Konditional
Konditional, u, m., z lat. K. má ve slo- vanštině úkol konjunktivu a optativu a tvoří se složením příčestí činného s aoristem bychb. Psal bych, seriberem; byl bych psal, serip- sissem; abych psal, seribam. Pomocný aor. bych však u významu svém sklesl již na pouhou spojku. Jmenuje pak se k. v uchy- lování sloves ten způsob, jímž se o podmetu výrok možný neb žádoucí vynáší, kdežto indikativ činnosť neb vlastnosť, která se na podmětu v skutku nalézá, na prosto a co sku- tečnou připisuje. Gb. Mkl. praví: Příčestí činné času minulého s aoristem bych má modalni funkci neskutečnosti. A potom píše o věci takto: Die ursprüngliche Bedeutung dieser Verbalform ist, wie aus der Bedeutung der Theile hervorgeht, die eines Praeteritum und die modale Funktion beruht darauf, dass das jetzt nicht Stattfindende als ein über- haupt nicht Stattfindendes aufgefasst wird. Derselbe Gedanke tritt ein, wenn die uner- füllbare Bedingung durch das Perfekt aus- gedrückt wird. Anmerkung. Ich habe diese Verbindung Konditional genannt, eine Be- nennung, gegen die sich wie gegen alle grammatischen Termine manches einwenden lasst, die jedoch durch den romanischen Kon- ditional gerechtfertigt werden kann, der nicht nur durch die Funktion, sondern auch durch die Bildung aus analogen Elementen dem slawischen Konditional nahe steht. Die Be- nennung Konjunktiv und Optativ konnte nicht gewählt werden, obgleich der slawische Konditional im Ganzen seiner Funktion nach dem Konjunktiv und Optativ entspricht. Vz Mkl. S. 810. a násl. — Klade pak se k. dle Brt. tímto způsobem: I. Konditional označuje přání, aby se něco stalo nebo ne- stalo. Bych se byla utopila, kdy mne má matička myla. Suš. — Přáni označujeme též pouhým participiem času minulého aneb in- dikativem s částicí kéž. Ten pohan židov- ský, skála ho zabila! Suš. Kéž jste sobě toho vážili. Let. Vz Kéž. — II. Kondi- tionalem označujeme děj aneb stav pouze pomyšlený, pro kterýž podmět koná děj ozna- čený slovem věty hlavní. (Věty účelné. ) Poslán jsem, abych s tebou mluvil. Pass. Hlídáni byli, aby žádný k nim nemohl do- cházeti. Bl. — Pozn. Věta účelná počíná se druhdy od částice ať. Poslal mne Bůh k tobě, ať bych pověděl, že jest již všecky tvé hří- chy odpustil. Pass. — V nářečích též od zá- jmena co. Já vám pomohu, co budete miti vody dosť. — III. Po slovech obavy uvo- zuje se věta obsahující předmět bázně kon- ditionalem k označení, že si podměť toho nepřeje, co jest obsahem věty závislé. Bojím se, by jí to snad libo nebylo. Pass. Báli se za něho, aby on skrze to hrdla neztratil. Bl. Strach jest, aby nějakého pozdvižení mezi nimi nebylo. Žer. — Pozn. Očekává-li pod- mět s jakousi jistotou nastoupení děje jak- koli nepříjemného, následuje v závislé větě že s indikativem. Bojím se, že nám ne všecko tak snadně projde. Žer. Obávám se, že mnohý tomu věřiti nebude. Pref. Vz Báti se. — — IV. Konditional jest v závislých větách zástupcem imperativu a prohibitivu vět nezávislých. Jdi (kázal mi, abych šel). Ne- choď (kázal mi, abych nechodil). Užívá se ho tedy: 1. ve větách rozkazovacích při slovesech poroučeti, kázati, prositi, žádati, napomínati, ponoukati, domlouvati, raditi atd. Lotr prosil, aby naň Ježíš pomněl. Pass. Napomínám vás, abyste mých věcí pilni byli. Žer. — Pozn. 1. Věty rozkazující vyjadřují se též částicí at s indikativem a částicí kdy s konditionalem. Pro Boha, ať tvé cesty spó- sobí. Št. Prosil Boha, kdyby mu s nějakou pomocí přispěl. — Pozn 2. Po slovesech pro- siti uvozuje se tytýž závislá věta, rozkazovací částicí že. Prosím, že víno bílé pro mne zachováte. — Ve větách zakazovacích po týchž slovesech. Poručeno, aby neodpovídali. Žer. Prosil, aby kníže nesvoloval. Háj. Na- pomínal Řeky, aby neutíkali. Troj. —3. Ve větách zakazovacích po slovesech: zapoví- dati, brániti, hájiti, zdržovati, chovati se, stříci se, vždy se záporem ne (vz Brániti). Zadržoval ho, aby nechodil tak daleko od vozu. Bl. Póvod se má pilně stříci, aby se v to nedával. Vš. — Pozn. Po těchto slove- sech klade se též infinitiv. Vz tato slova. — V. V časových větách částicemi: až, než uvedených má místo konditional, je-li děj je- jich pouze na mysli představený n. podmětem hlavní věty zamyšlený. Cekali u dveří, až by rozešel se poněkud lid. Br. Horatius voj- sko nepřátelské, až by most zřízen byl, za- stavil. Anth. II. — VI. Ve větách podmi- ňovacích klade se konditional v předvětí i závětí, zavírá-li v sobě podmínka přání nesplnitelné čili opak toho, co v skutku jest, aneb i možnosť pouze pomyšlenou. Věta pod- miňovací (předvětí) uvozuje se 1. pouhým konditionalem. By tu byl Kristus, pomohl by sobě i nám. Pass. By lidé řeč kupovali, ne tak mnoho by mluvili. Mudr. — 2. Čá- sticemi: kdy, a. Pane, kdyby ty zde byl, bratr můj byl by neumřel. Pref. Kdyby byl měsíc nesvítil, byli bychom nevyjeli. Har. — — 3. Částicemi ač, leč. Věž činiti počali, na nížto bydleti chtěli, ačby Bůh na svět po- slal příval. Anth. I. Každý k těm místům nemohl, leč by těm, kdo toho moc měl, úplatek dal. Har. — Pozn. 1. Věta podmí- nečná vyjadřuje se druhdy indikativem. Žádný v nový stav nevstúpí, by nepykal u vet- chém býti. Št. — Pozn. 2- Záporný kondi- tional minulý slovesa býti vyjadřuje řeč lidu moravského velmi stručně a jadrně ellipsou obou participií (bylo bývalo), kladouc pouhé , kdyby ne´s genitivein podmětu věty podmí- ňovací. Kdyby ne mne, nebyl by se vrátil. — Pozn. 3. Pouhým závětím podmíněné pe- riody (k němuž předvětí snadno přimysliti lze) označujeme: a) skromný úsudek. Abyste se ráčili na všem dobrém míti, přál bych věrně rád. Žer. — b) Rozpačitou otázkou. Kako bych jáz vody nemútila? Výb. I. Kto by neplakal zdě? Výb. I. —VII. Konditio- nalu buď pouhého bud ve spojení s částicí jako (co), užívá se ve větách podmínečně porovnávacích, jimiž se něco na mysli pouze představeného klade, jen k vůli sro- vnání s něčím, což skutečné jest. Učinil lestně, jakoby se Bohu modlil. Pass. Dvě věže, dosti pevné, vzdálí od sebe, co by kamenem doho- diti mohl. Har. — VIII. Ve větách připou- štěcích označuje konditional děj za možný, pouze připouštěný, pomyšlený, aneb i opak skutečnosti značící. Já poplynu, bych měla zhynouti. Suš. Tento svět nic nenie, bychom 1000 let živi byli. Pass. — Pozn, 1. Věty připouštěcí počínají se též od, částice ač s indikativem. Ač sě všichni pohoršie, jáť sě nepohorším. Pass. — Pozn, 2. Chybno jest užívati ve větách dvojitého, byť by, byť bychom. — IX. Ve větách vztažných ozna- čuje konditional přání, účel, podmínku aneb v řeči nepřímé, že věta propověděna jest jako myšlénka podmětu jiného. Vzkazuji, aby při tomto času slavném, k němuž by každý rád doma byl, dlouho meškáni nebyli. Žer. Ne všude, kde by chtěl, k zemi s lodí při- stati se můž. Pref. — X. V závislých vě- tách tázacích užívá se konditionalu k ozna- čení nejistoty úsudku (za indikativ otázky přímé) aneb rozpačitosti vůle (ve přímé otázce též konditional aneb sloveso míti s infini- tivem aneb pouhý infinitiv). Neví, kdoby Malenovský byl. Žer. Pověděchu, že veliký lid, jehož nevedie, čí by byl, jede na nás. Výb. I. — Pozn. Nepřímé otázky mívají též vazbu otázek přímých. Nezvěděl, kdo jsú a odkud jsú. Pass. — XI. Konditionalu užívá se v závislých větách vyprávěcích, uvádí-li se obsah jejich z mysli podmětu věty hlavní řečí nepřímou. Guardian pravil, že by to bylo pole Acheldemech. Pref. Odpověděli, že by to k rozkazu činili. — XII. Kondi- tionalu užívá se po časoslovech žalovati, viniti, osočovati, naříkati, stěžovati si a p. větách od částic jako, že se počínajících, kterými podmět mluvící úsudek jiné osoby uvádí z mysli její, sám nic nesoudě o pod statnosti či nepodstatnosti úsudku toho. Jor- dan na úřad žaluje, jakoby s důchody měst- skými neupřímně zacházeli. Žer. Všichni se domnívali, že by Palamedes zradou vinen byl. Troj. — Pozn. Též pouhého konditio- nalu bez částic, že, jako´ užívá se po dotče- ných časoslovech. Žalovachu, by se králem činil. Pass. — XIII. Konditionalem uvozu- jeme věty vysvětlovací (epexegetické) vy- týkající, v čem záleží zvláštní podstata toho, co ve větě hlavní všeobecně označeno jest. Takové věty odnášejí se 1. k substantivům: úmysl, vůle, moc, řád, obyčej, výminka atd., opatřeným obyčejně ukazovacím zájmenem ten, ta, to. Jsem toho úmyslu, abych ně- který čas na X se přestěhoval. Žer. Pohnaný má toho svobodnú vóli, aby odpoviedal. Vš. Tu milosť mi učinil, aby směli po svém pan- ství choditi, kde by chtěli. Bl. — Pozn, Konditionalem v takových větách označujeme, co se státi má aneb za jistých podmínek státi může; hledíce však k tomu, co se skutečně děje nebo dálo, klademe že s indikativem. Po některých takových substantivech (obyčej, moc) následuje též infinitiv. — 2. K zájmenu ?ukazovacíma rodu středního. Někteří k tomu směrovali, aby se císaři nic nesvolovalo. Žer. Byli na to postaveni, aby jeho i mne jali. Bl. Spolu se na tom snesli, aby do barky přesedli. Pref. — Pozn. Dle obdoby vazeb svrchu položených má též frase jsem s to' u starších spisovatelů pravidelně za sebou konditional abych. Vz S to. — 3. K slove- sům: dovoliti, dopustiti, umy sliti si, umíniti si, uložiti, ustanoviti, srovnati se, vidí se mi atd. Aby Čejka do Slavkova jel, dovo- luji. Žer. Tak jsem sobě umyslila, aby za muž nechodila. Výb. I. Vz ona slovesa. — Pozn. Při stejných v obou větách podmětech klade se po týchž slovesech obyčejně infinitiv. — 4. K adjektivům a adverbiím: sprave- dlivo, slušno, náležito, dobře (jest) atd. Dobře by bylo, aby se škoda nahradila. Žer. Nále- žité jest, abychom Boha ctili. Žal. — XIV. K hlavním větám záporným aneb tako- vým, jež obsahují pochybnosť, nejistotu, domněnku, pojí se ve větě zavislé kondi- tional a to 1. ve větách vyprávěcích. Toho jsem se od vás nenadál, abyste mi měli tak podvodně učiniti. Ty pravíš, by se Ježíš smrti bál? Pass. Nevím, aby co pod slun- cem pěknějšího býti mohlo. Vrat. Nepro- vedli, by byli nedělní. Dsk. I. 115. — Pozn. Poměr neskutečnosti, který se konditionalem takových vět označuje, vytýká se ostřeji slovesem míti, zvl. hledí-li děj věty závislé k budoucnosti. Nemyslil jsem, abych zde tak dlouho měl zdržán býti. Žer. Aby dnes tento příchod váš měl býti, nenadál jsem se. Bl. — 2. Ve větách substantivních. Nepodobno jest, aby to pravda bylo. Pass. Však nebylo, by kdo o ní řekl které zlé slovo. Št. Ji- stoty není, aby osoba stavu rytieřského był. Žer. — 3. Ve větách sousledných, Nejsem tak hloupý, abych to věděti neměl. Žer. Brána nebyla té širokosti, aby tak veliká věc tam mohla uvedena býti. Troj. — 4. Ve větách vztažných. Nebyl, kdo by ho uvázal a hojil. Har. Když padne, nemá, kdo by jej pozdvihl. Št. Ani jednoho nebylo, který by se jináč přimlouval. Žer. — Pozn. 1. Zájmeno vztažné se tytýž vypouští a klade se pouhý kondi- tional. Nižádného v tvém národě nenie, by byl tiem jmenem nazván. Pass. — Pozn. 2. Místo konditionalu užívá se též indikativu času budoucího. Kristus hledá, kto s ním ponese břiemě jeho utrpenie. Št. — Pozn. 3. Častý jest v takových větách infinitiv (cf. Ht. Brus, 279. —280. ); ne zřídka klade se též přechodník. — 5. Po slovesech: mníti, domnívati se, kladných i záporných. Nemněte bych jich želel. Pass. Počal se domnívati, by byl některaký duch bludný. Pass. — 6. Po frasích, nemohu minouti, opomenouti'. Nemohl jsem toho pominouti, abych tě ne- měl navštíviti. Žer. — 7. Po slovesech: neza- pírati, neodpírati, nepříti se. Vz tato. Ne- odpíral Bukovka, aby té summy povinen nebyl. Žer. Nepřim se o to, aby jiné cesty býti nemělo. Anth. II., 200. — Pozn. Jsou-li tato slovesa kladná, následuje že ne, zřídka aby ne. Zapierají, by to hřiech nebyl. Št. Odepřel, že otec jeho úředníkem nebyl. Let. — 8. Po slovese pochybovati. Nemálo o tom pochybuji, aby je vésti mohl. Žer. — Pozn. Záporem ruší se pojem pochybnosti, jímž konditional podmíněn jest; následuje tudíž po nepochybovati deklarativná částice že. Nepochybuji, že jste málo toužili.. Žer. — Brt. Vz více příkladů v Km. 1874. č. 24. až 26. — Vz také: Věta podmiňovací, ča- sová, rozkazovací, připouštěcí, vztažná, účelná, přání, bázně, tázací, sousledná, sub- stantivna, -li, Jestliže, A (ve větách připou- štěcích), Jako, Způsob a Mkl. S. 810. a násl. — O časích konditionalu. K. jazyka če- ského opisuje se jednak časem minulým, jednak časem předminulým. — A. Kond. časů minulých klade se: a) v otázkách závislých a ve větách předmětných po časo- slovech uznamenání, domnívání, oznamování atd. o věcech předchodnýcli, současných a ná- sledných. O žádném nečteme, aby tak mnoho kněh shromáždil. Mudr. A to tak jasně mlu- vila, jakoby nic nemocná nebyla. Pass. A ne- mni, by kdy odtud vyšel (že kdy odtud vyjdeš). Pass. — Při následnosti opisuje se kondit. zhusta pomocí míti s infinitivem. A naučím vás, co byste měli činiti. Br. — b) Po časoslovech chtění, milování, rozkazování atd. ve větách účelných, účinkových a prí- davných vynáší se konditionalem minulý děj, který k větě hlavní následný, budoucí jest. Prosil, abych šla pro sestru. Svěd. Ukládali o něm, by ho zabili. Br. Postav strážného, který by to, což uhlédá, oznámil. Br. — c) Ve větách hlavních a podmiňovacícli, když sobě žádáme, aby na místě věcí přítomných n. nastávajících jiné do skutku vstoupily, předpokládajíce, kdyby se to stalo, že by za sebou jiný stav věcí nesly. Kdo ho nezná, koupil by ho. Prov. Proč bych tedy na- darmo pracoval? Br. Kdyby tam šel, nic by dobrého nesvedl. Svěd. - B. Konditionalu časů předminulých užívá se vždy o mi- nulosti aneb o minulé předchodnosti, a) ve větách žádacích a podmiňovacích, když sobě přejeme, aby na místě věcí v skutku sběh- lých byly jiné nastoupily. O kdybych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo. Br. By byl v tu chvíli nepřispěl, mnoho by byl lidu ztratil. Troj. — b) V otázkách zá- vislých a větách předmětných po časoslovech oznamování, domnívání, oznamenání, když věty tyto k minulým větám hlavním před- hodné jsou a pominulé. Střelec sám vyznal, že by se byl nás jistě chybil. Vrat. Ptal se, kdo by ho byl zabil. Troj. — Pozn. V rodě trpném užívá se forem konditionalu, které se sklá- dají pomocí, byl bych, býval bych´, o všech časích. a) O přítomnosti a současnosti. Kdyby moudrost' učením docházína byla, ta by mu- sila v knihách býti. Mudr. — b) O budouc- nosti a následnosti. Bála se, aby od něho nebyla úkladně zastřelena. Háj. — c) O mi- nulosti a předchodnosti. Někteří píší, že by v té jámě tajný oheň nalezen byl. — Zk. — Vz T. str. 174 (o tvoření konditionalu).