sk
sk m. stk, t odsuto: sklo, strč. stklo, od- pusky; také v obec. mluvě: šveska, tryska. Vz Gb. II. ml. I. 397. — sk m. sch: skovat m. schovat. Dšk. Jihč. I. 36. — sk mění se v ck: Sasko — Sacko. Cf. dsk, Isk, msk, nsk, rek, tile, vsk, žsk, Gb. H. ml. I. 480. Klášter- ský, nom. pl. m. klášterscí. Tišňov. Brt. D. II. 186. Panský — pansci, moravský — moravsci. V Kruml., Kunšt., Žd'ársku. Brt. D. II. 209., 234., 250. Deska — desce, Polsko, v Polsce; v podružném sk mění se jen k: písek — v pisce. Gb. H. ml. I. 418. — sk mění se v šč: tisknuti — tiščen atd. Kdy? Vz Gb. H. ml. I. 447., Brt. D. II. 186. V Chromecku, Koj et,, Zábřež.: český, nom. pl. m. češči (če- ští). List. fil. 1894. 277., mušči, češči, uheršči. Brt. D. II. 47., 130. — V sk s přisuto: sko- peček m. kopeček. Dšk. Jihč, I. 41.