1. Vysoký; vysok, a, o; kompar. vyšší, sup. nejvyšší. Vz -eký. U lidu slyšeti jen vyší, vz šš. Kts. V., altus, Ž. wit. 7. 18., excelsus, ib. 77. 35., summus, ib. 18. 7. — V. = nad povrch více méně vynesený, hoch.
V. nebe, let. Us. I díval se pán Bůh z v-ho
neba na včetko. Dbš. Sl. pov. V. 90. Kristus
na kříži v-kém, oni na hynstě velikém. Hus
I. 175. Má v. žlab. Hš. V. hledání, das Wind-
suchen (má-li pes nos ve výšce hledaje zvěři).
Šp. Věže s makovicemi vysokými. Kom. — V. = neobyčejně nad povrchnosť vynikající, hoch, erhoben. V. voda, Us., moře. V. Vez na v-ké moře. Hus II. 280. Na v. moře vzplúti. BO. V. boty. Kde jest země vyššie nade vše nebe? Pass. 30. V. vlny, čelo. Us. — V. = vzhůru daleko strmící, hoch. V. hora. Rkk. V. strom, Us., stavení. Kom., člověk, hrob, D., stůl, Us., pec, Techn., Vys. 280* V. jako jedle, Pk., jako topol, Sd., jako věž,
jako hora. Šd. Brázda hluboká, sláma vy-
soká. Prov. Šd. Za naším huménkem lúka
široká, tráva vysoká až po kolena. Sš. P.
405. Otec v-ký, matka široká, syn otrhaný
a dcera hluchá (Bůh, země, vítr, noc). Mt.
S. II. 137. Čím schod vyšší, tím pád nižší.
Jg. Vz Chlap, Míra. — V. = více vzhůru
strmící nad jiné věci téhož druhu, hoch. V.
slez, althea. Dch. V. špalíčky u střevíců,
v. klobouk, Us., tráva. Rkk. Seděti ve vy-
sokém sedle, hoch zu Ross sitzen. Dch.
Dáti do vysokých = utéci. Mor. Vck. Já
za horou, za v-kou, ty za vodou za hlubo-
kou. Sl. ps. Šf. II. 271. — kam. Věž do
nebe v. Dal. — jak: po kolena. Us. Na
tři lokte v. Ros. — čím. Cedrové dřevo
vysoké výsostí. BO. — čeho. Tam jest
hrob úzký a čtyř noh vysoký. Har. Bylo
blízko dveří množství křížků sotva lokte
v-kých. Har. II. 57. — V novější době klade
se na otázku jak vysoký akkusativ, ale
i starší jej kladli. Výstupek v. čtyry lokty.
Har. Tři sáhy v. T. Zeď v. tři sáhy. Us.
Vz Akkusativ. Brt. S. 3. vyd. 50. 3. b. — V. = nad jiné vynikající, andere übertref- fend. — a) V. ton, hlas. V-kým hlasem kři- četi. V. — b) V. barva (silná). Rostl. — c) V. stáří (o čase), lépe: stará léta. Dočkal se starých let. Brt. S. 3. vyd. 29. Také: veliký věk, neobyčejný věk. Pk. — d) V. cena, teplota, Stč. Zmp. 549., horečka, lépe: prudká, silná. Brt. — e) V. = důležitější, znamenitější, von grösserer Wichtigkeit, erha- ben, hoch, hehr, wichtig. V. učení (kollej), umění, rozum, duch, povolání, o sobě smý- šlení, V., škola, Vus., v. školy pražské, D., mysl, Jel., sloh, Jg., zvěř (vz Veliký). D. V. hrdosť. V. postavení. Mus. 1880. 475. Bere to tuze ve v-kém smyslu, predigt im hochtrabenden Stile. U Olom. Sd. Byl mysli vysoké. Výb. II. 39. V. dokonalosť. Anth. Jir. I. 3. v. IX. V. politika, Ddk. II. 184., pří- saha. — v čem. Jablka údolní jsú svatí, v-cí v ctnostech. Hus III. 78. — V. vyznačuje před- nosť urození, stavu atd., vzácný, vznešený, hoch, vornehm, edel, erhaben. Nejvyšší vrch- nosť, moc, správa, důstojenství, stav, správce a služebník církve; nejvyšší právo míti. V. V. místo, Kom., osoba, Jg., šlechta, uro- zenstvo. Us. Nejvyšší purkrabí pražský. D. Vyšší lidé. Kom. Naposledy v posměch za- vadí, kdož se s vyšším nesnadí. V. Nej- vyšší kněz, kněžství, D., polní vůdce, V., velitelství, vojenská rada, kanclíř, Us., mar- šálek, admiral. D. Vyšší důstojník. Us V. sněm, úřad, lépe: slavný. Šb. Vysoké mini- sterstvo. Šb. Vy jste vysocí před lidmi, ale ohavní před Bohem; Což lidem vysoké jest, ohavné jest před Bohem. Hus I. 243., 253. (II. 238., 364. — Tč. ). Mezi světa správci a lidmi ve světě v-kými a důstojnými ovšem žádného nebývá přátelství. Jel. Enc. m. 21. — Vyšším býti = vítězem, die Oberhand haben. V. — V. znamená sílu, hoch, gross, stark. Nejvyšší česť činiti; s nejvyšší snaž- ností a starostí a péčí, bedlivostí. V. — Na nejvyšší, při nejvyšším = co nejvíce, im höchsten Grade, höchst, aufs höchste, am meisten. Na nejvyšší ctíti, oslavovati, něco haněti, se rozhněvati. V. — Vyšší = hořejší, Ober-. V. země. D. — Vz Vyšší.