GenitivGenitiv, u, m., z lat. — Genitiv pl. prv- ního a druhého sklonění býval roven nomina- tivu sg., tedy bez -ův, později se končil u prvého sklonění v -ov, dloužením — óv = uov = ův (nyní -ův před náslovnou samo- hláskou k odstranění průzevu, jinak oby- čejné -ů) Bž., u druhého pak v -ev. Ženy bez muž. Kt. V nové češtině vynechává se koncovka -ův nejvíce po základních číslov- kách u jmen: loket, střevíc, tisíc, kamen: pět loket, osm střevíc, šest tisíc, Mk., pět kamen (těžký); do kořen (= do kořán), od těch čas. Mřk. Také: mnoho peněz, přátel, do Prachatic, vz Budějovice, Dolany. — U Če- chů v pruském Slezsku má gt. pl. u jmen podstatných na měkkou souhlásku ukonče- ných koncovku ů nebo í. Vz I (dlouhé). — Jaké má gt. sg. a pl. koncovky? Vz: Páv, Strom, Hráč, Meč, Žena, Růže, Kosť, Daň, Slovo, Pole, Kníže, Rámě, Znamení; u adjek- tiv vz: Otcův, Nový, Dnešní; u zájmen a čí- slovek vz jednotlivé; Skloňování. — O pů- vodu genitivu vz Mkl. S. 447. —450. — Kdy se klade genitiv? Genitivem stíhá se z prvotné jeho moci směr a běh činnosti na otázku: odkud? z kterého pojmu se pak vyvinul jiný směr na otázku: kam co přináleží, odkud co rodem, domovem jest, jaké je povahy atd. Zk. Odtud se dělí Genitiv na více způsobův, kteréž jsou: A. Genitiv odluky k jmeno- vání osoby nebo věci, od které se něco odlu- čuje, jejž snadno poznáme, poněvadž k němu téměř vždy přičiniti můžeme předložku, od' Brt. Tento klade se: 1. po časoslovech ubíhání a odpadání: běhati, minouti, chytiti, ujíti, utíkati, odstoupiti, postoupiti, odsko- čiti, odpadnouti, ostati, pominouti, pomíjeti, pobíhati atd. Zk. Hrozných muk ušli. Št Po- stoupil nám svého. Št. Přestal díla svého. Dal. Odběhli svých model. Br. Hned ho mnozí odpadli. Št. Odpověz se svých modl. Pass. Odepřeli se Hospodina. Br. Zámku jim postoupili. V. Vz jednotlivá časoslova nahoře uvedená. — Pozn. Odešel ju na půl míle. Sš. Odběhl sestru. Us. Vz Mkl. S. 457. — 2. Po časoslovech vzdalování a oddělování: vzdáliti, vzdáliti se, oddalovati, varovati se, uvarovati se, odvarovati, odpuditi, odšinouti se, odvracovati se, odvésti, odsaditi, odsta- viti, odloučiti, odděliti, strhnouti atd. Zk. Va-. rujte se kvasu faryzejského. Br. Světských se vzdáliti obyčejův. Št. Kdo zle činí, ten kryje se světa. Št. Chybil se cesty. Kom., Cizil se Jonatana. Br. Spustil se dobrého obyčeje. Jel. Odtiskli je všech vozův. Jg. Vz jednotlivá. — Pozn. Odbuď tu žebračku. Us. (Mkl. S. 457. ) — 3. Po časoslovech od- cizování a zbavování: zbýti, ubyti, pozbyti, zbaviti, znikati, zprostiti, zhostiti, odciziti, ciziti se, obnažiti, oloupiti, omyti, očistiti, odležeti, odstonati, odplatiti, odříkati se, od- strašiti se, odmodliti se, odštěkati, zhojiti se, odsouditi, odhroziti atd. Zk. Tej viny zbudeš. Kat. 907 Stracha již pozbyl. Št. Zhojí se nemoci. Št. Duše má znikla osidla. Br. On té rozkoše odležel. V. Obmyl se toho hříchu. Št. Bůh nás zbaví nedostatku. Št. Vz jednot- livá časoslova svrchu zaznamenaná, — 4. Po časoslovech výstrahy a zdráhání-se: zdržeti, stříci, chrániti, chovati, brániti, hájiti, za- brániti, zahájiti, odmlouvati, vystříhati, od- stříhati, uchovati, odpírati, zapírati, zdržeti se, zpírati se, zpěčiti se, zdráhati se, stříci se, krýti se, štítiti se, chrániti se, hájiti se, po- krývati se. Zk. Vystříhal ho bojův. Troj. Kdo ti bránil toho? Jel. Kdo se hříchův střeže. Št. Chránil se jako sova světla, Prov. Tobě jsem bránila tvého bludu. Kat. 1261. Ptáci svých hnízd hájí. Št. Toho rač nás zachovati. Br. A ona se jí toho odpírala. Svěd. Vz jednot- livá časoslova zde uvedená. (Cf. Mkl. S. 494. ) — 5. Sem patří adjektiva: daleký, prostý, svobodný, prázdný, čistý, rozdílný, zdrželivý. Zk. I by prosta Hana Tatar vrahóv. Rkk. Jest prázden všeho hříchu. Št. Svoboden jest viny. Troj. Cist čeho. Svěd. Vz jednotlivá tato adjektiva, — Pozn. Užíváme zde také předložek: „od, z, s, před, avšak u star- ších spisovatelů byl prostý genitiv od- luky bez předložek hustější. Chybiti se, my- nouti se s něčím. Zprostil nás od věčné smrti. Svěd. Zbaviti koho z hoře. Št. Lid utí- kal před nepřátely. Br. Chybiti se s pravdou. Jg. — (Zk. Vz Mkl. S. 457. Brt. o Geni- tivě závislém na časoslovech, v Mtc, 1872. str. 7—15. Sr. Fr. Prusík v Listech filolog, a paed. II. 235. ) — B. Genitiv príčiny i. e. toho, což příčinou jest vnitřního hnutí podmětu, odkud hnutí to jest, Klade se tedy da geni- tivu předmět, jenž příčinou jest činnosti pod- mětu. 1. Při výrazech nepříjemných hnutí mysli a to při časoslovech žalu, bázně, zděšení, ošklivosti a studu: báti se, strašiti se, strachovati se, lekati se, dě- siti se, hroziti se, obávati se, zhroziti se; — žalovati, toužiti, želeti, pykati, litovati, kvíliti, žalostiti, bolestiti, plakati, oželeti, opykati, oplakati; — káti se, slitovati se, zže- leti se; — styděti se, ostýchati se, štítiti se atd. Zk. Chci svých hříchu káti. Pass. Ostýchá se práce. Jel. Obávali se zvěři. Háj. Užasl se knížete. Dal. Zlých věcí se děsí. V. Lekal se trpění křížového. Pass. Toho se nejvíce strachují. Pass. Hříchův plakati Pass. Vizmež také, čeho žalostí Jeremiáš. Št. Své sestry litoval. Háj. O Bože, slituj se tobě toho. Bart. Polutuj tej mojej mladosti. Ht. (Na Slov. ) Tou- žiti komu svých bíd. Br. Kvíliti budu zbitých. Br. (Vz Mkl. "S. 466. ) Koně se toho plašili. Na Pláště. Fr. Prusík. Vz jednotlivá časoslova. — 2. Při jménech: žel, líto, škoda, žalost, lítosť, hanba, strach, bázeň, radosť, čest', chvála atd. Zk. Buď toho Bohu žel. Št. Skoda toho druha dobrého. Dal. Pro strach a bázeň smrti utekl jsi sem. Mudr. Majíce toho bázeň. Br. Přeškoda mojho manžela, Ht. (Na Slov. ) Běda mně šedin otce mého. Jg. Vz jednot- livá tato jména. — Pozn. Místo genitivu stojí
adjektivum. Br. Bázeň páně. — (Vz Mkl. S. 458. ). — 3. Při mezislovcích: ach, ó, aj, fuj atd. aneb při zvolání i bez mezi- slovcí. Zk. Aj té lahody toho světa! St. Ach mne smutného. Háj. Fuj toho skutku. Jg. Ach mého hoře! Kom. Ach toho bíd- ného života! Kom. Králi viz jeho skutkóv! Vizte světa obludného! Ach nastojte hoře mého! Brt. (O genit. str. 42. )— 4. Při jmé- nech přídavných: radosten, vesel, za- rmoucen, vděčen. Toho běchu velmi radostni. St. skl. IV. 188. I žádný nebyl veseleji jeho příště nežli Volivan. St. skl. IV. 239. Zlí křestěné nikdy vděčni nebyli toho. Št. Toho Bohu vděčni buďte. Pass. 156. Dávámeť vě- děti, že jsme toho nemálo zarmouceni. Arch. I. 35. — Vz více v Mtc. 1872. str. 38. — 42. (Brt. ). — Pozn. I zde se kladou předložky a sice: od, z, nad, na, o, před, za. Od kohož se strašiti budu. Žal. Nestrachuj se z příští Pána. Solf. Mám nad nimi lítost'. V. Za něco se styděti. Št. Bojí se za životy své. Br. Lidé plakali na své hříchy. Št. Bojí se o ži- vot. Troj. — Genitiv příčiny klade prý se i tehdy, když předmět jest příčinou pozbý- vání, žádosti, očekávání a ostříhání atd. Sem náležejí: 5. časoslova pozbývání, po- třeby, žádosti, vyhledávání: pozbývati, po- hřešiti, potřebovati, strádati, žádati, poža- dovati, přáti, popřáti, prositi, žebrati, žízniti, lačněti, hledati, vyhledávati, následovati; chce se komu, zachce se, sžádá se, odnechce se, a jm. přídavná: býti potřebným, chti- vým, žádostivým, pilným, milovným, snažným, následovným atd. Zk. Krve jsi žádal, krev i pij. Dal. Hledá chvály. Pass. Bůh mu toho po- j přál. St. Pomoci byl potřeben. Kom. (Vz Mkl. S. 459. ). Toho úřadu snažen byl. Jg. Žebrá chleba rodičům svým. V. Toho já že- lejí; Života žádati; Požádají tvej pomoci. Kat. 1836., 2716., 3352. (Mkl S. 491. má gt. při těchto slovesech zagt, dělivý). Vz jednot- livá tato časoslova, — Pozn. 1. Časoslova žízním, lačním a žádostiv jsem pojí se též s předložkou po a lokalem. Po tobě žízní duše má. V. — Pozn. 2. Sem patří: žádosť, třeba, potřeba, potřebí. Toho je jen zde po- třebí. Št. Proti nepříteli vojny obhájné po- třeba, Kom. Žádost' nesmrtedlnosti. Mudr. Každému potřebí moudrosti. V. — Pozn. 8. Genitiv u sloves žádosti jest dle Brt. gt. dosahu (vz Mtc. 1872. str. 19. ), dle Niederle (Ml. řec. j. §. 552. ) gt. dotykový a u sloves pozbývání dle Brt. a Niederle (Mluv. řec. jazyka str. 256. ) gt. odluky. — 6. Časoslova čekání, tázání a ptání: čekati, očekávati, na- dáti, tázati, ptáti, tázati se, ptáti se, optati se. Zk. Očekával času příhodného. Háj. Tázal se bratří tvých, jak se mají. Br. Nadál jsem se jiných věcí. Kom. [Dle Mkl. gt. dělivý. Vz Mkl. S. 491. Dle Frant. Prusíka je genitiv při časoslově, nadíti se' látkovým. Studie o dat. §. 4. extr. Dle Brt. jest gt. u sloves tázání a ptání gt. dosahu. (Mtc. 1872. str. 18). ] — Pozn. 1. Při časoslovech čekati, očekávati, nadáti se pravíme: čeho od koho, věc jest v ge- nitivu, osoba se váže předložkou od. Nemohl se od ní dobré rady nadíti. Vel. Vz jednotlivá tatočasoslova. — Pozn. 2. Při časoslovech tá-zání a ptání klade se: čeho na kom, kohoo čem, koho oč, koho nač. Vz tato časoslova.— 7. Časoslova závisti a pomsty, odměnya vděčnosti: záviděti, mstíti, pomstiti, vy-mstíti, mstíti se, odměniti, odplatiti, odslu-hovati, vděčnu býti atd. Zk. Lid boží mstilkřivdy boží. Št. Chtěl se mstíti svého pádu. Br.Mojžíš mstil pravdy nad křivdou. Št. Svýchkřivd mstívají. V. A toho Bohu vděčni buďte.Pass. (Mkl. S. 467. ). Vz jednotlivá časoslova. —Pozn. 1. Sem hledí: pomsta, odplata, odměnaatd. (čeho). Vz je. — Pozn. 2. Záviděti komučeho; také: čemu. Tomu oni závidí všemu. St.Vz také závistný, závistivý. — Pozn. 3. Přičasoslovech msty: čeho, z čeho, nad čím, nakom, pro co. Vz Zk. a jednotlivá tato slova.— Pozn. 4. Časoslova odměniti atd., od-platu míti: čeho, z čeho, za co. Vz je. —8. Časoslova šetření, ostříhání, ochraňování:hleděti, šetřiti, hlídati, chovati, hájiti, vší-mati si, dbáti, stříci, chrániti, brániti, ob-hájiti atd. Zk. Srdce svého ostříhal pilně. St.Svého zdraví šetřte. Kom. Hlídají vinic. Br.Vz jednotlivá, kde uvidíš, že se ještě i jinakvážou. — (Vz Mkl. S. 458., 459., 466. DleBrt. jest gt. u těchto sloves gt. příluky —gt. dosahu a cíle. Vz Mtc. 1872. str. 14., l5. ) —C. Genitiv původu (gt. auctoris) a pod-mětu (gt. subjecti). Tím vynáší se původn. původce věci n. činu nějakého, neboi podmět, jenž čin nějaký a věc působí. Zk.1. Při časoslově býti: Viktorin byl rodu kní-žecího. Pass. Krevní přátelé téhož jsou rodu.Kom. Kteréhos rodu. Kat. 1265. — (Vz Mkl.S. 462. ) — 2. Při jménech podstatných, nejvíceod časoslov nepřechodných n. zvratných od-vozených. Zk. Děti vysoké krvi. Mudr. Rozumjest plod paměti. Ctib. Hád. 20. Uzříte bleskohně a dýmu kouření. Háj. 2. Puch stuch-liny zarážel mne ze všech koutu. Kom. Lab.80. Znamenajte příchod pána Krista. Let.517. Tu ráz kyjev, tu mečev, jak kot vet-chých dřev. Výb. I. 38. V tom se dutí větrůutišilo. Háj. Hospodin požehná dílu rukytvé. Br. — Pozn. Zřídka se klade: od. Ka-teřina jest od její sestry dcera. Svěd. — Vzvíce příkladu v Zk. Skl. 134. a Brt. Gt. 4., 7. D.
