Člen
Člen, vz Mkl. Etym. 31. = spojení dvou těl atd. Zvláštní č. moře středozemního činí záliv janovský. J. Lpř. Vnější a vnitřní č. sloupku a čepu (v oku). Osv. I. 146. Ku kráse náleží vždy, aby předmět měl členy, aby byl rozčleněn; Členy aesthetických po- měrů. Dk. Aesth. 16., 149. — Č. v botan. Č. = prostřední díl tlustší mezi dvěma klou- boma na těle členatém čili kloubnatém, arti- culus, das Glied. Rst. 404. Cf. Rosc. 4. Člen, článek osní = podélná čásť osy nebo lodyhy, z jejíhož hořeního konce list jeden od- chází ; tudíž oddenek dlouhočlenný z dlou- hých takých článků složený, krátkočlenný, z krátkých článků mezi listy, tak že listy hustě nad sebou stojí. Čl. Kv. XVIII. Cf. Kk. 16., XLI. — Č. společnosti. Č. zakládající, stiftendes Mitglied, stálý, ständig, činný, wirkend, přispívající, beitragend, dopisující, korrespondirend, podporující, unterstützend, řádný, skutečný, ordentlich, wirklich; č. obce, Gemeindeglied, kommisse: seznam, pří- spěvky, práva, povinnosti, jmění, schůze, hromada atd členů. Sl. les., Sp Č. divadla, opery atd. Us. Pdl. — Č. v math. Č rov- nice levý, pravý; přední, střední, zadní; vnější, vnitřní, střední. Šim. 10 , 80. Č. deter- minantu hlavní n. diagonalní. Zh. 5. Č. ve fysice, Č. (das Element) z mědi, z cinku (Danielův, Wollastonův, Meidingrův, Minot- toův, Leclancheův, Groveův, Kallanův, Bun- senův, Daviův), z platiny, uhlocinkový (ve fys.) Ck. Č. stroje dělný, treibendes Glied. Šim. 145. — Č. řeči. Členy větné hlavní (podmět a přísudek) a vedlejší. Mus. 1880. 125. Č. úsudku (v log.) vyšší či hořejší (ter- minus major), nižší či dolejší (t. minor), střední (t. medius). Jd. 47. Č. rozdělovací, membrum dividens. Jd. 83. — Č., das Ge- schlechtswort. Majíce označiti pády tvarů nesklonných mluví a píší někteří: I to pilen má ve množném čísle jinou podobu než v jednotném. Genitiv závislý na tom čtvrť jest přívlastkový. Tím jsem označuje se první osoba. To aby pokládá se spojkou. V takových případech ke tvarům nesklon- ným pričiňujeme přiměřený přívlastek sub- stantívni, tedy . Přidavné jméno (adjektivum) pilen, na substantivě (jméně podstatném) čtvrt', tvarem jsem, slovce aby a p. Brt. S. 3. vyd. 185.