Hofer pův
Hofer pův. = podruh nějakého dvoru, od Hofherr; opravdu jsou na vsech u Uh. Hra- diště byty nájemnické ve dvorech. Tč. Dle Mkl. Etym. 84. der zum Gesinde des Hofes gehört. — H. = chalupník, který má svou chalupu, behauster Inmann. — H. = ná- jemník v chalupě nebo v domku, podruh, unbehauster Inmann. Na Mor. a Slov. Rb., Bkř., Vck., Hrb. Cf. Podruh a hl. Mtc. 1877. 151. (Brt.). Židovka toho člověka netrpí, proto že jest byl jeho h-rem. NB. Tč. 44. Stojí hruška u potúčka obrúbana do holúčka. Kdo ji obrúbal? Hofeři, vařa (vaříce) ze- máčky k večeři. Km. 1886. 628. (Brt.). Dycky se sedláci ptajú, jak sa ti h-ři majú. Sš. P. 525. Hospodář, u něhož ten člověk hoferem byl. NB.Tč. 194. — H.Dism.Jos. 1696.-1747., místosudí. Jir. Ruk. I. 249.