Vystrčiti
Vystrčiti, strč, če (íc), il, en, ení; vystr- kati, vystrkávati, vystrkovati, vystrkovávati = vyndati, vystaviti, heraus-, ausstecken, vorschieben; vyhnati, vypuditi, vyhoditi, vy- vrci, vypověděti, heraus-, ausstossen, austrei- ben, hinauswerfen; po málu vydati, vyplatiti, nach und nach geben, zahlen; vytýkati, vor- halten, vorwerfen. Jg. — co, koho: hlavu, ruku, Us., vůz. D. Vystrkuje dítě zoubky (rostou mu). Us. On vystrkuje pořád své šlechtictví (chlubně), svou důstojnosť, her- vorkehren; Vystrkuje pána, den Herrn her- vorkehren, prapor. Dch. Pravila jí: Vystrč prsteček a ona vystrčila koleček (z pohádky). Us. Šd. Slouchačky jsem na zad sklopil, jen fousa jsem v-čil. Slez. ps. Šd. Je tam škaredě, nechce se mně ani hlavy ven v. Us. Šd. Prečo ste ma v-li jako bludára. Lipa 331. Viechy vystrkují (prodávači). Arch. V. 394. — co, koho odkud: z okna, Ros., vůz z kolny. Us. V. někoho ze dveří; Sotva paty z domu v-čil, už kluci rejdili. Us. Dch. V. z okna prapor. Šd. Když ta onu chytne, tedy ji vystrčí z kola do řady děvčat. Sš. P. 732. Své úředníky vystrče z rady. Arch. II. 487. Potom mě z toho v-la. Půh. II. 156. Někoho z domu přes práh. V. Někoho z obce, z města, z vlasti. V. Kolo z náboje (vyhnati. Opp. vstrčiti, vehnati do náboje. Vz Vyhnati). Vys. — co, koho kam: na dům, na střechu, na ulici, Ros., někoho na déšť. V. praporec v tu stranu věže, kde hoří. Us. V. něco na mráz, kalt stellen; někoho před práh, na Větrov v., an die Luft setzen, Dch., za dvéře. Tč. Forhemetel pěknú na vrch v. Slez. ps. Šd. Tu ja poveda, budem oplana chovať, a vystŕcal ho von. Dbš. Sl. pov. I. 136. I malý švec se zebral a šel do té hospody a když tam přišel, to ho začali vystrkovať von. Slez. Šd. Krále Ludvíka uherští hejtmané zavedli a jistě zradou aneb všetečnosti svou Turkům co na masné krámy vystrčili. V. Před. ku Kron. Ae. S. Abychme stavóv hledali vysokých, pomněme, že ďá- bel s nebe vystrčen u věčný oheň, protože se vysokého stavu neřádně chápal. Hus II. 94. — co komu (jak): peníze po groši někomu vystrkati (dáti, platiti). Ros. Nechce mi dluh platiti, jen někdy mi nějakou ma- ličkosť v-čí; Neplatí pořádně, jen to tak člověku vystrkuje. Dch. Nač mi to pořád vystrkuješ (= vyčítáš)?; Pořád mi to vy- strkuje, že jsem z domu nic nedostala; Já to nechci, on by mně to potom co chvíle vystrkoval. Mor. Šd. Jeden druhému chyby vystrkuje a oba jsou si rovni. Us. na Mor. Té. Vystrkuje mu to po malých částkách. Us. Vck. — koho jak. Proč ho nevystrčíte ven po hlavě? 1534. — co kde: korouhev na věži, tyč na poli, v poli. Us. Hlava jeho na dřevci vystrčena na mostské věži malo- stranské. Pal. Děj. V. 2. 324. — kdy. Aby při těch trhových dnech města naše takové korouhvičky vystrkovali. 1577. Tč. — komu (kde kdy). co čím. Oči dobrodiními vy- strkají (je vytýkají). Jel. V lese na honbě větví oko si vystrčil. Pulk. — co proč. Něco na ohavu v. Kom. — co na čem: vích na tyčce v. — se vystrkovati = vy- lézati. D.