Odpuštění
Odpuštění = prominutí. O. a zapome- nutí, die Amnestirung. J. tr. O. hřiechóv jest plné, když jest pokánie plné; Dávám tobě o. od hřiechóv. Hus I. 375., 341. — O. = dovolení. Sv. ruk. SR. 520., Aug. 237. ř. 14. Je s o-ním švec; Vyváželi s o-ním hnůj. Mor. Vz Odpustiti (počátek). Hrb., Tč. Dostati o. z úřadu. Us. Pdl. S o-ním tvej svatosti odpovědě; Jeti bez o. purg- mistrova; Vzal od nich o. (rozloučil se s nimi). Výb. I. 392., II. 317., 1336. O. do své krajiny vzal. Pož. 256. Což s o-ním učených lidí buď pověděno. Ler. S o-ním své abatyše pohoním Kateřinu. Půh. I. 303. Jsú některá o. a oblehčení v některých klášteřiech obdržená od papežóv. Št. Kn. š. 134. — O. = dovolení k odejití. Ot něho otpuščenie bráti počnou. Hr. ruk. 435. Ani sem sobě jiného pána hledal, ani pod jiného pána o. bral. Půh. I. 103. Cf. Tov. 107.-110., Kn. drn. LXXV.