SmyslSmysl. Slez., mor. a slov. smysel. Šd., Loos. Zmisel. Bern. S. = myšlénka. S. kosmo- politická, nábožná, Pal., světová, životní či vitalní. Dk. P. 22., 24. — S. = ponětí atd. S. slova absolutní či prostý, vztažný, Dk., podmětný, předmětný, Hlv., chybný, Dch., původní a přenesený. Us. Slova dvo- jího smyslu, Tč., pohoršlivého. Dik. II. 2. Slovům nepravý s. podkládati. Mus. Listu toho byl tento s. Vrat. — S. v hermeneu- tice = jisté pojmy, jez mluvící nebo slyšící se slovy v souvislosti pronešenými pojí. An pak mluvíce atd. slovům jednotlivým, jichž ku vystihnutí myšlének svých užíváme, je- diný toliko pojem podsunujeme, tudy bývá s. věty námi pronešené vždy aneb aspoň z pravidla jeden. — 1. Třeba činiti rozdíl mezi smyslem pravým a křivým. Smyslem pravým či s-lem mluvícího, sensus verus vel auctoris, rozumíme onen s., který tytéž jako mluvící pojmy jednotlivým slovům podkládá, a s-lem křivým či nepravým a falešným, s. falsus, pojmy odchodné od pojmů mluvícím samým jednotlivým slovům podložených.— 2. Při smyslu pravém pak, aspoň v hermeneutice biblické, nutno lišiti s. doslovný ode s-lu tajničného. Prvý, do- slovný (Nz.) či literní, jejž také gramma- tickým, historickým a grammatickohistori- ckým jmenují (s. literalis vel grammaticus, historicus, grammaticohistoricus), je s., jejž slova za souvislostí svou již samoděk ři- nou; druhý, tajničný či tajemný, hlubší, obvyšný, vyšší, skrytý, duchovní anebo my- stický (s. mysticus vel altior, sublimior, spiritualis), je s., jenž pod rouchem smyslu literního jako pod nějakou korou jest ukryt a tudy jediné z výkladu samého mluvícího dostupen. Obůj může býti dále buď slovný, s. verbalis, Worts., buď věcný, s. realis, Sachs., dle toho totiž, řinou-li jej pouhá slova anebo úkon nějaký jinotajný, ovšem ale slovy popsaný. — Konečně může s. literní slovný za slohem či formou a tva- rem řeči býti buď vlastní, proprins (a to již abstraktní, již konkretní, již eufemistický, již dysfemistický, vz slova ta), buď emfa- tický (vz Emfase), buď konečně nevlastní, improprius (a to již tropický [t. j. metafo- rický, synekdochický a metonymický], již allegorický, již parabolický, již ironický, již hyperbolický, již gnomický, vz slova ta), užívá-li totiž řečník buď vlastních (a to již abstraktních . . .) buď emfatických buď konečně nevlastních (a to již tropických . .) slov: a s. mystický věcný buď (předobrazný či) typický buď (označný či) symbolický, je-li úkon mystický slovy popsaný typem (vz Typus) anebo symbolem (vz Symbol).— Poznam. 1. Na oce jest, že s. mystický ne- jen s. doslovný předpokládá, nýbrž že si ho bez literního s-lu ani mysliti nelze. — Pozn. 2. Taktéž patrno (již z výměru s-lu samého), že s. (jak nyní slovo to béřeme) není tožen s významem jednotlivých slov; význam tento totiž jest aneb aspoň může býti mnoholičný (mnohonásobný), s. ale osnuje se vezdy na jediném toliko každého slova pojmu u souvisu s jinými proneseného. Hý. — S. = moc myslící atd. Hned smysla pozbyl. Výb. I. 284 Najvěčšie šlechta tu je, kdež s. mravy okrašluje; Jmajúc s-la u mále; S-lem všel nad vše liudi; Až s-la viece přistupi; Jmieše v sobě s. mladý, n'umě sobě dáti rady; Jež (věc) před jeho s-lem skryta; Čtvrté věci s-lem nemohu dosieci. Alx. (Anth. I. 3. vd. 32.-34). Če- hož s-lem svým nemohú dojíti; Každý člo- věk, který má s., dlužen jest těm věcem se naučiti; A protož třebaj' mnoho s-la, ktož má učiti jiné. Št. Kn. š. 7, 12, 143. — S. = přítomnosť ducha atd. Smyslem se pominouti. Let. 507. S-la pozbyv. Pass. Z s-la vystúpiti, v s. se vrátiti. Výb. II. 7. — S = nástroj atd. S-ly nižší (chuť a čich) a vyšší (sluch, zrak); chemické (chuť, čich); mechanický (hmat), dynamické (sluch a zrak). Dk. P. 24. S. prostověstné (hmat a zrak), tělovestný (hmat). Ib. 55., 56. Cf. Slov. zdrav. 346. — S. = cit atd. S náboženský, pro barvy, pro rhythmus, pro tony, Dk., pro krásu, Stč., Tš., Šmb., Vlč., pro obecné dobré. Tf. Smysl člověka jest od narození víc ku zlému než k dobrému nakloněn. Us. Tč. — S. = směr, Richtung, f. Síly působí ve smyslu protivném. Mj. 61. Koule pohy- bující se ve stejném smyslu. ZČ. I. 257. Vrstvy jdou v stejném, v protivném s-lu. NA. V. 565.
