Vítr
Vítr. Cf. Mkl. Etym. 387. b., Schd. I. 167., Kram. Slov., MS. 95., Mách. 45., 70. až 73., 75., 110. V. = proudění vzduchu země- kouli pokrývajícího ; Příčina větrů jest pruž- nosť a roztažitelnosť vzduchu ve spojení s jeho nestejným rozteplováním. Stč. Pov. 6., 7. Větry, jejich příčiny a působení. Vz Krč. G. 29. O povstávání větrů vz Sbor. učit. 1860. 138. V. vlažný, Africus. Ž. kl. 76. 26. V. vstává. Wtr. exc Němka fúká. pod rendlík (= je veliký vítr). Val. Vck. Čo se větrem nastavuje, větrem hyne. Lpř. Je-li veliký v., říkají: To má starý čert svatbu. Kšť. Na cestě do větrů nemluvte, i větrové donášejí (bez opatrnosti i mou- drosť slepá). Kmp. Gr. 129. Postaviti ně- koho na v. (ošiditi ho). Us. Na třech vě- troch někoho nechati (v nejistotě, v nebez- pečí). Val. Slavč. 38. Kdo v. seje, bouři klidí. Dch. Pal. Spraví to, jako v. plevy. — V. s ponětím směru. V. pobřežní, pas- satní atd. — V. s ponětím rychlosti atd. Děvče má býti jako v. Us. — V. přenes. Jiný věje v. (jsou jiné poměry). Us. V ny- nější mládeži ženské jest mnoho větru a málo jádra; plev je nazbyt, zrna málo. Šml.