nad svou poctivostí zapomenula, kurva, Jg, smilná, svodnice. Rb. Ženka běhlá. V. Obecným ženkám železem cejch připálen býval. Kom. V hospodě ženkou obecnou byla. Lom. Též pověděla, že Grygar Prachar s ženú na kočím (kočáře) po jarmacích a krádeži se obírají. Ale ta jeho žena že není slibná než, přibitá. 1594. Pk. exc. Vz Že- nima. — Ženka mrazivá = zima. Slov. Hdk. Strany žen vz více v S. N. a kromě toho : Host, Kněz, Svár. 0 ženách jako lékařkách vz Čs. lk. I. 99., II. 224., IV. 191., 239., VI. 206., VII. 71., 154.. 180., 234., 282., VIII. 138., 285., IX. 112, X. 315. a Osv. asi 1884.
