Předse (předce, předc, předci
Předse (předce, předc, předci), na Slov. preci, preca, precaj = přece, mylně: předce. Slovo to složeno z předložky před a zájmena se = před se, ds pak změžďuje se v c: dvadeset — dvadset — dvacet, tři- deset — třidset — třicet, tedy: předse — přece. Mk. Vz Ds. — P. = před sebe, vor sich. Raci před se i za se kráčejí. Kom. Nemůže ani před se ani za se. D. — P., přece = pořád, dále, vždy, pryč, stále, fort, vor sich, vorwärts zu. Před se jíti, kráčeti. V. Právo před se šlo; Nešel-liby sněm před se; To má před se jíti; Veďte své právo před se podlé listu; Komorník měl to dále rozkázati, aby právo před se šlo. Půh. I. 209., 314., II. 61., 314., 444. A tak ji před se za bránu vedli. Bart. 254. 23. A když vždy před se táhl. Bart. 261. 2. A ktožby pohnal a ktožby súd ten před sě směl vésti. O. z D. Učení své předce vésti. V. To po- věděv šel předce. Br. Jdi předce, naděl tě pán Bůh. Štelc. Prudká voda předse běží, tichá břehy podrývá. Prov. Táhni předce. Záv. Předce své předsevzetí konati. V. — P. = nicméně, však, s tím vším, přes to všecko, gleichwohl, doch, dennoch. Jg. P., ale p., p. však, z pravidla vyjadřuje protivu čelící k předvětí připouštěcímu. Není sice obtížný, ale přece dotíravý. Kos. Toť mohu, ačkoli stár jsem, předce vystáti. D. Když oni předse na svém stáli. V. Na svini byť i zlatohlav vstrčil, předce sviní zůstane. V. Vždyť předce on jest skála má. Br. Před pány smeká, před knězi kleká, předc šelma velká. Prov. Vz Pak, Avšak, Před, II. 918. b.