MukaMuka (zastr. mouka), y, f.; pl. muky, f. nebo
muka, n. (Vz Jatka, Játra. )
Muka, pl., n. v 1, 4. a 5. pádě, v ostatních dle, Žena', Bn., tedy: dat.
mukám, lok.
mukách, instr.
mukami. Rad. zv., Prov., Ms. Die Pein, Qual, Plage, Marter, Folter, das Leiden. Jg. Muku trpěti. D.
Muka věčná. N. T. Skrze trápení a muky. V. Muky vymysliti. Kat. 2744. Bez muky není nauky. Pk. Přestál veliká
muka. Us. Jako na
mukách plete (mluví pomateně). Vz. Tlachal. Na Slov., Č. Po smrti věčná
muka ho očekává. Ml. Byla to pro mne strašná
muka. Ml. Lehčejeť tepe dievčie ruka, ot mužské rány bývá veliká
muka. Dal 10. — M.. Boží muky (
muka), die Martersäule, das Kreuz. Kdež muky boží stojí. V. U Bo- žích muk. Us. Už mu jíti pod boží
muka. Vz Žebrota. Stojí jako boží
muka nad Ko- kory (ves u Přerova), n. u dědiny. U Přer. Kd. — M., die Folter. Vyznání na
mukách. Kn. dr. 112.