Rozumný
Rozumný (zastr. rozomný), rozum mající, vernünftig, veständig. R. člověk (moudrý, rozvážlivý, opatrný). muž, žena. D. Člověk jest r. živočich. Us. R. učitel, Kom., duch, duše, V., léta (dospělý věk). Dokudž by k rozumným létům nepřišel. V. Dříve let rozumných. Když let r-mných dojde. Tov. Tvor nerozumný. Sš. P. 69. Tenkráte ono božské tělo v životě Mariině počaté duši r-nou přijalo. Sš. L. 19. R. stvoření; Dětem nelíbí se slovo otcovo, ale r-ným nemocným libí se ukrutné lékařství. Hus I. 74., 227. — jak: z míry r., grundgescheid. Dch. — R., rozumějící, umějící kundig, verständig. — k čemu: k hospodářstvu. St. skl. R. k vojně. Alx. 1122. — čemu: horám (v hor- nictví umělý). Vys. — v čem: ve sv. písmě, Pulk., v soudech, vz Advokat. Pr. Každému, jenž jest rozumný ve svém řemesle; r. o prá- vech súdových; r. v lékařství; ne všem dáno ve všem býti rozumnu. Št. N. 220., 87., 306. — R., podlé rozumu učiněný, vernunftmässig, vernünftig. Rozumné rady neposlechnouti. Sych. — R., srozumitelný, výslovný, ver- ständlich. V. Vysokým a r-mným hlasem takto se modlil. Živ. M. J. Husa. Budu tomu, jemužto mluvím, rozumen. ZN.