ŘečníkŘečník, a, m.,
kdo za jiné řeč vede ku př. při deputaci, der
Redner, Wortführer. Posýlal ř-ky do Čech, aby mu ku pomoci lidu zbrojného poslali. Bart. 222
. 29 , 225. 2
. —
Ř., kdo má řeč
v moci a umí dobře mlu- viti hl. veřejně, der Redner
. Vz S. N. Ř. vykládal. Dch. Ř
. boží (kazatel). V. Ř
. činí řeč podlé řečnického umění
. Kom. —
Ř.
, přítel právní, der Sachwalter. Ř
. jest osoba, která před soudem z jistého úplatku pře vede
. Kol. 19. Řečníkem býti někoho. V. Ř. svěřence svého hájí. Kom. Řečník, hudec, kurva, ti tři, kdo nejvíce dá
, toho šetří. Rým. A tak vedlé své núze a potřeby při- prav sobě řečníka v nebesích, aby tak slavné dédictvie nebylo ztraceno. Hus
. 1.129
. Jakub nožíř žaloval jest skrze ř-ka na Elšku. NB. Tč. Aby v šesti nedělích sám nebo skrze ř-ka svého před právem stál. Ib
. Kdež jest třeba utéci ku ř-ku, tenť svú mzdu vezma žalobu stvoří
. O. z D. U všech súdóv, v nichž najviece matú ř-ci, honiece se řečí a nehle- diec pravdy, a zvláště chlapští ř-ci; Po- chlebník, nejvtipnější ďáblův ř
., rúhá se Bohu; Ě. po vzdáli přie, aby viece vzdal aneb z netbánie zmešká, aneb od nepřietele vezma viece die: Nemohu tomu nic učiniti; Tak mluví sv. Bernard jsa proti zlodejom a proti lotróm duchovním jich (chudých) ř-kem; Opatrně čiňte, za své hriechy přímluvcóv hledajte a řečníkov sobě chudých k súdnému dni dobývajte. Hus. I. 256., 260
., 297., II. 222., 249. Čož se ř-kův aneb těch, kteří od
lidí z peněz mluví, dotýče
. Zř. F
. I
. H. VIT. R., obhájce, prokurator, orator, advokat při starých českých soudech, vz Pr. 1869. str. 633
. a násl., S. N
., Rb. 271
., Advokat, Soudce, Vš. 569
., Gl. 292. a Tk. II
. 547. — Ř
. zemský, der Ausrufer beim Landrechte in Böhmen
. Vz Gl
. 293
. — Ř.,
zástupce otce nevěstina při námluvách a jiných příležitostech. Us
. Brt
.