Přítel
Přítel, e, m. (na Slov. priatel, a), z priatel — prietel —přítel z přiati — přieti — příti (přeji), přítelec, lce (zastr.), přítelík, a, přítelí- ček, čka, přítelínek, nka, m. P., strsl. pri- jatelb = prija + telb, tudíž = kdo přeje. Pří- pona -telb, Mkl. B. 175., 176., skr. pretar, lit. prëtel-iu-s. Vz Fk. 130. Kmen tohoto slova vy- vinul se v češtině dvojí, s měkkým l a s tvr- dým i na konci. Následek toho byla hetero- klisie, v některých pádech usadil se kmen měk- ký, v jiných kmen tvrdý. V kmeni měkkém ujala se mimo to přehláska a tím se rozdíl mezi ním a kmenem tvrdým ještě patrnějším stal. V strč. panoval kmen měkký v celém singularu a kromě toho v pluralu v těch pádech, ve kterých i dle tvrdého sklonění může býti koncovka měkká, totiž v nom., vokat. a lokale. Skloňovalo se tedy v plur.: nom. přietelé, gt. přátel, dat. přátelóm, akkus. přátely, vok. přietelé, lok. přieteliech n. přietelech, instr. přátely. Jir. Přítel jest tedy tvar přehlasovaný, plural přátelé ne- přehlasovaný. V staré češtině má přehlaso- vaná forma převahu: přietelský, přietelé, nepřietelé; v polovici 16. stol. (u Hájka atd.) jest nynější způsob již pravidlem, totiž singular přehlasovaný (přítel) a plural i tvary odvozené bez přehlásky (přátelé, přátelský), Gb., jinak by se některé tvary pl. (gt., akkus., instr.) rovnaly tvarům sin- gularu. Skloňuje se tedy přítel nyní takto: Sg. nom. přítel, gt. přítele, dat. příteli, akk. přítele, vok. příteli, lok. příteli, instr. pří- telem; pl. nom. přátelé, gt. přátel (nebo přátelův), dat. přátelům, akkus. přátele nebo přátely, vok. přátelé, lok. přátelích, instr. přáteli n. přátely. — Posn. Nynější akkus. pl. v -e a instr. -i (dle Muž) jsou dle Bž. 92. pravidelnější, dle Gb. jsou akk. a instr. plur. v -y starší a oprávněny, dle Ht. Sr. ml. 186. méně správny; lze jich tedy přece uží- vati; na Slov. se priatel pravidelně sklo- ňuje podlé Mus. — P., kdo druhému přeje, amicus, der Freund. P. příznivý, dobrý, zvláštní, věrný, důvěrný, milý, domácí, tajný, nejlepší, nejtajnější, V., blízký, pravý, sr- dečný, upřímný, Us., mnoho mohoucí, mnoho- mocný. na oko, lidský, D., vroucí, Sych., barevný (neupřímný, klamný, vz Barva). Č. Jsem dobrým přítelem jeho; jest můj nej- tejnější p.; mám ho za svého nejlepšího p-le; mám v něm velmi dobrého a blízkého p-le; p-lem tvým chci býti, dokudž jsem živ; budu vždycky tvým p-lem; jsme spolu dobří přátelé; za p-le koho vzíti, přijíti; v počtu přátel míti; strojiti, dělati sobě p-ly, připojiti si p-ly; budu vám přítel; z nepřátel p-ly zdělati; má zlé p-ly. V. Pochlebnou řečí p-ly si činiti. Solf. P-ly si shledávati; žádost' p-le (gt.) naplniti; p-le podvoditi; p-ly za sebou potahovati a v zemi té rozmnožovati se počali. Kom. Bratří měli úhlavní nepřátely na kališných. Čr. Mým přátelóm; Pro ten list mě přítelé upomínají; Žádných přátel není bližších nežli oni; Na nepřátelech dosti měli. Půh. I. 181., 373., II. 59., 590. Ptajte sě, kto by ten přietel její byl. NB. Tč. Pro všecky p-le, um des Himmels Willen! Us. P. koní, květin atd., der Liebhaber, nesprávně m.: milovník koní atd. Brs. 152. P-le roz- kyseliti. Sych. Jako svíčka když jiným slouží, sama schází a hyne: podobně vroucí přítel lidský. Sych. Jsou dobří přátelé do příčiny (na oko). Č. Chceš-li přítele ztratiti, půjč mu peníze. Č. P-lé buďme, dluhy si plaťme. Č. Dobrý p. zlato převažuje. P. p-li bůh. Pk. Rovnosť p-ly činí. Člověk na jednom Bohu, ale ne na jednom p-li dosti má. Starý p. (a staré víno) nejlepší. V., Č. P. každému, jistě žádnému (multis amicus, nulli amicus). Svět se točí jako kolo, měj přítele, ale věziž koho. Č. Nehraď se plotem, ale hraď se p-ly. V nouzi a potřebě p. poznán bývá (Bart.). V potřebě, říkají, přítele poznati. Oheň zlato, nouze p-le (zkouší). P. zkoušený a meč broušený v potřebách každý jest peněz hodný. P-li k pomoci třeba o půl noci. P-le svého vady znej, avšak ho v nenávisti neměj (malé vady mu promiň). Č. P-lem buď po oltář (pokud svědomí dopouští). U přátel řídko bývej. Vtipem mnohý p-le pozbyl, ale nikdo nenabyl. Od p-le i rány milé. Č. Varuj se p-le tvého štěstí. Kde teplá kuchyně, teplí p-lé. P-lé rádi pomá- hají — ale z kapsy. Pokud měšce, potud přítele. Lépe míti sto přátel, než jednoho nepřítele. Mysli často na přátele, ale častěji ne nepřítele. Č. (Všecka tato přísloví z Mu- drosloví C.) Nyní přítel, z kapsy smítel; Přítel, smítel z kapsy groš. Lb. Vše přátely hněv mine. Dal. 144. Přietel se dlúho hledá, sotva se nalézá a najtieže zachován bývá. VŠ. VI. 35. Přátelé po těle, po duši jak sluší. U Opav. Klš. Hedvábnou rukou vy- bírej přítele a železnou drž. Když máš všeho v hojnosti, najdeš přátel dosti; ale přijdeš-li jednou do lopoty, padne kopa přátel na dva loty. Ve Slez. Tč. Když ti štěstí svítá, přátel máš do syta; když se štěstí obrátí, přátelé se potratí. Ve Slez. Tč. Přátel u boháčů jako plev okolo zrní; Lépe jest nepřátelům po smrti nechati, nežli za živa u přátel hle- dati; Není přítelíčka nad tatíčka; Přítele s takavou hlavou ubíhej, s přímým čelem objímej; Přítele tajně napomínej a zjevně chval; Falešný přítel jako kočka, z předu líže, pozadu škrabe; Přítel nebuď ti co kví- tek, který potud milý, pokud čerstvý; Přítel za bratra; Vol p-le po své mysli; P-lem buď po hrob; Za štěstím jdou přátelé; Přátel mnoho, pokladů mnoho; Své p-ly množ a otcovských si važ; Nezakládej si mnoho na stu zlatých, ale na stu přátelích. Pk. Neměj sto peněz, ale sto přátel; Lepší přítel v radě, než koza v zahradě. Lb. Máš li přítele mi- lého, tresci ho vždy, pakli nechce slyšeti tvého trestání, vždy jen tresci bez přeptání; Učiniv p-li dobro, naděj se téhož. Lb. Řídko dobré maso dvakrát vařené a p. dvakrát smířený. Pk. P. jest dobrá věc, ale běda kdo jich mnoho potřebuje. Ros. Z kance na staro řezaného, žida křtěného, z vlka doma chovaného, mnicha z kláštera vypuště- ného, přítele třikrát smířeného, řídko z toho bývá co dobrého. Rým. Velké pány měj p-ly, ale ne sousedy. V. Věrný p. dražší jest nad zlato. Neštěstí na jevo dává, kdo naším p-lem zůstává. Jg. Přítel přílisný není přílišný. Na Ostrav. Tč. Samoláska nemá p-le (sobec, vypínavý). Koll. Do očí p., krom očí nepřítel. Pravý p. neli- chotí. Věrný p. tak řídký jako havran bílý. P. dobrý potřebný jako kus chleba. Jg. Strany přísloví a pořekadel vz ještě: Dar, Dědic, Druh, Důvěrně, Chléb, Jazyk, Klo- bouk, Kmotrovství, Koláč, Kuchyně, Milo- vati, Neznámosť, Nos, Pěší, Přátelství, Rovný, Rybář, Samota, Smutek, Svůj, Sýto, Věřiti komu, Žába. -- P. krevní po otci nebo po matce, příbuzností spojený, der Blutsfreund. P. blízký, spřízněný, krevní, přirozený, pří- buzný, krevností n. krví spojený n. spříz- něný, krevním přátelstvím spojený V. Jest můj krevní přítel. Sych. P-lé po meči a po přeslici. Er., Sob. 79. P-lé poboční, Seiten- Verwandte. Er. Jest mi blízký přítel, já jedné mateře syn a on druhé (daleké pří- buzenství). Vz Matka, Pes, Strýc. Č. Statek na dědice jeho aneb nejbližší krevní přátely připadnouti má. Nar. o h. a k. Přirozený p. obdrží poručenství proti tomu, komuž by král n. páni to poručenství dali. Nál. 217. Král bude moci to poručenství jinému dáti, jestli- že by nebylo přítele přirozeného. Zř. F. I. F. 23. — P. právní, zástupce u práva, advokat, der Rechtsfreund. P-lem a řečníkem někoho býti; p. ku při; za p-le se postaviti, V.; p. n. řečník u práva svěřence svého hájí. Kom. Kdoby pro chudobu p-le právního si zjed- nati nemohl. Er. (1650). — P., smlouvce, roz- sudí, der Schiedsrichter. Na p-ly se poddati, jim svou při a moc dáti a na nich přestati. V. Na p-ly o nějakou při se poddati. Zříz. Ferd. Ktožby se na přátely poddal o kterú při. Vl. zř. 74. Na p-ly něco poddati. Zř. F. I. A. 18. Chtě se mnú na přátely přijíti o to, což měl; Že mají mezi nimi přítelé rokovati a mají je o ty dluhy slyšeti; Mi jest slíbil pod stem hřivnami gr., cožby jeho dva přítelé a má dva mezi námi řekla, že chtěl jest na tom dosti míti; Zachovalými lidmi a přáteli; A přáteli (instr. pl.) jsem s ním rozdělen. Půh. II. 559., 622., 95., 59., I. 369. — Příteli! (tak neznámí se volávají). Us. Lépe je slyšeti: Příteli, posedni výše, než: příteli, dej místa (sedna níže). Pk.