Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Dokument Obrázek
    Svazek:1   Strana:0017


    Akkusativ
    Akkusativ, u, m., pád čtvrtý ve skloňo- váni. V staré češtině rovnal se akkusativ jmen podstatných rodu mužského i při ži- votných nominativu. Ale již v nejstarších dobách setkáváme se s genitivem m. akku- sativu a postupem 15. století starý akkus. vymizel. Libuša kóň pusti. Jíti za muž (po- sud na Slov.). Že Bóh znala jsúci žena. Kat. 1820. Svoj kóň okročil. Anth. Jir. Vsadil ho na koník (vz Koník). Sedl na kůň a Pro Bůh — posud se udrželo. Později tedy akkus. sg. slov živé bytosti znamenajících genitivu se rovnal a posud se rovná. Volte muža. L. S. Poznati Boga. Ev. Člověka, holuba. Šb., Mkl. — O příponách akkusativu vz Skloňovaní. Akkussativ se klade: 1. někdy o místě ve spojení se slovesy pohybu na otázku kam? v které místo? ale nyní zřídka a to jen v několika způsobech mluvení. Také na otázku kde? Zde mívají akkusativy bud' platnosť nepravých předložek, buď význam pádů adverbialných. Příde Jesus Hierolosím (m. v Hierosolim aneb do Jeruzaléma). Ev. sv. Jana. Tečete dom od domu. St. skl. Nebývajte ženy prázny a běhudlny dom od domu. Št. Běhala místo od místa. Svěd. Odtad jsme šli konec toho rybníka. Svěd. Slovútný byl až kraj světa (na kraj světa). Br. Přivalichu klády pokraj nasep. Rkk. 52. (Cf. Na vrsě kdě stáchu pokraj lesa, Rkk. 31.). Krám od krámu jde. Svěd. Pojď dóm. Na Mor. Šel konec cesty, světa, Kdybys šel kraj světa (kdybys byl kraj světa), dostanou tě přece. Us. Konec hory Sion jest klášter neveliký; konec toho kůru stojí oltář. Pref. 149., 217. Sta prostřed sieni; Prostřed chrámu v pychu stáše. Kat. 1052., 1171. Konec té vsi jsme se zastavili. Žer. Záp. II, 85. Střed Prahy boj vzechu. Dal. 27., 17. Král kázal dělati chrámy prostřed města. Pass. 580. Plaval prostřed moře. Výb. I. 229. Přišli vrch hory vysokej. Sš. P. 148. Tu stranu od slunce východa, Anth, I. 38. Bok lesa se zastavili. Us. Západ slunce jest krajina jedna, Anth. I. 126. Tam tvá matka leží druhý hrob od dveří. Sš. P. 159. Bydlí druhý dům od konce. Us. Dům od domu pomoci žádati. Žer. Záp. II. 96. Dům od domu choditi, běhati, žebrati. Us. Ven, na Slov. von, vonka. Tak som hor skočila, ako by nespala, Koll. — Nyní často místo lepšího akkusativu užíváme předložkových pádův hl. s předložkami: do, na, v, k. Zk., Vn., Mkl. S. 392. — 2. O čase. Označuje čas, ve kterém se něco děje tak, že se tím čas vyplňuje aneb ne; označuje tedy okamžik i trvání děje. Klade se tedy a) na otázku: kdy? v který čas? Dán jest list tu středu po sv. Martinu (ve středu). Výb. A to bylo desátý den měsíce listopadu. Haj. A šla ten večer pryč. Svěd. Přivésti tu chvíli. Kat 1638. — Pozn. I zde někdy před- ložek (v, na) užíváme. — Sem patří: dnes, letos. — b) Na otázku: jak dlouho? Pobyli jsme tu tři dni. Celý den v boji pracoval. Troj. Celé léto déšť žádný nepršel. Haj. Nic nevejde do města tohoto věky věkům neči- stého. Št. Den ode dne, Výb. 1. 529; den po dni, Prot. 152; chvíli od chvíle odkládáno. Žer. Záp. II. 168. — Pozn. 1. Často i předložky klademe. Zpravoval zemi za čtyry léta, V.Pobyl tu po mnohé dni. Br. Ta zima nebyla už po ně- kolik let. V. Vz víc v Zk. Skl. 47. a násl.; Mkl. S. 393. — Pozn. 2. Na otázku: jak dávno ? kladou se místo čísel základních čísla řa- dová, když řeč jest o tom, v kolikátý již den, měsíc atd. se činnost koná. Tu již sedmé léto bydlím. Svěd. Již osmý den na cestách jest. Tehda sv. Justina sedmé léto za ve- šken lid Bohu se modlila. Pass. (Zk. Skl. 48.). — 3. O míře, váze a ceně na otázky: jak daleko ? jak dlouho ? jak mnoho ? A od- tud odešli tři hony. Br. Já každý den tři míle uženu. Svěd. Ušli den cesty. Cap. Oni za ním Běželi asi dvoje hony. Pass. Syn čtyry léta stár jest. Us. Koruna vážila hřivnu zlata. Br. Ta kniha stojí mne kopu. Ros. Strych žita dva groše platil. Háj. Procenili je 300 zlatých. Us. Dlužen byl libru zlata. V.— Vz víc Zk. Skl. 47.-49., Mkl. S. 390. — Pozn. 1. Akkus. míry stojí při jménech přídavných: dlouhý, hluboký, krátký, nízký, starý, široký, těžký, tlustý, vysoký atd. Vz tato slova za příčinou příkladův. Tento dům jest tři sáhy vysoký.— Pozn. 2. Akkusativy místa, času, míry a kolikosti nepřecházejí v záporných větách zpravidla v genitiv. Ne- dal celou noc pokoje. Zk. Má služba mnoho neznamená, Jg. Málo zvídej, moc nejídej, dlouho živ Budeš. Prov. — Ale místo akku- sativu rozsahu v prostoře a čase také geni- tiv. Ani dvou celých let nekraloval. Anth. Jir. Nemohli jste jedné hodiny bdieti se mnou. Pass. Jeden bez druhého nemohli býti dne celičkého. St. skl. (Vz Bartoš, Genitiv závislý na slovesech). — Pozn. 3. U číslovek nelze a priori rozhodnouti, stojí-li k označení ko- likosti v nominativu či akkusativu, poněvadž oba tyto pády tvarem svým stejny jsou. Tak- též se věc má s jmény podstatnými rodu muž.: počet, ostatek, Díl, atd., u nichž táž vazba se vyskytuje. Soudcův větši počet se sjelo. Žer. Sotva čvrtý Díl živých zůstalo. Let. Ko- stel byl malovaný, ale díl se učadilo od lampy. Pref. Veliký díl Budíne se sbořilo. Břez. Dva díly lidu zemřelo. Háj. Ostatek života jeho sepsáno jest. Br. — V tomto pří- padě mohou toliko jména rodu žen. rozhod- nouti, která mají akkus. jiný od nominativu. A tu ovšem jasně viděti, že se k označení kolikosti původně akkusativu užívalo. Tak mluvíme posud: Jest vína v láhvi trochu, trošku, kapku, krapku. Jest jich hromadu. Polovici nás nespalo. Pref. Mohlo býti as ho- dinu na noc. Pref. Když pak polovici svátku se vykonalo. Mkl. S. 363. Jest jich hromadu (vedlé: Hromada jich tam bylo). Us. Kolik máte ještě žita na poli? Odpověď: Bude ho tam ještě kopu. V komoře jest ještě žita mě- řiču, mouky měrku atd. Tak alespoň mluví posud na morav. Slovensku. Máme tedy za to, že nepochybíme položíce pravidlem, že k označení kolikosti původně akkusativu se užívalo a že nám zde činiti jest s větami bezpodmětnými. Brt. (Vz Mtc. 1870., str. 120.). S Brt. nesrovnává se zcela Mkl., jenž píše v S.str. 54.: Výrok základních číslovek od 5—100 stoji v sg. a neutru; uvážíme-li, že pět, šest atd. subst. fem. jsou, mohli bychom za to míti, že ve větě: ,pět jich padlo' pět akkus. jest a že věta jest bezpodmětná. Ale tomu odporují věty jako: Hromada jich tu Bylo. Us. Z nich jde, že, označuje-li podmět množ- ství, výrok v neutru stojí, neřídě se rodem podmětu. A v S. str. 34.: Číslovky základní od 5—100 jsou fem., ale výrok stojí v ne-
    utru. Totéž pravidlo objevuje se u jiných
    slov množství označujících. Tehdáž třetí díl
    v Čechách pomřelo. V. Bylo krvi dvě skle-
    nice. Sš. Na stromě sedělo kopa ptákův. Er.
    Polovice města Prahy shořelo. Háj. Hojnosť
    vína se obrodilo. V. Nahrnulo se hróza myší.
    Na Slov., Ht. Ľudí bolo neslýchaná síla. Na
    Slov., Ht. Neminulo to týden. Sš. Konečně
    praví v S. str. 391.: Vazbu číslovek základ-
    ních od pěti do Desíti změnil bych v ten roz-
    um, že tyto číslovky za akkus. pokládány
    býti mají, v jiných případech stal se nomi-
    nativ rovněž slovem nesklonným. Vz Shoda,
    VIII. — Vedlé této neosobné razby (Brt.) vy-
    skytuje se i u starších spisovatelův dosti
    zhusta vazba osobná.
    Sedm nás jsme v to-
    varyšstvu byli. Pref. Víc než 24 knechtův
    ho doprovodili. Bl. By z těch konšel polovice
    seděla na N. Městě. Bart. Král rozkázal, aby
    9 měšťanův postavili se na hradě. Let, Ji-
    ných ostatek přivedeni sú do Mostu. Let. Po-
    lovice jich držela kopí. Br. Bola tam sila
    krásných parip. Na Slov., Ht. Na ten chýr
    přihrnula se sila pánov. Ńa Slov., Ht. (Brt.,
    Mtc. 1870. str. 120.; Mkl. S., 34., 390.) — 4. O příčině klade se toliko při tázacím če, co ? Ce (proč, nač) se rmoutíš ? — Co mi laješ? Potom ještě při ukazovacím to. To (=. proto) on se bál! To on se nechtěl přiznat. Us. na Mor., Brt. Co pláčeš? Sš. P. 378. Co mu toho třeba bylo? Kat. 1778. Co třeba toho bylo Bohu? Kat. 1864. Cožs při- šel? Anth. II. 248. Co se vrtíš, touláš? Us. To on nepřišel! To on bledne! Us. na Mor. — 5. Akkusativ předmětu (zevnitřního). Nejhustěji se akkusativ klade v předmětě, kterým se obsah činnosti doplňuje. Akkus. předmětu řídí a) slovesa přechodná. Jsou pak to slovesa přechodná jednoduchá i pře- chodná složená s předložkami oddělenými neb neoddělenými: do, na, nad, o, ob, od, po, pod, e, před, při, pro, s, u, v, vz, za, z, roz, vy, kteréžto předložky činnosť rozličným způ- sobem obmezují, vztahujíce činnosť aneb k místu, odkud, kam, kde a kudy se nese, aneb k času aneb posléze k jakosti samé. Máti boží tamo divy tvoři. Rkk. Nevěrný sobě zá- hubu strojí. Kom. Nohy nesou a drží tělo všecko. Št. Naklonil k nim lítostí všecky. Br. Kázal Vyšehrad obezdíti. Háj. Postaviti čtyři valné voje. Rkk. Jen jednoho Boha věřiti. Jg. Minuli dům. Svěd. Lvové loví divoké osly. Br. Ptáčník ptáčky pastí chytá. Kom. Mnohé slzy ronil. Kom. Točili ze sudu vino. Us. Potřeba věci draží. Kom. Slunce běh svůj dokonalo. Troj. Aj já nakrmím lid ten pe- lynkem. Br. Ohol vlasy své. Br. Ohryzá maso. V. Odkryjž oči mé. Br. Pomazal jej olejem svatým. Br. Zemi všecku sobě podrobil. Kom. Tím promýyej ránu. V. Rozženu je po kraji- nách. Br. Řeka svlažila louky. Jel. Hmyz jej do smrti ujedl. Jg. Dítky si vychoval. V. Za- hnal vojsko. V. Učiti se co (zeměpis) — jest german. a šp. m.: učiti se čemu. — Vz Mkl. S. 375 a 376. — Vz jednotlivá slovesa s nazna- čenými předložkami složená v slovníku tomto a mnoho příkladův k slovesům přechodným vůbec v Zk. Skl., str. 52.-84.; Zk. Ml., II, str. 11. a násl. — Pozn.l. Mnohá přechodná slo- vesa pojí se raději s genitivem než s akkus. ku př.: hledati, hlídati, mstíti, obhájiti, stříci, zažiti atd., vz tato slovesa. — Pozn. 2. Místo akkusativu klade se u přechodných sloves ge- nitiv a) když se působení podmět a nevzta- huje k celému předmětu, než jen k částce jeho (gt. partitivní, dělivý). Dej mu chleba. Nalij mu vína. Ten prohrál peněz ! Ten měl hrušek! Vz Genitiv partitivní. — b) V záporných větách. O tom vz Genitiv v záporných větách. Vz také: Co, Což, Něco, Nic — kdy se kladou do genitivu a kdy do akkusativu (v zápor- ných větách). — Pozn. 3. Akkusativ mají slovesa: boleti, mrzeti, svrběti, svěděti, záb- sti. Akkusativ ten označuje osobu. Mkl. S. 383. Noha jej bolí. Us. Ať tě hlava nebolí. Sš. Dnes mě zebe v ruce. Brt. Boli mä celé telo. Na Slov., Ht. Vz jednotlivá tato slovesa. — Pozn. 4. Mnoha slovesa pojí se s akkma- tivem jména v pojmu slovesa obsaženého. Ak- kus, tento slove akkus. předmětu vnitřního či ohsahu a slouží snad k sesilnění, oživení výrazu. Mkl. S. 385. Spravedlivý soud sou- diti. Br. Dobré vyznání vyznati. Br. Dobrý boj bojovati. Br. Sny sníti. Br. Vidění vídati. Br. Štěpnice štěpovati; řezby řezati. Br. Oběti obětovati, plat platiti, své posly poslati, pravdu praviti. Háj. (Zk. Skl. 89.). Dievča krok kročí; Snilo se mi snisko; Mužný boj bíme (bijme); Pekný život ty kvety žily; Usni sa mi aspoň jedon sníček. Na Slov. Oči si vyočiti, slib slibovati. Koll. — Podobná jest vazba s akkusativem takových jmen, která se slo- vesem toliko smyslem příbuzná jsou. Či spíš sen věčný mladosti ? Na Slov., Ht. Prá- zdnú řeč mluviti. Pass. (Mkl., S. 387.). — V jazyku českém klade se v těchto případech obyčejně instrumental: Plakati pláčem veli- kým; Usnul snem Smrti. Br. Modlitbou dlou- hou se Modlil (Zk. Skl 89.) — b) Slovesa nepřechodná s předložkami : do, na, nad, o, ob, po, pod, pře, před, pro, vz, z, za, roz, vy složená řídí akkusativ předmětu; jsou pak to z pravidla slovesa pohybu (Mkl.). Nadjeli jsme vítr. Har. Moře všecku zemi obchází. Kom. Přebředl Jordán. Br. Cestu vyjezditi. Us. Cestu mu zaběhli. Svěd. Kdo má koláč, najde i družbu. Jg. A v tom jej smrť na- dejde. Št. Strach a hróza ju obešly. Na Slov., Ht. Saul s lidem svým obkličovali Davida. Br. Svój kóň okročil. Jir. Anthol. Luňák obletuje kuřátka. Lom. Tu kdež je moře oplove. Kat. 28. Oskočili jej. Háj. Silní ob- stupují mne. Br. Tu horu řeka obchodí. Háj. Popadněte jej ; proběhl vojska ta; prošel tu krajinu; přeskočil zeď. Br. Jazyk rozum před- skočil. Jel. Schodili hory mnohé. Haj. Bůh všecky věci obsáhá. Hus. Neklan dni své přebyl. Pulk. Překvílili noc. Jg. (Tři poslední slovesa neoznačují pohybu). Vz Mkl. S., 382. a jednotlivá slovesa s naznačenými předlož- kami složená v tomto slovníku a Zk. Skl., 86. — Pozn.. 1. Slovesa propadnouti a mžíti mívají v jistých vazbách platnosť slo- ves přechodných a pojí se s akkusativem věcným. Dva tisíce kop grošův jsme pro- padli. Arch. I. 151. Propadne hřivnu. T?v 108. Hrdlo své propadl. Žer. Záp. II. 35. Propadl pokutu. Žer. Sn. 51. Propadl hrdlo, česť i statek. Prot. 237. Sám druhdy hlad mra jiným jisti dával; Ty si rozkošný oběd připravuješ a můj sluha hlad mře. Pass. 526., 247. Musel mříti hlad. K. Poh. G04. — Pozn. 2. Některá slovesa zvratná od- vrhujíce se stávají se přechodnými: smáti se všecky nás rozesmál. Jg. — Pozn. 3. Věty činné s akkusativem předmětu přenášejí se v rod trpný, když se akkus. převede do no- minal, nominativ pak do genitivu s před- ložkou od n. do pouhého instrumentalu, slo- veso do rodu trpného téhož času a způsobu. Nízcí oslavují Hospodina,— od nízkých osla- vován bývá Hospodin; Úzkosti svíraly duch můj — úzkostmi svírán byl duch můj. — Pozn. 4. Akkus. míry, ceny, času zůstávají v rodě trpném v akkusativu. Zk. — b) Dva akkusativy mají po sobě: a) akkus. předmětu a akkus. míry a ceny slovesa: ceniti, proceniti, položiti, státi. Cenil nám ty věci tři tisíce zlatých. Us. Vz tato slovesa. — Pozn. Místo akkusativu ceny může před- ložka za s akkus. státi, Cenil ty věci za 3000 zl. — b) Akkus. předmětu a akkus. výroku na předmětě závislého (jména vý- rokového), kterým se předmětu přisuzuje, co jest nebo jaký jest. Po slovesech: činiti, číti, dáti, díti, jmenovati, mníti, nazvati, působiti, uzříti, viděti, voliti, vyhlásiti, znamenati, dě- lati, stvořiti, poroditi, křestiti, vychovati, přijati, vzíti, přivítati, uznati, ustanoviti, vy- hlásiti, provolati, usaditi, korunovati, míti, míniti, souditi, poznati, pokládati, potvrditi, vykládati, pamatovati atd. Ty já své pány nazývám. Pass. Vzdy s sebou mám stráži (=. za stráži) anděla. Pass. Ambrože biskupa (= za biskupa) volte. Pass. Nyní již muže kníže (za k.) míti budete. Pulk. Učiňte jej syna zatracení. Br. Manželku (za m.) měl sestru ženy Vladislava. V. Jiní ho Celedruha jme- nují. V. A dal si mu pomocnici (za p.) Evu, manželku jeho. Br. — Pozn. 1. Adjektiva, i participia neurčitého východu pojí se s tě- mito slovesy v akkusativě přísudkovém. Ale díme je šťastny, budou-li Boha ctíti. Št. Řeč tvá známa tě činí. Br. Odtud jej svázána poslal. Pass. Uzřev císaře hněvivá. Výb. I., 297. Vida se hlucha a slepa. Výb. I., 283. Nalezla bránu otevřenu. VýB. I., 473. Matku k jedné skále vlny živu přinesú. Výb. I 266. Ktož Boha nemá milostiva; Každá svátosť činí člověka svata; Vidúc se neduostojny. Št. kn. šest. 122., 209., 223. Čije se raněna. Troj. Tehdáž ho umrlá mněli. Pass. Pokora vzácno činí panenství. Št. — Ale i: A na- lezli tělo celé. Háj. Hlad krmě lahodné činí. V. On působí volnou cestu mou, činí nohy mé křepké. Br. Vino panny učiní mluvné. Br. Vz více příkladův v Programu gymnasia slovanského v Olomouci. 1873.—74., str. 22., Pk. — Vz tato slovesa a Zk. Skl., 90; Zk. Ml. II., 12.; Brt. Instrumental, 23. — Pozn. 2. Přísudek závislý shoduje se s předmětem v pádě aneb stojí v instrumentale nebo s před- ložkou za. Akkus. přísudkový s předložkou za klade se, když toho jasnosť a určitosť žádá, místo instrumentalu přísudkového. Při- jali ho za společníka. Br. Nazývám jej pána n. pánem. Us. Vládyky mne za kníže zvolili. Háj. Rozumnosť přítelkyní jmenuj. Br. Cf. Pracoval za tovaryše; Sloužil za pacholka. Brt. — Mkl. S. 388. má vazby s předložkami k, za, za germanismy; ale akkun. s před- ložkou za jest dohry a dodatečně doložen: ovšem můžeme za něj často instr. klásti; vz předcházející, Za. — Pozn. 3,. Když předmět i podmětem věty jest, klade se pří- sudek závislý do akkusativu nebo do nomina- tivu (z pravidla) nebo do instrumentalu. Vi- dím se přemožen, přemožena, přemoženým. Sami se spravedlivý (spravedliví, Br.) činíte před Bohem. Ben. Chtěl se jim mil učiniti. T?v. Ve všem uzřel se přemožen. Pass. Svat se činí; Že ne nazí, ale odieni se ukázali; Avšak než by se ukázal křiv. Št. o věc. obec. 235.; 5.; 164. Vopokaž sa muž, beweise dich als Mann; vón vudova so chory, er giebt sich als krank; náš lud menuje so Serbjo, unser Volk nennt sich Serben. Seiler's Gram. der Sorben-wendischen Sprache. Budissin. 1830. — Mkl. S. 388. — Zk. Skl., 46. — 93. — 7. Akkusativ řídí předložky: mimo, mezi, na, nad, o, ob, po, pod, před, přes, pro, s, skrze, v, za. Vz tyto předložky. — 8. Akkus. stojí také u částic na, ná, pl., nate, náte, která zajisté z některého zájmena vznikla. Na kus chleba. Na svou čepici. Vz Mkl. S. 383. — 9. Po slovesech uzna- menání, čití, projevování může i u nás akkus. cum intinitivo státi aneb s pře- chodníkem. P. Prusík Fr. má vazbu akkus. cum inft. v Listech filologických, II, 227. za napodobení latiny neb řečtiny, pročež prý se jí stříci máme, jen u sloves viděti (zříti) a slyšeti oblíbila prý si čeština před- mětnou větu infinitivnou, na př. vidím otce psáti, slyším matku mluviti. — Ale Mkl. S. 872. praví, žé jest snad napodobením latiny a řečtiny (wohl in Folge des Einflusses der lat. und griech. Sprache) a uvádí za příklady: Všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám. Br. Znamenal sebe býti ne- mocného . Háj. Oznamovali jemu někoho býti v černé sukni. Háj. Pomsty žádostivého ho býti znal.Ht., II, 266. —Brt. Instrumental str. 7. učí: Jako s infinitivem časoslova býti přísudok pravidelně, v instrumentale spůsoby nominalné se pojí, tak užívá se též vazby v akkusativě s infinitivem: Císařovna křesťankou se býti vyznala. Har. II, 80. Hlásal se býti krevním přítelelm Kom. Lab. 63. Pravil jej býti písařem. Žer. Záp. II, 155. Kunrad arcibiskup pod obojím se býti prohlásil. Prot. 36. Kým mne praví býti lidé? Sš. Ev. Mk. 36. Královna viděla sa býť přemoženou. Pov. 396. Vybrali 9 mužův, které hodnými býti úřadu kněžského soudili. Prot. 57. Vz Brt. o Infinitivě v Km. 1874. a 75. — Zk. Skl. 656. nemá jí za špatnou ničeho proti ní nenamítaje. Poznal-li by při patrně zlou býti (advokat), přijímati jí nemá. Pr. Člověk Boha na nebi býti poznává. Br. Znám se býti člověkem. Mudr. Uzřel své roucho na trůnu visoucí. Cf. Listy filologické II, 310. Ostatně vz Praviti a Infinitiv (kde o této vazbě víc jest pověděno). — 10. Po latinskú stojí akkus. m. dativu ve výroku u infinitivu, slovesa býti, a sloves podobného významu. Zastižena býti nepřipravena veliká škoda jest. Kom. — Mkl. S. 141.; Zk. Skl. 656. 11. Tvar akkusativní klade se o nominativě v obecné mluvě hlavně vý- chodních Čech a, západní Moravy. Tu stojejí vojáky m. stoji vojáci. Šb., Brt, Naopak zase se tam říká: Viděl jsem vojáci m. vojáky. Také v Praze se říká: Budeme si hráti na vojáci m. hráti na vojáky.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. © 2005 - 2007 - 2011