PříslovíPřísloví, n., jméno, der Name. Na jedné vysoké hoře, ješto obecným p-vím slove Říp. Pulk. 10. — P., proverbium, das Sprich- wort, V. V MV. nepravá glossa Pa. Jako písně a pohádky i přísloví jsou plodem ducha národního. Jsouť to stručné věty obsahu myšlénkového zavírající v sobě praktickou filosofii lidu spravujíce jeho smýšlení a jed- nání tu výstrahou, tu pobídkou, tu vtipným a případným úsudkem. Co do formy roze- znáváme přísloví trojího druhu: a) námět! zevní a myšlénka jím vzbuzená sdruženy jsou, onen nejčastěji ve způsobě příměru čili srovnání (p. příměrná); b) myšlénka sama o sobě se propovídá ve způsobě prosté průpovídky (p. gnomická); o náměť sám se vyskytuje ve způsobe skrácené paraboly neb allegorie a posluchači ponecháno obrá- titi jej na případ přítomný (p. parabolická i allegorická). — Pozn. Druhdy p. berou na se formu drobných bájek a povídek. KB. 218. Vz tam příklady. 'Vz také v S. N. P. liší se od pořekadel, říkadel a průpovědí. Vz tato slova. Co se obsahu p. týká, není nutno, by v nich skryta byla pravda aneb snad i moudrost, než jen nějaký všeobecný úsudek, když v něm jest poměrná toliko pravdivosť nebo pravdy zdání kohosi, ku př.: Nekúzlený muž jako nesolený hrách. Tak se totiž říkávalo u pověrečných žen, jež v středním věku nápoji čarovnými hleděly si získati mužovu přízeň a sílu, pročež Štítný, uváděje to p., ihned připojuje slova: ale dobrá žena přitáhne k sobě muže váš- němi dobrými. Není tudíž radno, nadsazo- vati cenu p., poněvadž, jak viděti, i ne- pravdu v sobě zavírati mohou, jen když byla kdysi brána od někoho z národu za pravdu. Taktéž není radno, říditi se vždy dle p., ač je dobře pozor míti na zkušenost' mnohdy v nich uzavřenou, a směšno je, míti je napořád v mluvě pohotově, poněvadž uží- vajíce jich nepřetržitě jen svědectví si dá- váme, že nedovedeme mysliti hlavou svou. Ale pro poznání pohledů na přírodu, člově- čenstvo a Boha, kterak vládli kdysi náro- dem, jsou p. nad míru důležitá, v kterémž ohledu v skutku v nich složena jest národní filosofie. — Co do formy jsou nejrůznějších druhů: 1. rýmovaná a nerýmovaná, ku př.: Túhať jest každého mezi cuzími; smutný utěší se mezi svými. Nesnadné jest v mlýně hústi. Rým však nedodává větší vážnosti ?-?, a prastará a přirozená p. nebyla nikdy rymována. — 2. Národní a všeobecná p. podlé mezí rozšíření svého; uzná-li se t. poměrná pravda, jež jest v některých p-ch, rozšiřují se pak od národu k národu. Tím činem mluvíme o p-ch evropských, ba světových. Není však nutno mysliti, že by takové vše- obecnější p. nutně bylo povstalo jen v jednom národě, od něhož se pak dostalo k ostatním, poněvadž pro všeobecnou zákonitosť lidského myšlení a mluvení při podobných okolno- stech i podobné výsledky co do úsudkův a slov povstávají. Taková všeobecná p. pro- zrazují se hojně abstraktní svou formou ku př.: ,Kdo dřív přijede, dřív mele', kdežto pravá národní p. a pořekadla ráznou svou zvláštností vynikají ku př. Šlechtíme se jako řemen v ohni. Těžce vránu věchtem zabiješ. — 3. Podlé výpovědi jsou p. buď přímá buď nepřímá (humoristická) ku př. : Lepší vrabec v ruce než holub na střeše. Uchovej Bože zdravých potrav (uzdravujících léku) a velkého štěstí (t. nehod značných, jako když se říká: Velké štěstí, že si nohu zlámal, když se zabiti mohl). — 4. Buď žertovná nebo přísná ku př.: By měly klobásy křídla, nebylo by lepšího ptactva. Mistr mistru nerád ukazuje. — 5. Výrok svůj berou p. buď ze zkušenosti buď z rozumu, neb z nějakého děje, budiž to již děj prav divý nebo vymyšlený, pročež rozeznáváme a) p. empirická čili zkušebná ku př.: Po jarmarku zlý trh; b) logická čili myslovědná (rozumová) ku př.: Účinek chválí mistra; c) historická aneb anekdotická, ku př.: Nouze naučila Dalibora housti, Hš. v S. N. Nej- úplnější sbírkou českých p. bylo posud Če- lakovského Mudrosloví, avšak tento slovník ji daleko předstihne. P. obecné. V. P. Šala- mounova. D. Vejíti v p., D., vešlo to v p. Jel. Stali jste se lůze p-vím. Sš. Bs. 19.5. Obrazné to bylo p.; jediný Lukáš nám to podobenské p. naznamenal; p-vím tím se navrhuje, aby . . .; smysl toho p. jest; pán odpovídá p-vím. Sš. L. 62., 172. A proto v p. vešlo, že nejprávnější svědek jest svě- domí; Tuto myšlénky své k známému p. váže: Zdá se, že tu p. nějakého právneho užívá; Až i ve p. u všech národů vešli (Kreťané). Sš. 1. 3S., 70., 75., II. 380. Vý- chodiště toho p.; P. odtahují se z událostí častěji opětovaných; Tu pak Pán pro lepší vyrozumění a vytčení věci té volá se ku p., kteréž tuto zvláště vyplnění svého do- sahuje; V jiných poměrech p. to platnosti dotčené nemá; V tom případě plní se p.; p. to v rozsívání spásy na vás apoštolech zhola se zpravďuje. Sš. J. 75., 7G. (Hý.). Jest p. kratší než zobáček ptačí. Pk. Přísloví — na- poví. C. P. jde z rozumu a rozum za pří- slovím. C. P. neklátí se po křoví. C. Není p. bez pravdy. Š. a Ž.— P.,pomluva, zlá po- věsť, die Nachrede, das Sprichwort, schlechter Ruf. Dal. 170. Hloupá řeč není p. Jedno slovo není p. nebo : Daremné slovo není p, (pro jedno slovo netřeba se hněvati). C, Lb., Km. Budeš ztracený u p. i v pověsti. BO. Kohož jednou zlé p. se od lidí obecných chopí, mnohé vody potřebuje a práci měti musí. nežli je s sebe smyje a spere. Tkad. Varuj se všech těch věcí, kteréby tobě k nějakému p. býti mohly. Plk. — P., pří- slovce. D. — P., podobenství, das Gleichniss. Tato věc v p-vích povědína. Lom. — BO.
