Natáhnouti
Natáhnouti. — abs. Dítě natahuje (tvář ku pláči, moldánky, verzieht das Gesicht zum Weinen). Us. Dch. — co: údy, Us., lidi natahovati (draze prodávati), Prm.; na- táhnouti krpce, bačkory, kamaše, kotíky, klepeta = umříti, Mtl., Sd., Zkr.; nataho- vati gejdy, gajdy = moldánky, greinen. Us. Kčř., Sd. N-huouti lučišče, Ž. wit. 10. 3., eso, šp. m.: vyhoditi. Brt. On to natáh (přišel pozdě domů). Us. vojen. Weber. Pakli jie nemůžeš n-hnouti. Št. Kn. š. 43. — koho. Cf. Poškrábati. Natáhnu tě, co do tebe vleze. Mor. Vhl. Natahuje mne (chce se mi zvraceti); Začalo ho natahovat (bylo mu nanic). Č. T. Tkč. — co, čeho k čemu. N. slova k smyslu, die Worte nach dem o jenem Sinn verdrehen. Nz. Natahu- jíce k smyslu svému žalmu 72. a zvláště verše desátého. BR. II. 9. a. — co kam: ruce k nebi. Posp. Uznalo právo, že Skopal na daremnú věc se natahuje = vztahuje, odvolává. V 17. stol. Mtc. 1880. 126. — kde (se). Musil u něho natáhnouti (hodně pra- covati). Us. Olv. V posteli, na pohovce se n. Us. Hrts., Dch. — se Každý z nich se natahoval. Dh. 96. Ten se natáhl (upadl)! Us. Natáhnouti se = nakaziti se, ušpiniti se. U Příbora. Mtl. — se jak. Natahuje se jak kocúr na okříně; Natahuje se (lopotí se), jakoby byl náručního volka vlastní bratr (mnoho). Brt. — se oč, streiten, proces- siren. Urbář polskoostrav. Zkl.