1. Přídavný
1. Přídavný. P. jméno, adjectivum, das Beiwort. Př. jméno znamená jakosť n. vztah, který se ne o sobě myslí, nébrž jako na věcech samostatných ulnulý ku př.: zelený, dobrý. Zk. v S. N. I. 34. P. jména dělíme dle vý- znamu, tvaru a původu. 1. Dle významu jsou jména p-ná a) jakostná, označujeme-li jimi vlastnosti osob n. věcí, které jim pří- slušejí dle jejich přirozenosti, povahy, pů- sobení, podoby, chuti, barvy atd., jako: horký, teplý, studený, dobrý, zlý, rychlý, sladký, černý, klasovitý a p. Tvoříme pak je od kmenů slovesných n. od kmenů pod- statných jmen odtažitých. — b) Přisvojovací, jimiž vytýkáme, čí co jest n. od koho co po- chází. Vz Otcův, Přisvojovací. — c) Vztažná (dle jiných také odejmenná n. poměrná), jimiž vytýkáme poměry místa, času, původu aneb vypovidáme, nač co jest: lesní, zadní, jarní, dnešní, dubový, hadí, liščí, koňský, božský, vaječný, měsíčný; šicí, psací atd. Tvoříme je od jmen srostitých n. od infini- tivů. — 2. Dle tvaru jsou přídavná jména a) neurčitá, vz doleji; — b) určitá, vyzvu- kují-li ve všech rodech sing. ve dlouhou samohlásku a) -ý, -á, -é (trojího zakon- čení), ß) í (jednoho zakončení). Vz doleji. — 3. Dle původu: a) domácí a cizí: hodný, milý; falešný; b) prvotná a odvozená: suchý, mdlý; lidský, božský; c) jednoduchá a slo- žená: dobrý, zlý; lhostejný, jarobujný, kra- lupsko-turnovská (dráha) atd Vz doleji. Bž. 123. —125. — Přídavné jméno určitě zakon- čené v -ý, -á, -é, a -í ve slovanštině nic ji- ného není nežli neurčité jméno přídavné se zájmenem ji, ja, je v jedno srostlé. Přídavná pak jména mající složené skloňování tímto člen nahrazují a proto určitými slovou (tedy nikoli proto, že v určité koncovky -ý, -á, é n. -í se končí, nvbrž že zájmeny jsou určena). Mkl. Cf. Ht. Ml. 210.: Určitými slovou a dlouhými koncovkami vynikají proto, že povstala spojením a stažením dvou živlů, z neurčitého přídavného jména a z uka- zovacího zájmena ji, ja, je, které zde určitý člen jiných jazyků zastupuje. Cf. Mtc. 1870. 40. V prvotní době obě částky samostatně se skloňovaly. Úplný genetický vzorek tako- vého skloňování sestavil P. Šafařík. V tomto vzorku první místo drží jméno přídavné ne- určité, skloňované jako podstatné téhož za- končení; druhé zájmeno ji, ja, je v tom způsobu, jak o sobě se skloňuje, třetí pak určité přídavné stažením obou povstalé. Vz Mus. 1847. str. 138. Strany nynějšího skloňování jeho vz Nový s dodatky. K těm připojujeme tyto : 1. Jména přídavná, pak všecka jména rázu přídav- ných připouštějí trojí rod a to tak, že mají buď pro každý rod tvary zvláštní (jsou za- končení trojího) aneb mají pro všecky tři rody jeden tvar společný (jsou jednoho za- končení.). Bž. 64. — 2. Přídavné jméno ukon- čené v -ý, -á, -é skloňuje se u Čechů v pru- ském Slezsku téměř jako v jazyku spisov- ném: nový, neut. nové, genit. nového, dat. novému, lok. a instr. novým. Rod žen. nová, gt. a dat. nové, akk. novú, instr. novú n. novúm. Pl. noví, vysocí, hezcí (nové, neutr. nová), gt. a lok. nových, dat. novým, instr. novýma. Dnešní skloňuje sa tam taktéž dle Nový: dnešní, dnešňá, dnešňé, gt. dnešného atd. Otcův, ova, ovo, tam též dle Nový: otcového atd. Šb. — 3. V již. Čech. končí se dativ a lok. sg. fem. na -ej, nikoliv gt. jako v severních Čech.: proti velkej vodě, na zelenej louce, ale; z velký vody. Kts. -- 4. Adj. v -ý, -á, -é ukončená skloňují se na západní Moravě takto : malé (člověk), malý (hříbě), malyho, malymu, lok. malym, instr. malém; pl. maly, maléch, malém, maly, ma- léch, maléma; fem. v gt, dat. a lok. malej. Šb. — 5. V obec. mluvě a příjmenech ad- jektivních v dat. pl. -ejm m.: -ým: pudu k Tichejm. Sm. — Určitá adjektiva v -í ukon- čená skloňují se dle Dnešní vz toto ? před- cházející. — Pozn. Ve jm. přídavných od infinitivu odvozených, kterýmiž označujeme, k čemu, nač co jest, krátívá se dlouhá kme- nová samohláska: psáti — psací, hnáti — hnací, vykládati —. vykladací. Bž. 23. Vz -eí. — Pozn. 2. Strany adjektiv přisvojo-vacích v -ův, -ova, -ovo, -in, -ina, -ino, vzOtcův. — Přídavná jména neurčitá jsoukromě přisvojovacích (vz Otcův) ta, kteráv mužském rodě v souhlásku, v ženském v -a,v středním v -o n. přehlasované e se končía jako substantiva téhož zakončení se sklo-ňují: vesel, a, o, zdráv, nemocen, bos, bo-hat, znám, tup, těžek, mrtev, pln, a, o; strč.čłověč, člověča, člověče, páň. — Pozn. 1.Sem náležejí též číselná jména rodová: čtver,a, o, pater, a, o atd. a pak řadová v jistýchzpůsobech mluvení: čtvrt, a, o, pát, a, o. Zk,Vz Půl. — Pozn. 2. Neurčité zakončení majínejvíce ta, která s určitým zakončením sekončí v: -ivý, -vý, -ný, -mý; spravedlivý —spravedliv, zdravý -- zdráv, mocný — mocen,známý — znám. T. — Přídavná jména ne-určitá řídila se za starodávna skloněnímjmenným dle příslušného rodu a zakončenít. j. vesel dle Páv, vesela dle Ryba, veselodle Slovo ; páň, páňa, páně dle Muž, Zemia,Poľe. (Bž. 125.). Nyní skloňujeme je tak,jak doleji vyloženo. Vz také Skloňování,Mtc. 1879. 143. Přídavná neurčitá vládlaúplně v době nejstarší jazykem českým.Teprv během času počínala přídavným ur-čitým ustupovati. V strč. užíváno i neurči-tých jmen přídavných přívlastkem, jako:v sněmy slavny, tuča šira neba, na Otavěkřivě, roda stara, LS., z črna lesa, varitozvučno, k modru vrchu, po koženě ščítě. Rkk. (Bž. 124.). Vz Bílý (ku konci). Strany skloňování přisvojovacích jmen přídavných vz Otcův, -ův, -in; ostatní neurčitá zachovala se z pravidla jen v nom. sing. a pl., když pří- sudkem jsou a neznačí-li žádné bytné n. tr- valé vlastnosti osob n. věci, pak v závislém akkusativu obou čísel a v dat. sg. Jednotný počet. R o d mužský, ženský, střední. N. vesel vesela veselo D. veselu veselu veselu A. vesela. veselu veselo. Množný počet R o d mužský, ženský, střední. N. veseli (neživ. -y) vesely vesela A. vesely vesely vesela. Vozn. 1, U životných muž. rodu jest akkus. sg. roven genitivu, n neživotných nominativu; v nom. pl. přibírají životná -i, neživotná -y. Strany užívání jich vz doleji. — Zdrobnělá adjektiva tvoří se: 1. od kmenových slov, kde -ý, -á, -é bezprostředně se připojuje: bílý, běličký, bělinký, bělou- čký, bělounký; bledý, bleďoučký; žlutý, žluťounký. — Pozn. 2. d a t mění se před -oučký a -ounký v ď a ť; po h a ch stává jen -oučký n. ounký. — 2. U adjektiv na -ký odhozuje se -ký a klade se nejvíce -ouičký a -ounký a d, t měkčí se v ď a ť; hlad-ký, hlaďoučký, krát-ký, kraťoučký, kraťounký, kratičký. — 3. Dobrý má: dobroučký, do- brounký, řidčeji: dobřičký, dobřinky. T. Vz tyto přípony jmen zdrobnělých. — Pří- davná jména složená 1. s předložkami; bez- duchý, beznohý, bezhlavý, násilný, přímodrý, vz Bez, Na-, Při-; 2) ze dvou přídavných jmen: vysokorostlý, šedošerý; 3. z jména podstatného a přídavného: stříbropěný, ma- sožravý. Jir. — Pozn. Šp.: železnice kralup- turnovská n.: ž. Kralup-Turnov, brno-vídeň- ská ap. m.: ž. kralupsko-turnovská, brněn- sko-vídeňská. Brs. 147. — Některá příd. jména mají význam činný i trpný. Člověk sytý (nasycený), jídlo syté (= které sytí). Člověk náhlý (= který náhlí), věc, potřeba náhlá (při které náhliti jest). Tak: pilná po- třeba, snažná prosba, štědrá rosa (= hojná), hrdé roucho. Brt. S. §. 346. — Užívá se pak adjektiv neurčitých a) v poměru přívlastkovém toliko, 1. při přídavných přisvojovacích na: -ův, -ova, -ovo, -in, -ina, ?ino: služebník Abrahamův jsem já. Br. Toho roku Tetka, sestra Libušina, umřela. Háj Libuša byla nejmladší dcera Krokova. Háj. — 2. Při jménech číselných, když s půl spojena jsou. Přes půl čtvrta měsíce, k půl šestu měsíci, po půl čtvrtu dni. Prodejte mi půl čtvrty kopy. Svěd. Vz Půl. — 3. Přídavná jména jakostná sbíhají se v této formě toliko v některých způsobech mluvení a u básníků. Na bíle dni jest. Byli jsme z ticha, po tichu — tiše. Z čista jasna uho- dilo. Us. Hvězdy v bíle dni spatřili. V, Hu- sička letěla s vysoka. Er. Za nova, z do- spěla. Kat. Z úplna a docela zaplacena. Svěd. Z čista dobra, za živa, z nova. Us. Z světla modrý. Byl. Zde klademe jm. příd. neurčitá adverbialně, kde jiné řeči buď žádného buď neurčitého členu užívají. Mkl. S. 147., 145. Vz Bílý. — b) V poměru přísudkovém: 1. v nominativě, obyč., označujeme-li nahodilou, pomíjející (činnosť n.) vlastnosť podmětu. Mkl. S. 143. Lid jest vesel; lidé jsou veseli. Víno té země jest čtvero. Pacholata šla tam ráda. A muž křiv ostati musil. Mudr. Zdráv jest. Když tvój bóh smrtedlen jest; Bóh jest mocen všeho; Jakž jsem silna. Kat. 497., 1329 , 1772., 2688. Jsou divni skutci boží. Št. To není tak krásno. Št. Lid byl vesel. Br. Chodi nah. Br. Toho jsem dobře svědom. Svěd. Komu drah životek. Slep se narodil. Abych byl běden. Št. — 2. V akkusativě závislém po slovesech činění, cítění, pozorování, mluvení a p. Nalezl bratra ještě živa; nalezl bratry ještě živy, sestru živu; nalezl pacho- lata ještě živa; odvedli jej svázána. Císaře sobě poslušna učinil. Pass. Řeč tvá známa tě činí. Br. Známu Činíš mi cestu života. Mudr. Jako ny živy vidíš při sobě. Kat. 60. Vida se slepa i hlucha. Pass. Znáš mě ke všemu hotovu. Kat. 3242. Ty soudný den na světě živy zastoupí. St, Ruku ostavil nahu. Št. Utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte. Br. Ale také: On činí nohy mé křepké. Br. Řeč známé činí srdce člověka. V. Víno panny učiní mluvné. Br. A nalezli jsou tělo celé. Háj. Nalezše ho živého. Flav. Proč jste živé zachovali pacholky? Br. (Mkl. S. 142). — 3. V genitivě závislém ve větách záporných. Nezastoupil matky již živy, pa- cholete živa, bratrů živých. Zk. — 4. Ne- určitá jména přídavná v dativu označují přísudek u infinitivu slovesa býti a jiných sloves podobného významu. Mkl. Jest peně- žito býti rozumnu v právích. Št. Tobě věk veselu býti překáží. Mudr. Veliká jest křivda vezmouc od Boha jeho dary a nebyti jich vděčnu. Št. Kázal všem k boji býti hotovu. Troj. Nelze nám býti veselu. Pánóm raziu múdru býti. Dal. 174. Mravně živu býti. V. (Vz Mravně v Jg.). — Vz Infinitiv (I. 577. b.) a hlavně Lze, Příčestí. — Jmen přídavných určitých užíváme a) z pra- vidla v poměru přívlastkovém, výjimky vz v předcházejícím odstavci. — b) V po- měru přísudkovém bývá, jak jsme pra- vili, jm. příd. neurčité, ale užíváme často i adjektiva určitého přísudkem a) obzvl. chceme-li jím označiti stálou, trvalou, bytnou a nikoli pomíjející, nahodilou vlastnosť podmětu. Matka jest zdravá (stále), zdráva (právě nyní). Tento nápoj je zdravý. Tento žák jest pilný (stále, trvale), pilen (nyní). Jest hodný (stálá vlastnosť). Jest této odměny hoden. Můj bratr jest nemocný (pořád), nemocen (právě nyní). Ovoce sladké jest; Vzezření přísné jest. Kom. Lidské souzení mylné jest. Mudr. Jsem já chudý a potřebný. Svěd. Život jest krátký. Kom. Štěstí jest nestálé. Mudr. Hvězdy jasné jsou. Br. Slepí-li jest či vidomý ? Kat. 290. Při- kázanie božie jsú lehká; Jho mé sladké jest a břímě mé lehké. Hus. I.52. Havran na umrlé lakomý jest. Pass. Časy jsou pěkné. Lom. Vz více příkladů v Zk. S. str. 16. a násl. Chč., St., Hus. a jiní užívají ve výroku pří- davných jmen i určitých i neurčitých. Nohy jsou čisté; Kterak jest milý pán Buoh; Svět tomu se zdá sladek. Chč. 3. a, 18. a, 52. a. Těžké jest po ledu plzkém běhati. Chč. Vz program obec. real. gymn. malostranského v Praze z r. 1877. str. 14. Se svatým svat budeš a s převráceným převrácený budeš. Dobré jest vždy slyšeti slovo boží. A bu- deš-li muž opilý a nevěrný; Jakož ta krmě bývá mrzká; Nemúdré jest ve mlýně hústi. Št, N. 21., 4., 13., 41., 79. Vůle jeho jest nezřejmá ; Bůh věrný jest. Št. V obec. mluvě užíváme v přísudku obyč. určitých jmen přídavných. Na Moravě jmen přídavných neurčitých zřídka užívají, častej i jen v rodě středním. (Brt). Vz Příčestí a také program olom. gymn. z r. 1874. — ß) V mužském rodě sg., není-li tvar neurčitý v obyčeji: dobr, moudr, tepl, hořk a p. Bž. V ženském a středním rodě sg. a v celém pluralu by- chom i u těchto adjektiv v přísudku obyč. adjektiv neurčitých užívati měli: Matka jest dobra. Některé soli jsou hořky. — Pozn. Sluší připomenouti, že kromě strslov. žádná slovanská řeč pravidla nešetří, abychom u výroku jen adjektiv neurčitých užívali. Vz Mkl. 134., 139. Nyní ovšem nese se naše snaha k tomu, abychom se jím, pokud možná, všude řídili. — Vz Příčestí. - O shodě jmen přídavných. Adjektiva, když se sub- stantivu za přívlastek připojují, srovnávají se s ním v rodě, čísle a pádě. Muž moudrý moudrostí se spravuje. Br. Malá jiskra vel- kým ohněm bývá. Kom. — Pozn. 1. V no- minativě a vokativě pl. mají při sobě bez- životná substantiva rodu muž. s příponou -y (Stromy) nebo -e (Pláště) adjektiva formy ženské, ale táž substantiva s širší příponou -ové adjektiva tvaru mužského (-í): černé vlasy, silné duby, velké pláště — černí vlasové, silní dubové, velicí plášťové. — Pozn. 2. Jména neutra pl. pojí se v obecné mluvě s přívlastky rodu žen.: mladé děvčata, silné zvířata m.: mladá, silná. — Pozn. 3. Při jménech osob: kníže, hrabě, markrabě strojí se přívlastek zhusta po smyslu. Kníže kouřimský. Háj. Knížata moravští. Palacký. — Pozn. 4. Sub- stantiva čísla dvojného pojí se nyní s ad- jektivy čísla množného. My v tvých rukou jsme. Háj. Černé oči. Ale v instrumentale praví se z pravidla: očima svýma (v.: svými). Br. Svýma křídloma. Plk. Vz Oči. — Když se k jednomu substantivu několik pří- vlastků připojuje, tehdy stojí přívlastky tyto: a) v poměru přiřadění, když se na jméno podstatné o rovné míře táhnou; i hromadí se v té příčině podlé sebe pravidelně spoj- kami: a, i: Veliké kolo a široké jest život náš. Pravé a věrné přátelství pádu nezná. Nosí se nad jiné pyšnou, nemoudrou myslí. — b) Aneb stojí v poměru vřadění, když přívlastek jeden s jménem podstatným v celek sroste, kterýž se pak druhým přívlastkem, místněji určí. Zde žádných spojek nelze užiti. Bydlil v pěkném domě letním. Hledá světské ješitné chvály. — Když se jméno pří- davné dvěma n. více substantivům při- vlastňuje, srovnává se 1. se substantivem, ku kterému se připojuje aneb 2. opakuje se i při druhém. Přivedu na tebe vévody a knížata všecka. Br. Zpívali všickni zpě- váci a zpěvkyně. Br. Synové tvoji a dcery tvé cizímu národu vydáni budou. Br. Po mnohých kvasích a mnohém veselí. — Když se k substantivu dva přívlastky připojují, jimiž se množství jednoho a téhož jména znamená, klade se substantivum do singu- laru n. pluralu. Tehdáž Pražské staré a nové město jedno bylo. Voda labská a vltavská zkazila se. Naučil se jazyku latinskému a řeckému. Har. Na staroměstské a novo- městské radnicích konšelé sami radu obno- vovali. Háj. I v panském i rytířském stavích tak se dálo. Bart. — Adjektiva mívají do sebe povahu substantiv, Ale obyčejně při- kládají se k nim jména: člověk, muž, lidé, věc, věci. Mladý může a starý musí (umříti). Moudrému napověz, hloupého trkni. Hloupý věří každému slovu. Br. Chudý s bohatým nehoduj. Br. Přeřídcí všecka umění prošli. Kom. Pečuje o dobré lidu svého. Br. Duši lačné všecko hořké sladké bývá. Br. Zlý člověk neujde pomsty. Br. — Pozn. 1. Za výrokové adj. rodu středního jiných jazyků klade čeština raději substantivum věc s pří- slušným adjektivem. Tesklivá jest věc o tom připomínati. Bart. Divná věc, že o to stojíte. Troj. Jistá věc, že někteří nesprávně se za- chovávají. Žer. (Brt.). — Pozn. 2. Jména přídavná, která na se povahu jmen pod- statných berou, jsou 1. jména osob, jimiž se rozličná povolání, úřady a živnosti lidské znamenají: celný, hajný, mýtný, pocestný, vrátný atd., k nimž se přidati může: člověk, muž. — 2. Jména cel, daní, mýta, poplatku, daru a p.: cestné, mělně, měříčné, mostné, skalné, vázané, vítané, tržné, útratné atd. Vz více v Zk. Skl. str. 316.-32(3; Zk. Ml. ?. str. 40.- 41. a v článku Nový a cf. Brt. S. §. 344. — O rodě ženském užívá so substan- tívně tvarů vedených od příčestí trpného. To je podívaná! Jaká je to přivítaná? To je pěkná nadělená. Přijde na posezenou. Sel na zkušenou. Byl na čekané. Dostal za vyučenou. Odešli s nepořízenou. S mlčenou nejdále dojdeš. Vz více v Brt. S. §. 344. b. — Pozn. 3. Adjektiv substantivních nelze jinými adjektivy zevrubněji určiti. Nikoli: veliký učený. Nýbrž tu se spojuje a jmény člověk, muž, načež adjektivum se určuje pří- slovcem. Muž velmi učený, muž velice moudrý a veliký mudřec, ale nikoli: veliký moudrý. Ale přece se 1. s jiným adjektivem spojuje, označuje-li se oním celá třída (rod) osob, tímto třídy (rodu) zvláštní druh. Nemluvíme o nepoctivém, nýbrž o lstivém nepoctivém (nepoctivci); 2. spojuje se vazbou attribu- tivnou s adjektivným pojmem početným.- mnozí učení, někteří moudří. Kos. Vz Shoda. — Kam se jméno přídavné klade? Pří- davné jméno stává pravidelně před jménem podstatným a jen dostatečná příčina je na zad postrčiti může. Jedna z nich jest zvláštní důraz, který na přídavné jméno padá: Člo- věku starému darův i přirozených i nabytých ubývá. S. a Z. — Jména přídavného uží- váme častěji než v jiných příbuzných řečech, kde místo něho kladou substantivum do ge- nitivu n. do jiného pádu s předložkou aneb bez ní. Genitivu jiných řečí odpovídá naše adj., tvořené příponami -ův, -ový, -in (-ina, ino), -ský, -ný. Vz tyto přípony. Avšak klademe někdy hlavně v písemné řeči ge- nitiv i místo adjektiv přisvojovacich. Dcera Herodiady (m.: Herodiadina). Br. (Mkl. S. 7.—16.). — O stupních jmen přídavných vz Komparativ, Superlativ. — Co do psaní počátečního písmene jmen přídavných jeví se veliký zmatek. Jedni píší český, druzí Český, litoměřický a Litoměřický atd. Brs. 147. navrhuje, abychom je psali malými pís- meny: český, litoměřický. Jinak prý ovšem se věc má, je-li adjektivum takové částí názvu geografického na př.: Byl jsem v Kaš- perských horách, v Německém Brodě, v Čes- kém Dubu; také: četl jsem Moravskou Or- lici atd. Také přídavná jména vedená od vlastních jmen velikými literami psána buď- tež, poněvadž genitiv těchto jmen zastupuji: Krokův, Libušin atd. (Brs. 147.). — Vz Pří- čestí.