Žaloba, y, f. = naříkání, toužení, žalo- stení, die Klage, das Wehklagen. V. Ž. == píseň pohřební, smutná, der Klaggesang. Hlasitou ž-bou nářek vésti. Dch. Keby já umarla (umřela), bula by ž., ani by neišla pres Košice voda. Koll. Zp. I. 78. V. — Ž. = obvinění koho, zastr. půhon, die Klage, Anklage, Beschuldigung. Ž. jest to, což původ proti straně obeslané před soudem vznáší a v tom zaopatření žádá. Pr. měst. Ž. právní, die gerichtliche, útrpná (která se na česť a hrdlo vztahuje), peinliche, městská (která se na česť a hrdlo nevztahuje), politische (nicht peinliche) Klage, V., stříčná (Widerkl.), D., opačná proti odpovědi, die Replik, Sych., křivá, Plk., Čr., z dědictví, z moci (Gewalt), z dluhu, z nářku (Ehren- antastung), Vš., ústní, vlastnická, o vlast- nictví nějaké věci, ž. záznam spravující, die Pränotationsrechtfertigungsklage, Šp., spra- vovací, die Rechtfertigungsklage, Exc., z urážky, z křivé přísahy, písemná, odpo- rovací (Oppositions-), rozvodní (o rozvod, o rozvedení manželův), nedůvodná, odvolací. J. tr. Ž. přední (nápřední), pro vadu, vy- zývací. Exc. Byl tu přes chvíli se žalobou; Tyto ž-by se hlavně ozývají; Ž-bu odraziti, die Klage pariren; Ž-by pronášeti, Anklagen vorbringen; Ž-bu chystati, mit der Klage im Anzuge sein; Ž-bou někoho stíhati, die Kl. gegen. Jem. erheben; Ž-bě nadržovati, begünstigen; Jde na tebe ž., es belastet dich die Klage. Dch. To je na tebe ž.; Přišli jsme k vám na ž-bu. Us. Len uchvátiť, kde čo sa dá, nu v lese, v lese — les bez žaloby všetko znesie. Phld. V. 54. Pamätáš tamtie nebeské doby, v ktorých utíchly srdca žaloby? Sldk. 345. Súdca slyšať musí žaloby, jak sluší. Slov. Tč. Jakou ž-bu ve- dete proti člověku tomu?; Měl smésti a od- kliditi křivou na sebe sčítanou ž-bu; Pavel nejprve žaloby odvodí na něho metané. Sš. J. 277., Sk. 73., 267. Na koho k Bohu ž. než na tě?; Ač se pohnaný na žalobě tak brániti bude, während der Klageführung, bei der Beweisführung; Vyslyševše jich ža- lobu i odpor; Vyslyševše plně jich žaloby i odpovědi s obú stranu. Arch. II. 483., 492., IV. 269., 362. Ž. po dání, po kúpení, aus dem Titel des Kaufes. O. z D. V žalobě městské padne-li jeden, jiní padnú. Vz Brikc. Jir. XXXI. 4. 1. Vysoká a stížná ž. Rvač. Vinil je a ž-bu na ně vedl. Čr. Pakli ob- žalovaný jest přítomen, má o to státi ža- lobník, aby jeho ž-bě odpovídal. CJB. 379. Ž. z podávení, ze škod. O. z D. Ž-bu vždycky sobě pamatuj ve dsky vložiti; Ž. s puohonem když by se nesrovnávala. Zř. zem. Jir. C. 2., 29., 14., 38., 39. Ž. před soudem když se čtla. Zř. zem. Jir. I. 41. O ž-bách roz- ličných, Vš. Jir. II. 10.; Při žalobě póvod co měl zachovati, ib. II. 11.; O žaloby za- vření a konci, ib. II. 12. Ž. vzájemná, re- conventio, die Widerklage. Vz S. N. (dod.). Ž. vzájemná jest zvláštní způsob hájení se 338* proti žalobě i záleží v tom, že obžalovaný sám proti žalobníku se svou žalobou vy- stoupí tak, že tím místo jedné pře dvě vzejdou. S. N. XI. 315. Póvod (póvodce = žalobník) póhonem (žalobou) pohnal (žaloval) někoho před soud, sváděje vinu na něho, až svodem a líčením (dokazováním) toho dovedl a dokázal svědky, že pohnanec vinen jest. Pk. Na něj jde ž. Har. Aby nalezli ž-bu proti němu. Br. Ž-u u práva zadati. D. Právo ž-by; vedení ž-by; odvésti ž-u od sebe. D. Osvobození ž-y; ž-bu na někoho učiniti. V. Ž-by proti někomu činiti (vésti). Ben. V. Co jest vaší ž-by kořen (základ)? Sych. Zanech té ž-y na jindy; ž-ou komu hroziti. Sych. Ž-u vésti, klásti; k ž-ě osobně státi (erscheinen); na své ž-bě státi. Vš. K někomu ž-ou hleděti o své právo; na ž-u odpověď dáti; k ž-ě odpovídati; proti ž-ě přivésti obranu; ž-bu vznésti na koho; ž-u vyříditi, vrátiti; právo k žalobě; za- vrhnouti někoho od žaloby (mit der Klage abweisen); ž-u na někoho k soudu podati; od ž-by upustiti; ž-u ústní do zvláštního protokolu zapsati; ž-ou na někom svého práva dobývati; prokázati podání ž-y (die Einbringung der Klage ausweisen); výpis, výtah ze ž-y. J. tr. Jakož oni v ž-bě kladú, že toho nenie; Byl by tu ž-bu žaloval, byl by uslyšel...; Židovka k němu ž-bu klade po smrti muže svého; 0 takovou věc ž. šla na Martina Dubna; Vedla jest žalobu k Blažkové, což se příhody tej dotýče, kte- ráž se zde stala; Poněvadž potom žalobníci opustivše Matúše dokonali ž-bu na Janečka, má Janeček sám v tejto při odbývati; Na počátku v tejto při ž. jde na dvě osoby; Žalobník má svú ž-bu vésti k obžalova- nému aneb na svědky aneb na přísahu; Jakož sobě žalobu polepšuji, že jsem já k tomu promluvila; Ráček jest tou ž-bú přemožen; Opatřili jsme právo a dopustili jsme ž-by; Já jsem na šesti rocech žalobu vedl před konšely proti Bielínovi, a on nikdy neodpovídal; Jan Cihlář prožaloval jest ža- lobu k ctnému právu na mne; Proti témuž Matějovi prožaloval jest žalobu jinú takto znějící. NB. Té. 28., 41., 50., 61., 86., 96., 141., 209., 239., 251., 280., 292. Přišel ke mně ten člověk, na kterého ž. jde i řekl mi. NB. Tč. Když mne v těch žalobách od- bude, ješče mám k němu více mluviti; V pó- hone ani v žalobě nic nedotýče cti pana Ješka; Pryč jíti od svých póhonóv a od žalob; Kropáč se k ž-bě nezná; Poněvadž se Jich nezná v žalobě Anně, práv jí má býti na kříži s kleskú. Púh. I. 168., 202., 11. 157., 445., 515. Původoví vedlé žaloby jeho právo stané dáno býti má. Kol. 10. K tuhým ž-bám proti sobě vedeným mlčel. BR. II. 126. b. Když by ž-by své průvod neprovedl, obeslaný bude očištěn, by pak nic neodvedl. Bdž. 60. Ž. z dědictvie, ze škod, z moci, z nářku cti, vz Vš. Jir. 12., 48.; o žalobách, ib. 48.-52., 60.—67.; Ža- lobu čísti, 49, sepisovati, 50., s ž-bú hotov býti, 50.; ž. má se s pohonem srovnati, 50.; ž-bu se dskami srovnati, 51., ž-bu s pró- vody srovnati, 51., ž-bu měniti, vymazati, 51., ž-bu provoditi, 52., zavřieti, 52.; v ža- lobě se doložiti, 52., se dokládati, 52.; ž-bu provésti, 52., k ž-bě jíti, 154; Každý póvod ž-bu svú prožalovanú má provoditi, 55.; Pó- vod oděniem póhonu a žaloby jest opatřen, 61.: Ž-bu klásti, 109., vepsati, 141., v desky vložiti, 141., opraviti, proměniti. 145. Tak hřešiece smrtedlně připravují sobě ž-bu ku pádu v deň božieho hněvu; Té lživé ž-bě odpoviedá Kristus řka. Hus I. 123., II. 122. Nikdo k ž-bě nemá puzen býti, leč by po- čal žalovati; K žalobě ne z hrdosti, ne ze všetečnosti ani z pychu, ani z hněvu aneb z jiných hnutí zlých, ale z nouze a přinu- cen jsa přistup; Ž-y, co nejkratší můžeš, užívej, více-li slov vyleješ, více od pohna- ného honěn budeš (Vš. Jir. 55.); V ž-bě klaď slova vážná, platná, zřetelná, pravá: chceš-li ž-u provésti a práv zůstati, nežaluj neprávě; Jednou ž-ou ze dvou n. více roz- ličných a sebe nedotýkajících věcí pohá- něti nemůžeš; Jednou ž-bou z kolika věcí viniti se nemůže; Nepořád ž-u zdvíhá; Ž. spletená a nesrozumitelná se zdvíhá; Každá ž. zatmělá a spletená budiž zdvižena; Každá ž. sama v sobě i v průvodech spletená pů- vodci zdvižena bude; Pustíš-li dobrovolně od ž-y, škody obeslané mu nahraď; Odpověď na ž-u jest aneb přiznání aneb odepření; Kolik žalob, tolik dej odpovědí; Obeslaný na každou žalobu zvlášť odpovídej; Ze ž-y neprovedené nejde povinnosť; Podlé na- učení rok sobě opravíš k těm rokóm, v nichž ž-by jdú; O hlavu (mord) takto jest ž.. ..; Kdyžby kdo koho pohonil a naň ž-bu vlo- žil; Řečník (advokat) mzdu vezma žalobu stvoří (učiní. Ondřej z Dubé). Pr. Kdožkoli pohání a ž-by nevloží, bude jemu půhon zdvižen. Nál. 159. Původ učině ž-bu, bude-li mlčeti den a rok, při ztratí. Koll. 12. Původ ž-bu provozuj, obeslaný odvozuj; Původ ž-bu k soudu složil. Er. Ž-by se obávati; Původ ž-u, obviněný odpověď na ž-u pro- vésti jest povinen; K žalobě přiložiti prů- kazy; Na ž-bu rozsudek vyšel; ž-bu obno- viti. Řd. Od ž-y dělání 4 gr. č. Er. Původ od ž-y upustiti může. Ž. jde na úředníky. Jv. Ž-bu zanésti, Zlob., lépe: podati. Šb. Š a Ž. Žalobu odmrštiti, lépe: zavrhnouti někoho od ž-by (vz na hoře) Kolik žalob, tolik odpovědí. Č., Pk., Bž. Ž. v strčeském právě: Co se nemohlo přátelsky srovnati, to soudem rozeznáno bylo; v rozepře ne- měli se všetečně dávati, vz Rb. 88.—92. Co byla ž. a na čem se měla zakládati; kdo nemohl sám žalovati ? pře měly po pořádku slyšány býti; nepořád ž-bu zdvíhal; kdo k svému půhonu nestál, při tratil; vz Rb. 92.—97. O obranách a odpovědi na ž-bu; jak se měl pohnaný vyslech ž-u zachovati; které obrany měl vésti a kde? o hojem- ství; kterými příčinami se vymlouvalo ne- stání pohnaného k soudu? Vz Rb. 98.—101. Vz také Advokat, Hojemství, Prázdniny, Průvod, Původ, Půhon, Rozsudek, Soudní, Rb. 274., Vš. 572., Sdl. Hrad. II. 188.—189., Gl. 390., Kn. drn. Sv., Tov. 46.