Věno, a, věnko, věnečko
Věno, a, věnko, věnečko = peníze, zboží, statek, který se dává od nevěsty ženi- chovi, zános (někdy také = obvěnění, die Wiedergabe); die Mitgift; die Morgengabe, Mitgabe, Aussteuer, das Heiratsgut, der Brautschatz. V. od vi ve víti = obvití da- rované věci. V. = dar vůbec, jmenovitě pak dar dceři nevěstě daný. Vz více v Jir. Slov. pr. II. 281. a Prk. Př. 25. V, dos, die Mit- gift, altsl. věniti, vendere, verkaufen, daher v. eigentlich der Kaufpreis, worin eine An- spielung auf die uralte Sitte des Frauen- kaufes liegt. V MV. nepravá glossa. Pa. Věno a obvěnění. V. Věčné v., das Leib- gedinge. Pr. měst. V. a krása někdy soky vzbuzují. Kom. V. dáti nevěstě (ji vyba- viti); něco za v. ustanoviti, Bern., dáti. Dal. 73. Něco věnem přinésti. Sych. Dětem jepší věno dáti se nemůže nežli šetrnosť. Berg. V. bez manželství býti nemůže; V. přirovnává se mzdě tělem zasloužené; V. vždy jest živé, dokudž dědicové živí ne- jsou narozeni; Podlé věna obvěnění; V. a obvěnění na přátelském snešení záleží; Manželé jak se o věno snesou, při tom zů- staveni budou; Manželka umře-li dříve roku, věno muži náleží; Věnem a výpravou dcera se nevybývá; Vdova stav svůj vdoví pro- mění-li, v. tratí; Otec syna živností opatř a dceru věnem. Pr. Muž ženě slibuje věno a žena zase muži svému za věno něco ji- stého. Brikc. pr. m. 18. 1. Taková žena oboje věno, kteréž jí muž slíbil, i to, kteréž ona muži dala, vezme. Ib. V. odevzdané, Rb., vdové. Th. Povinné v., pflichtschul- dige Mitgabe. Než mají (královny české) toho věna do své živnosti užívati. Zř. F. I. A. XL. Item po muži, má-li dítky a ne- chce s nimi býti aneb se vdá a svému chce, má býti odbyta a v. jí dáno na hotových penězích. Tov. 79. Prve nežli by manžel- ství knězem k stvrzení přišlo, o v. se sne- šení státi má. Kol. 41. Kdo se žení pro věno, manem bude ženy své; V. jest, co se panně aneb vdově ze statku aneb dílu je- jího n. jiného statku jí náležejícího man- želu budoucímu připovídá a zamlouvá. Rb. Věna třetí díl vdova kdy a jak potracuje ?; Věna co se po jedné sestře dá, tolikéž po jiných všech; Jak se v. promlčovalo?; V. předešlé před závadami na některém statku; Nad věno může manžel manželce na pe- nězích a svržcích podlé své libosti odká- zati aneb listem dáti, co chce; Věna pří- jemcem kdo jest?; Věna převedení jak býti muože; Věna manžel manželce na statku manském do 10 kop grošů čes. toliko muož ujistiti; Věn splacování od dědiců; V. bratr nedílný zapsal-liby manželce na svém dílu. Vz Zř. zem. Jir. C. 29., F. 14., S. 35., 38., 39., T. 2., 4., O. 9., S. 33., 34. Co bylo v. ? kdo je měl zříditi? které právo vzhledem k věnu příslušelo manželce, které dcerám, vdově ? Má dcera dostane věnem jen svou poctivosť. Us. Dbv. To je moje v. po matce; Dostala malé věno. Us. Šd. Přinesla mu království u věně. V. Životní v. aneb jakž od starodávna jmenováno bylo, věčné v., das Leibgedinge. Bdž. V. dckami na statku pozemském zapsáno jest. Žer. 327. Věno králové české Hradec. V. Byl bych sobě hledal dzěvuchy švarnějši a většiho věna. Sš. P. 371. U věně země míti. Dal. 157. (94. 21. ). Zapsal jí v. královen českých oby- čejné; Manželka Vilémova odbyta byla od komory věnem 100. 000 zl. Pal. Dj. III. 3. 238, IV. 2. 78. Nedoložili její věna; To v. na mém vlastním dědictví měla v čísle 250 hřiven; Na čemž paní Anna má své věno,toho se drž; Pakli by věno bylo na jmeno-vitých věcech, tehda, což jest mimo to věno,v to se uvaž dědic; Ač bych svého věnamocna byla; On jí v. na svém vlastnímzboží ukázal; Měla jsem věna svého 200hř. gr. Půh. I. 128., 162., 203., 205., II. 197.,385., 471. Nemáš-li na jedné ženě dosti, alepojmi sobě dvě a vlož jim na tom oběmavěno; Tehdy Vilém deveř její odkázal jí10 kop gr. věna jejího na Havlovi; Kladlpaní Herce v. po bratrské smrti; A napo-míná mi z věna nedav mi po své dceři nic.Arch. I. 170., 172., 421., IV. 345. O listu,kdež se v. splacuje, vz Vš. VIII. 17. Přie-vod věna; Bez vůle ženy nemóž v. převe-deno býti; V. dskami neb vznešeniem oká-záno bývá; V. se listem n. rukojměmi uji-šťuje; Věna v dsky kladení; Přidání věna,přenášení v-na; Ve v. ženu po smrti muževpustiti; Věno ve dskách ohledati, v. držeti;Ženu v jejie věno uvésti; Ve věno mocíúřadu uvésti; Kterážkoli vdova v. své ne-propuštěné dskami ukáže a ve dsky žád-nému nekladené, má svého věna zmocněnabýti; Vdova v své věno se uváže mocí svúnebo právem; V. prodati, postúpiti, zapsati,zplatiti, ztratiti, promlčeti; v-na užívati; V.dskami zapsané dědicóm z desk propustiti;V. na krále připadá; V. najíti, spravovati,okázati, dělati; V-na dosíci. dobyti; V.provésti, zavaditi, vložiti; V-nem vládnouti;Ve svém věně hynouti; Nemá žádný dědi-ctvie svého, na kterémž jest v. ženě vložil,zastavovati, a zvláště listem, leč by prvévěno svedl s téhož dědictví; Vznešení věna,vznešené v.; Splacení věna; V. u desk po-ložené leží; V. své zdvihnouti; V. se za-pisuje přívodem, kladením do desk; V.zhola na groše ve dskách stojí; A by pakbyl kto držitelem, jestliže jest v to drženíne právem než mocí a jakúž koli bezpráv-ností vkročil, není od toho vdova povinnapeněz věnných bráti ani v-na svého sstupo-vati; Která vdova v. má držeti do stavusvého proměněnie nebo do živnosti své;Bezpečnější jest, z desk a listóv do deskpřievod věna než z desk na listy. Vz o tomve Vš. Jir. 178. —237. To věno prvé penězihotovými ssul; Kdežby bylo v. roztržiténeb některým obyčejem pozmětené. Vš. Jir.189., 221. Málo po věně, není-li ctnosti přiženě. Moravan. 1878. 62. Krásná panna po-lovice věna. Bern. Nevábí děva beze věna,třeba sličnější než Eva. Matko, sediž nasvém věně. Dal. 46. Vdova po Hřánovizuostalá umřela jest tu na svém věně v Chlu-míně. Arch. 1. 176. Neodšlap mi věno (ne-stoupej mi na paty jda za mnou). U Krum-lova. Bar. Vz Rb. str. 142. —145., 274., Gl.359., Vš. 571., S. N., Tov. 60., 76. —80., Tk.II. 313., Žer. Záp. I. 51., 95., 128., 158. — V. = dar, die Gabe. Jg. — V. = jm. lesa u Dobrovítova na Mor. Pk.