An, ana, ano
An, ana, ano, m. a on, a ona, a ono. Zá- jmeno on, ona, on stojí po spojce a a utra- cuje o. Proč? vz Průzev, A. — Poněvadž z: a on, a ona, a ono povstalo, proto se ho jen tehdy užívati má, když podmět v třetí osobě jest. Vidím ho, an (a on) pláče. „Vidím tě, an pláčeš," jest tedy chybné, poněvadž nemohu říci: Vidím tě a on pláčeš. „Vidíš mě, an pláči," jest z též příčiny chybné, neb nemohu říci: Vidíš mne a on pláči. — An při mužském, ana při ženském, a ano při střed- ním rodě. Chybné tedy. Vidím matku, an pláče (m. ana); vidím dítě, an pláče (m. ano). An se vůbec zbytečně užívá pro všecky rody a oba počty: Vidím bratry, an jdou (m. ani, a oni); vidím sestry, an jdou (m. any, a ony); vidím holoubata, ąn létají (m. ana, a ona). On sem, an tam. Št. Jest tedy an = a on, ana = a ona, ano = a ono, ani = a oni, any = a ony, ana = a ona. An je tudíž to- liko pro třetí osobu mas. sg. a klade se nej- více po slovesech viděti, znáti etc. a z pra- vidla se slovesem v čase přítomném. Nalezl je, ani spí. Vz Čas přítomný a násl. — An, ana, ano, ani, any, ana jsou nominativy a jiných pádův nemají. — Vz Věta podstatná spoj- ková a: Ano (na konci). — Užívá se ho: 1) — tedy, něm. so. Jako stín při západu slunce: ohlédneš-li se naň, anť pojednou zmizí. Br. Pohledí-li na zemi, anať se třese. T. Potom umře matka jejie, ana poče sě mu- čiti. Kat. 1116. — Kom., Háj. 2) = a, ba. An i to sv. Augustin praví, že dítky; skrze křest a víru kmotrův jsou nevinné. Stelc. — D., Ros., Kom., V. 3) = kterak, že, ježto; něm. wie, dass. Uzřel Marii, ana stoji. Jg. Viděli jsme, ano se slunce zatmělo. V. Když uzříte, any se tyto věci dějí. Uzřel, ano lože jeho sprostně přikryto jest. Pass. Viděl, an muž stoji naproti němu. Br. Vieš hyn Katarínu, ana v kraji smutná chodí. Kat. 756. Uzřel lodi, any stojí u jezera. Br. Slyšel jej, an čte. D. — Ros., Jel., Solf. — Pozn. Po časo- slovech : viděti, uzříti, spatřiti, slyšeti, nalez- nouti atd. opisuje se v tomto případě infi- nitiv a přechodník často slovem: an. Uzřel dítě, ano pláče. Vidouce, ani němí mluví. 4) =- když, něm. wenn, waehrend, indem, als, da; lat. quum. Nalezl je, ani spí. Br. A když Byl ten kšaft čten, potom statek po- pisován a ono se peněz nenašlo žádných, já mu řekla, proč jste pak do toho kšafta pe- níze postavili, a ono se žádných nenašlo. Sved. 1570. Uzře Býky, ani plameny z sebe vypouštějí. Troj. K lodi jsme přijeli, ani již plachty rozkládali. T. Když David hudl před Saulem, ano jeho trápí zlý duch, ihned mu jest odlehčil tehdy. Št. Přišli k hrobu, an již slunce vzešlo. Br. — Háj., V., Br., D., Kom. 5) —. ježto, kdežto, ačkoli; něm. da, da doch; lat. quum. Utíká, an ho nehoní. D. Já řekla: Co mu tak hrubě laješ, an před tebou do domu utíká. Sved. 1569. 6)= protože, po- něvadž; něm. weil, da; lat. quum, quia. Zmokl, ano pršelo. I). Nic jistého se říci ne- může, ani vykládači jsou v rozepři. T. 7) = za- tím, ale, však; něm. aber, unterdessen. Jat' jsem jistě řekl, že ty sobě umyslíš . . ., ano pak zpět. Br. Vůl hází rohem prsť do nebe, ana na hřbet mu padá, Č. — Jg., Mkl. S., 79. 8) An s imperativem jest chybné. Ať udají svůj byt, ani potrestáni buďtež. Lépe: jinak potrestáni buďtež. Bs. 9) Vedlé an stává: a on. A viděl je a oni se s těžkostí plavili. Br. Ohledal ten kord a on byl ukrvavený na konci. Svěd.