Kmen
Kmen, e (u), kmének (kmýnek, D. ), nku, kmenec, nce, m. = peň, trs, der Stamm. — V pl. jen kmeny, dle, Strom'. Bs. — Kmen (truncus, caudex) je dřevnatý peň. Kmenemnazýváme každou mnoholetou, silně zdřev-natělou hlavní osu rostlinnou rozeznávajíceod něho býl n. lodyhu jakožto osu krátkého,jednoletého života a bylinné, málo dřevnatépodstaty. S. N. Vz Stonek. Na kmeni: kůra(s lýkem), oblana (vrstva s mízou), léta, dřeň.Š. a Ž. Vz Peň. K. jednoděložných (palem,lilií), dvouděložných a nahosemenných rostlin.K. bývá často podzemní a jest odděnek, hlízan. cibule. Kmen jednoduchý bez větví, vidlič-natě rozvětvený. Čl. K. podťatý = kláda. V.K. na louč, na dračky. D. Z dobrého kmene.K. po lánu spouštěti. Šp. Z kmene něco vy-kořeniti. Ros. Vz více v S. N. — K. =strom, Baum. Několik kmenů porazili. Ros.— K. vinný = keř, réví vinné, trs. Wein-stock. — K. = pokolení, rod; původ rodu,stavu. Stamm, Geschlecht. V. Z jiného, do-brého, poctivého, šlechetného kmene (rodu).V. Z jichžto kmene se zrodili. V. Z králov-ského kmene pošel. Cyr. K. slavný. Troj.Celý kmen (rod). Ros. Královský k.; vojínydle kmenův a národností seřaditi. Nt. —Kat. 3347. — K. dobytka = plemeno, Stock,Stamm. — K., der Stamm. Nejbezpečněj jestovčáky na kmen t. j. osmou ovci a všehoužitku osmý díl chovati. 1638. Gl. 93. — K. = kmenné peníze, kapital, základ, das Stamm-geld, -kapital. — K., podstata. Kat. 2866. — K., původ, příčina. Kat. 24. Grund, Ursache. — K. slova je tvar z kořene sa- mého vzniklý a sice ta čásť slova, s kterou se odvodicí neb ohýbací přípony buď bez- prostředně buď prostředkem spony slučují, Ht. n. dle Gb. Uv. 8. ta částka slova ohnu- tého, která zůstane, když se od něho pří- pona odepne: semen-i, dítět-i, nebes-i, (semen, dítět jest kmen či thema). Ku př. kořen: nes, kmen: nos, slovo: nos-iti, nos-ič. Kmen je otevřený, je-li samohláskou ukončen; pakli je souhláskou ukončen, slove: zavřený. Nauka o kmenech jmenných t. j. o kmenech, které substantivům, adjektivům, číslovkám, zájme- nům a většině částic základem jsou, jest na- uka o příponách. Vz jednotlivé přípony, Mkl. B. 1. —417., 502. —504., Kořen. — Kmen ča- soslova a) k. přítomného času, b) k. infini- tivni. — Kmen přítomného času u časoslov I. třídy jest kořen sám; ku př. nes, vez, plet, ši, bi, pi (nesu, vezu, pletu, šiji, biji, piji); u časoslov II. třídy přidává se ku kořenu n: padn, klekn; u časoslov III. třídy vychází kmen přítomného času u vzorce, uméti´ na -ě (umě) u vzorce, hořeti' na -i (hoři); u IV. tř. na -i: čini; u V. tř. na -a: vola; u VI. tř. na -u: kupu. — Kmenem infini- tivním jest časoslovný tvar známkou třídní opatřený: (nes, bi), padnu, (hoře, umě), čini, vola, kupova. Vz Časoslovo a časoslova: Nésti, Bíti, Vinouti, Hořeti, Uměti, Činiti, Volati, Mazati, Bráti, Hřáti, Milovati. — Od kmene přítomného času odvozují se: způsob ozna- movací, rozkazovací a přechodník přítomného času. — Od kmene infinitivního odvozují se: infinitiv, supinum, přechodník minulý, pří- čestí činné a trpné. — Kmen infinit. se nám objeví, odvrhneme-li z inftvu, ti´, krátíme-li kromě toho u I. tř. dlouhou kmenovou sa- mohlásku a při II. třídní známku nou. U mno- hých časoslov jsou oba kmeny stejné, ku př. nes. Dle Kz. Dle Mkl. máme 6 infinitivných kmenův. — 1. Kmeny bez přípony: met, plet, bod, ved, vlád, klad, krad, tep, vlbk (vlek), ku, plu, vy, kry, my, bli, chvě — mésti, plésti, bůsti, vésti, vlásti, klásti, tépsti, vléci, kouti, plouti, výti, krýti, mýti; ny, ml, tr, vr, mr, str — nýti, mlíti, tříti, vříti, mříti, stříti. Mkl. B. 421. — 2. Kmeny příponou nu (nou) tvořené. Tvoří se buď od sloves (deverbativní) aneb od jmen (denominativní) aneb z kořene. — a) Z kořene. Jsou přechodná i nepřechodná: drg — drhnu, duch — nadchnu, kap — kanu, kyp — kynu, lip — přilnu, plu — plynu, plz — oplznu, pręg — zapřáhnu, ři — vyřinu se, top — tonu, šib — šinu, vi — vinu atd. — b) Deverbativní: dmýcha — dmýchnu. — c) Denominativní jsou pas- sivní, znamenají: stávati se tím, co jméno označuje: blednu (stávám se bledým), slad-nu, trbpb — trnu. — 3. Kmeny v ě (é). — a) Z kořene jsou z pravidla neutra: běže, drže, hledě, bud — bdě, hoře, hřmě, kleče, křiče, kypě, letě, leže, lip — lpě, min — mně, mlče, rdě, sedě, smrdě, trpě, vele, věze, vidě, vise, vrtě, zně. — b) Od sloves: jmě (jíniti). — c) Od jmen označují obyč. stávati se tím, co jméno označuje: bujně, dně, ochromě, oněmě, sně (sníti), tmě, umě, hově. V této třídě jest několik hláskou t tvořených intensivních: sipě — siptě, soptě (vedlé sopti), chropě — chroptě. Mkl. B. 432., 434. — 4. Kmeny v i ukončené. Tvoří se od jmen. Jsou buď pře- chodná buď nepřechodná. — a) Přechodná, a) znamenají činiti, jmenovati, opatřiti, krá- šliti, vykonati tím, stráviti to, osvoboditi od toho, co kmen označuje: bavi, brodi, budi, cti (čbstb), dávi, dědi (děd), doji, dráždi, dusi, háji, hanobí, hnoji, hoji, hubí, hyzdi, ochromí, chyti, klidi, chopi. koji, kroti, krmi, koupi, lepi, lomi, lovi, loudi, loušti (louskati, luska), muči, míní, měni, měři, mísi, mluvi, moři, mrači, nosi, nuti, páli, paři, plaši, plavi, pravi, řídi, sadi, soudi, slavi, oslepi, sloni, smradi, stavi, vodi, voli, živi atd. — ß) Refle- xivní znamenají: Činiti se tím, to na sobě činiti, co kmen označuje: líbi se, modli se, mrači se, pěni se, poti se, posti se, štíti se, vadi se, okoti se, oprasi se, oteli se, ohřebi se. — b) Nepřechodná časoslova znamenají býti tím, za to se míti, v tom býti, toho uží- vati, to činiti, co kmen označuje: babi, bloudi, hřeši, chodi, chybi, jezdi, kroči, kvapi, skoči. slouži, stači, stoupi. — Pozn. Některá mají význam intensivnosti: dychti vedle dychtě, pachti. — 5. Kmeny v a ukončené. a) Z ko- řenů tvořené: káza, křesa, líza, ka, la, hna, dra, pra, sra, lha, tka, žda. — b) Denomi- nativní jsou trvací, pokud nemají předpon: děla, rovna, černa se, červena se, zelena se, blekota, klokota, střehota, štěbeta, řehota, šepta. — c) Deverbativní jsou iterativa: roz- dáva, dostává, poznáva, hníva, píva, býva, zýva, díva, zíva, mácha, pada, pása, vída, stříha, šíva, svíta, dýcha, hýba, líha, léta, říka, boda, mrka, hříma, běha, hlída atd. Mkl. B, 467. — Pozn. V této třídě jest nej- více sloves označujících intensivnosť nebo zdrobnělosť: dupa, cucha, drcha, mácha, hu- láka, pohejska. Mkl. B. 475. — 6. Kmeny ukončené v -ova. -- a) Denominativní: bědova,bojova, darova, dušova, hodova, kamenova,kralova, křižova, putova, rokova, škodova.— b) Deverbativní: shrnova, rozvinova; po-hrožova, nakloňova, kupova, oblomova, opo-jova, uvozová; rozdmychova, vyhazova, vzka-zova, zapisova, vyskakova, postrkova, sva-zova. Pozoruj áva v: zpytováva — zpytova,vyučováva — vyučova, obracováva — obra-cova. Mkl. B. 485. — Mkl. B. 418. —485. — K. vojska, vz Cadre. Čsk. — K., vrchol, Gipfel. Z vod kmenové (nom. pl. ) hor vy- stupovachu. Ms. 14. stol. — K. = hlupák, ein Stock, Klotz. Ctib.