Žádný, žádúcí
Žádný, žádúcí béře se k sesílení záporu a to ve způsobu I. a III. (Vz Zápor). Ve způsobu I., s vytýkavým i, i žádný. I žádný nemóž otpustiti hřiechov, et quilibet non potest dimittere peccata. Alb. 49. a. V i žádný nemóž et quilibet non potest, jest zápor silnější, Nežli na př. ve větě, která by se sem náhradou položiti mohla: člověk nemóž. Aby i žádný do božie se milosti nerozpa- koval. Pass. 125. Nemá se i žádný tak pod- dati práci, aby . . . Št. Uč. 52. a. I za žád- ného nepójdu muže. Kat. 20. (Vz tam více příkladů). Ve způsobu III. (Ty) neměl by nade mnu ni žádné moci, byť nebylo se svrchku dáno. ML. 103, b. Vietr, jehož ni zádný nevidí. Apoll. 150. b. atd , v jazyce starším zřídka, v pozdějším často. I žádný znamená doslovně = et desideratus, et qui- liber, nižádný pak = nec desideratus, nec quilibet, ne ullus quidem; ale ne ullus qui- dem je pro skutečnost tolikéž co nullus, nemo a proto nižádný znamená dále nullus, nemo. Dále pak věty i žádný nevie (způ- sobu I.) a ni-žádný nevie (způs. III.) jsou ovšem rozdílné syntakticky, ale pro prakti- ckou zkušenost mají platnosť stejnou, obě vyslovují totéž lat. (doslov.) quilibet nescit a nemo scit. Pro výroky druhu tohoto, jako je totiž lat. quilibet nescit a nemo scit, šířil se víc a více a vrchu dosahoval způsob III. a to tou měrou, že při výrazích způ- sobu I., pokud se tradicí držely, zapomínala a neznamenala se jejich zvláštnosť, ta totiž zvláštnosť, že jsou způsobu I.; ano výrazy tyto pojímány jsou za výrazy obecnějšího způsobu III. a následek toho pojímání byl, že adjektivum žádný, ižádný bralo se za týž význam co nižádný, že se mu podložil význam nullus, nemo. Tím způsobem a po- stupem psychologickým vytištěno jest slovo žádný z významu svého vlastního, kladného a vtlačeno do významu záporného, nullus, nemo, a to tak dokonale, že v jazyce po- zdějším a novočeském po významu kladném nižádný jenom sem tam v dialektech stopa zůstala, na př.: těším se na spis Xův jako na žádný masopust; měl se tam jako na žádné svajbě; skákal jako při žádné muzice; houkl na něho jako na žádného pacholka. Us. na Mor. Vysvětlená právě změna u vý- znamu slova žádný, ze quilibet a nullus vykonala se v češtině již v době staré. Svědectví tomu jsou příklady : (sv. Mikolaoš) žáden ot své pěstúny pokrm přijímal. Pass. 31. Zapověděl, aby jiej i žádné potřeby dali. Pass. 54. Věty ty jsou záporně (zápor způ- sobu IL), a výraz záporu nemůže v nich hledán býti ve slově jiném, nežli v žádný. Znamenalo tedy již ve 14. stol. žádný též nullus. Vedlé toho držel se však ještě dosti dlouho i starý význam kladný, desideratus atd., až pak zanikl, a bylo tedy v oné době staročeské totéž, co na Moravě trvá podlé uvedených dokladů dosud, totiž žádný ve významu prvotném quilibet i ve významu ! změněném nullus. — Co se tkne původu slova žádný, žádúcí, jest připomenouti přede- vším, že žádný s významem nullus nalézá se mimo češtinu též v nářečích lužických, v polštině a v maloruštině; hluž. žadyn, dluž. žeden, pol. žaden, mrus. žádnyj. Mkl. Neg. 341. ... Slovo žádúcí pak známo jest jenom v češtině. Při hledání původu musí se tedy i k tomu hleděti, aby výklad se shodoval se známými vlastnostmi dotčených jazyků. Za kořen slova žádný (a též žádúcí), béře se obyč. žend, strb. žęd, zjevné v žę- dati cupere, sitire. Mně se podobá, že by jím mohlo býti žed (řady a), které jest ve strb. žádati desiderare a strč. žáda exspec- tatio, desiderium (žad- místo žed-) atd.; ze žed mohlo seslabením vzniknouti žBd-, žBdáti exspectare, jež přešlo do řady i, praes. žida vedlé žBda a iterat. židati, a podlé toho bylo by žádný příbuzno se žBdati, ždáti. Ze žed utvořeno starým zdloužením ž?d-, žad-, jaho z tek- t?k, žeg- žag (žáhati, pol. žagiew); na tom pak zakládá se sub- stantivum žada, strč. žáda a odtud jest adj. žadBnB č. žádný, pol. žadny, žaden atd. Vedlé tohoto žádný (strb. žadBnB. z koř. žed-) jest jiné žádný cupidus, strb. žędBnB sitiens, pol. žądny cupidus, acceptus, z koř. žend-, strb. žęd. Vz Žádný cupidus. V kořenech žed a žend ovšem muže býti příbuznosť. — Zmíníme se zde také o některých starších výkladech slova žádný. (Gb. uvádí výklady Miklosichův, Semenovičův, Kvíčalův a Ji- rečkův. Vz o nich ve článku Jirečkově. Konečně pak praví): Ale šlo tu ještě o vý- klad stránky významové, o výklad totiž, kterak význam slova žádný časem mohl se změniti z optatus, desideratus v nullus. Psychologickou tuto změnu vysvětlil Kvi- čala pravě ve spise nahoře Jirečkem uve- deném: Die Schwierigkeit von der Bedeutung exoptatus zu nullus zu gelangen— stattfand. Vz překlad tohoto místa v Jirečkově roz- pravě: Potíž dostati se od významu ex- optatus k nullus . . . slovech romanských. A na str. 267. : Když opanoval způsob slo- žitý III. (nikto nevie), appercipovány jsou do něho věty starého způsobu II. žádný nevie quilibet nescit, touto pak appercepcí zbaveno slovo žádný svého významu klad- ného a vtlačeno ve význam záporný (= nulus); tím postupem vzato kladné i kdo za záporné nikto, i- za ni-. Gb.— — Já píši: nižádný nevie a jiní řiekají: žádný nevie. Hus II. 440. V žádném věku; Nemá žádného srdce. V. Nemíti žádného stání. D. Ožralství žádného člověka nectí. Prov. Žádná píseň tak dlouhá není, aby nebylo konce. Koll. Žádného jídla nemůže zažiti; Nedá oddechu žádného. D. Jak se zhyzdíš jednou vadou, nesmyješ se žádnou vodou. Prov. Na ž. způsob; žádným způsobem. Ros. Žádnou měrou. D. Chtícímu se žádné křivdy neděje. D. Byl někdy vážný, nyní žádný. Prov. Žádného domu celého nezůstalo. D. V té krajině žádný strom ne- obstojí. Dch. Na žádný konec = žádným způsobem. Mor. a slez. Šd. Žádnou věcí prý to nepůjde, auf keinen Fall. Us. Vk. Nebožka nebyla žádná hospodyně. Sá. Ja neviem, čo sa lakáš, čo sa bojíš zory. Že rudá je? hja, čiernym neni svetlo žiadno. Phld. IV. 202. Žiaden človek nevie, ani ne- uhádne, za kým moje srdce dobre neuvadne. Sb. sl. ps. II. 1. 29. Žádný člověk učený z neba něspadně. Slez. Šd. Poď ty milá, poď ty za mňa, nebude ti křivda žádná; nebude ti žádný láti, ani otec, ani máti. Pck. Ps. 43. Žiadne napadnutie neni tak citelné jako na jazyk materinský. Ppk. I. 57. Už nemám zadného přítela věrného krom Boha samého. Brt. L. N. II. 54. Čože mi je, šuhaj, z toho tvojho mania (jmění), keď já s tebou nemám žiadno milovania; Zpievám si ja, zpievám, vesela sa býť zdám; žáden člověk nevie, jaký žial v srdci mám. Koll. Zp. I. 86., 60. Kdež píšeš, že máš ve mně naději, ba neměj žádné. Arch. II. 148. Když jsme v neděli na Tábor přijeli, žádného jsme pánóv nenalezli. Arch. V. 412. I ne- mohli jsú žádným činem proti jeho múdrosti svítěziti. Pass. 14. stol. (Mus. 1883. 112.). Když se mnú on ani jeho bratři o to ani o žádnú věc neměli více nic činiti; A já na ni žádné péče neměl; On nám nikdy toho žádné odpovědi nedal. Půh. I. 156., 176., II. 562. — Ž., lépe: nikdo {substantivně, bez jména podstatného), Niemand. Vz Nikdo. Jg doplňuje slovo člověk. Žádný dvěma metlami švihán býti nemá; Ž. krom tebe; Nevěř hned na kvap žádnému, leč bys prve s ním prostici soli strávil. V. Desk žádný presvědčiti nemuož po létech. Půh. II. 140. Neví žádný, kde ho střevíc hněte, než ten, kdo v něm chodí. Klat. Žáden bez práce nejí koláče. Nesluší žádnému zoufati. D. Žádnému pečený holub (vrabec) do huby nevletí. Us. Hadr vonuci tresce, žádný se polepšit nechce. D. Žádného nevyjímaje. D. Žádnému se neprotiví. Kom. Přišel jako nic, odešel jako žádný (nepozdravil). U Kr. Hrad. Kšť. Neverím ti, má milá, že bys len mňa ľúbila, ale ľúbiš mého ak mňa radšej, nahaj ho. Nemilujem žiadneho krem ťa v svete iného, ty si ten môj jediný. Sb. sl. ps. II. 1. 41. Žádný ho neslyšel, edem to pachole, co poklúzá (poklízí) koně. Sš. P. 145. Také praví, že děvečce žádný žádnej hanby neučinil. NB. Tč. 276. Žiadon sa ne- pytá: Šuhaju, čo ti je? Koll. Zp. I. 200. Aby žádný z toho se nevymlúval. Arch. IV. 442. Před vyvráceným křižem a před vý- měnkářem žádný klobúka nesejme. Slez. Šd. Čiň, co jest pravého, neboj se žádného. Us. Šd. Žádnému vigilií nezpívá. Chč. 449. Otec není od žádného učiněn. Št. Kn. š. 14. Král svú rukú žádného neurážej. Kšch. 12. Bez téť (bázně božie) právě žádný mudr nenie. Ib. 23.