Hleděti
Hleděti, 3. pl. -dí, hleď, -dě (íc), ěl, děn, dění; hledívati. H. = patřiti, koukati, sehen, schauen, zusehen, gucken; rozvažovati, sou- diti, pohledávati, betrachten, in Augenschein nehmen; pozor míti, starati se, schauen, Acht haben, sorgen, zusehen, sehen, suchen, trachten; pilným býti, snažným býti, ab- warten, pflegen, besorgen, sich befleissen, obliegen; šetřiti, na pozoru míti, in Acht haben, auf etwas sehen, achten; o něco se ucházeti, za něco prositi, žádati, um etwas sich bewerben, etwas ansuchen, um etwas bitten. Jg. — abs. Hledě nic nevidí. Leg. Když se ohledají všichni, hledím i já. Kom. Hledí jako Petrovský; jakoby 99 vesnic vy- pálil. Us. Hledí jako z brku vyražený; jak sova; jak žába z prachu. Hleď ne kdo, ale co. Vz Zevnějšek. Lb. Hledí jako kyselé zelí; jakoby chtěl ves vypáliti. Lb. Vz Zá- dumčivý. Hledí jako žába z kyšky. Sk. Hledí jako tři krejcary z pytle (o zimomřivci). Us. u Rakov. Hleďte! Mák hledí = makovice dostávají dírky a za větru se vysypávají. Us. — kam (pod co, do čeho, nač, nad co, za co, v co): pod sebe, V., pod postel, Us., do země, V., do stodoly, do domu, ně- komu do očí, D., do slunce. Us. Kdo do nebe hledí a po zemi chodí, snadno se uhodí. Č. Hledí jak vrána do kosti. Pk. Bez brejlí do knihy hledí. Us. Na zem, V., na strom. Us. Jednu nohu v hrobě má a více na onen svět hledí. V. Nehleděl na to. Ml. Nemoci na někoho hleděti; nehledě na zákon. Nt. Hledíce jedni na druhé. Chč. 382. Na svú matku hleděl. Kat. 766. Na službu hl. Sych. Na někoho šilhavě hl. V. Na všecky strany pilně hleděl. D. Na to se nehledí. Us. Ne- hledě na jeho věk. D. Na svou důstojnosť mají lidé hleděti. Kom. Hledí jako vůl, jako tele na nová vrata. Pk. Markrabí naši neráčíc na se h. (bedacht sein). K. Tov. 27. Hleděli jsme i na to, že úředníkův menších od sebe pustiti nemůžeme. Žer. Záp. I. 68. H. nad sebe. H. za dům, za sebe. D. H. v oči, v zem. D. V ruce někomu hl. = jeho pomocí žíti, naň spolé- hati. Cyr. H. v co. Br. Hledíš co vrána v kosť. Jg. V pravo (v levo) hleď! Přímo hleď! Rechts (links) schaut! Čsk. — čeho, koho (gt.; si). Povolání svého hl.. Kom., úřadu. V. Mohl by si raději něčeho jiného hleděti. Us. H. konce. Jel. Hleď nižšího místa (zůstaň na něm. ) Kom. H. svého. Jir. dh. Hleď si svého. Kdo svého nehledí, (ten) dlouho nedědí (brzo pozbude statku zdě- děného. Vz Lenosť, Svůj). Lb. Prov. Hl. za- hálky, ožralství, kněh, pobožnosti, řemesla, práce, hospodářství, pití, rozkoše, statku (dobře, špatně) hl., bohatství, Us., D., služby. Kom. Mrzkosť hledí temnosti. Jel. Bezhrdlí něčího h. Jel. Hleď si ho. Kom. Svého ví- tězství h. Vš. Užitku ze země h. Arch. I. 77. Po obědě každý svých věcí hleděl. Žer. Sn. 21. Samého šelmovství hledí. Us. Každý hledí svého prospěchu, užitku. Jg. Soudce jedenkaždý více slušnosti, nežli přísnosti práva hleděti má. Jg. Hl. jen nápisu, ne podstaty. Kom. Hl. příležitosti. D. — čeho, koho jak. Jedni úklady (instr. ) tvého bezhrdlí hleděli. Har. Hleděli toho s pilností. V., Pr. (1532. ) Někoho právem hleděti (= právně na něm pohledávati). Půh. ol. Aby ho právem hleděl, ne aby sám svou rukou se mstíti měl. Br. Kdyby měštěnín s měštěnínem činiti měl, ti si hleděti mají právem svým Pr. 1861. str. 26. — koho na čem, čeho na kom. Řd. Odporníka svého na jeho právě hleď (právem na něm pohledávej). Pr. — kam (ke komu, k čemu). Hleděl jsem k tomu nejvíce. Jel. Člověk k tváři, ale Bůh k srdci hledí. Kom. Když přestaneš dávati, hned k jinému hledí. Č. Jen k brání hledí. Lom. K samé ctnosti hl. Jel. Hledí k budoucímu naděje a strach. Jel. K skutkům sluší hleděti. Arch. I. 76. K zemi h. Jir. dh. — K pravdě hl. Jel. K úmyslu a k vůli hl. sluší. Vš. Kde sv. země k Aegyptu hledí (s ním hraničí). Ráj. Že takovému kaž- dému k hrdlu hleděno býti má, es soll ihm an den Hals gehen. Kn. drn. l1l. Poněvadž by i země i pán země vedlé úřadu jeho k němu hleděti mohl. Žer. Záp. I. 102. — ke komu jak, trestem, právem trestním dle zákona (wider Jemanden peinlich vorgehen), J. tr., k dluž- níkovi soudem. Řd. A nicméně kdyby se vy- jevilo, co komu týmž kšaftem náleželo, po- řadem práva hleděti může k tomu nebo k statku jeho. Kol. 64. Pakliby rozsudku dosti neučinil, k takovému má hledíno býti podlé smluv a pokut. Br. — ke komu o co (jak). K správci svému o něco hl. (=právně na něm pohledávati). Nechť se na tom nemýlí, abychom neměli k němu o to jako k ne- příteli vedlé vší možnosti naší hleděti. Solf. Hl. k někomu o náhradu škody, o výživu (žádati někoho za něco právně), o své právo (domáhati se ho). J. tr. Máš-li něco na statku sirotčím, hleď o to k poručníkovi jeho. Pr. Hledí oň (o chléb) k pekaři. Kom. Obme- šká-li řečník koho v čem, o to k němu hle- díno bude. Kol. 20. Kdožby za koho byl rukojmě a ten, za kohož by slíbil, umřel a on hleděl k statku o ten slib, nedada zaň nic, darmo pohání; než kdyby co dal, tehdy může k statku hleděti. Nál. 156. A kdyžby se jeden nechtěl děliti, tehdy ho druhý má právem k tomu připraviti a k němu o tom právem hleděti. A umřel-liby v tom pohnaný, tehdy o tu pokutu k statku jeho má hledíno býti. Pr. — Let., Žer., Arch. I., 78. — koho oč. Potřebuje-li kdo chleba, hledí on pekaře (= k pekaři), o mouku mlynáře, o maso řez- níka. Kom. did. Žalobou o své právo. J. tr. ke komu pro co. Hleděti mohou sirotci k otčímovi pro statek svůj (právně na něm pohledávati). Mus. Ale poněvadž mimo osobu krále J. M. žádný k takovým lidem pro po- kutu jest nehleděl a skrze to i pokuty mí- jely a výstupkové svój průchod mívali... Fkn. — kam (nač) jak. Na někoho nebo- zízem, šejdrem, šourem h. Vz Nenávisť. Č. — za kým: za milou h. Us. — přes co. H. někomu přes hlavu, D., na někoho přes rameno. Jg. — čeho kde. U někoho něčeho h. Arch. I. 87. H. čeho u krále (o něco se ucházeti). Ms. 1549. — čím. H. očima (be- dlivě). Jg. H. na někoho zrakem. Kat. 1047., 31. Cizíma očima h. Kom. Did. 99. — proč. (instr. ) Oni zlostí na sebe nemohou h. Chč. 492. Lítostí sotva h. mohou. Kom. Lab. 74. — po kom, po čem. Pilně po nich hledí. Kom. Po sobě hl. D., Jel. — V. — odkud (kam). Nic hodného mu z očí nehledí. Us. Z pod střechy na někoho h. (hněvivě). Jg. Hledí ti to z očí. Er. P. 168. Hledí jako sova z nudlí. Vz Hloupý. Lb. Na někoho s vysoka, s půdy h. Us. — kudy (kam): oknem do kostela, Bl., děrami do kostela. Pref. 164. Skrze okno někam h. Jg. Skrze prsty h. (něco někomu přehlednouti, pro- minouti). V. — Okolo čeho. Okolo sebehl. D. — (kam) komu nač. Darovanému koni na zuby nehleď. Jg. Hledím si na to. Kom. Na službu někomu hl. = poctu činiti. Pánům na službu hledí. V. — oč kde. O to při právě sebe hleďte. Zříz. Ferd. — komu oč. A synové aby mu o všecko v ruce hl. měli (od něho všeho čekati). Háj. — čeho v čem. Ctnost' ve všem míry hledí. D. V tom svého užitku hleď. Er. — Mudr., Svěd. — se = na po- zoru se míti, varovati se, sich hüten, in Acht nehmen. D. — se kde oč. O to se v konsistoři hleďte (suďte se). Pr. měst. — se koho. Hleď se ho jako hada (střež se ho). Ros. — s inft. Hleděl je polapiti; hleděl uklouznouti. V. Hledí se zachovati. Ros. Hleděti se obecnému lidu zalíbiti. V. Co nemůž ďábel dovésti, to bába vše hledí svésti. Lom. Nehledí se odsluhovati. V. Hleď jen mně se líbiti. Kom. Hledí ho předčiti. Har. — aby. Hleď se, aby tě neviděl. Ml. Hledím, aby všude dobře bylo. Ros. Hleď, abys se nespálil (nezmýlil), abys nezbloudil. Jg. — že. Hledě, nehledě k tomu, že... Nt. — s adv. Hleděti vzhůru, zpět, pryč, sem i tam, ostře (souditi), D., šilhavě na koho, nerovně, škaredě, kysele, hněvivě, vysoko (pyšně), nevysoko (pokořiti se), V., upřeně, na vše chtivě, dolů. Nt. —