Sloh
Sloh, u, m., složení nějaké věci, die Zu- sammensetzung, Textur, das Gewebe, Ge- füge. Nerostové přiosobují sobě sloh, jako rostové ústrojí (organismus). Krok. S. ne- rostů : břidličnatý, celistvý, Bř., jednoduchý, kulovitý, Nz., krystalický, lupenatý, misko- vitý, mnohonásobný, porfyrovitý, šupinatý, vláknitý, zrnitý, žulový, jikrovitý (oolithische Struktur. Dch.) atd. Bř. S. hornin vniterný, jednoduchý, složený. Vz Bř. N. 51., Schd. II. 66., 78. S. kůry zemské, protažený (ge- streckt), mandlovitý, skalního kamení, vlák- nitý, balvanitý, vějířový, huronského útvaru, hor krkonošských a jizerských, silurského útvaru. Vz Krč. 177., 183., 184., 189., 214., 269., 334., 358. S. deskovitý (složení desko- vité, tafelige o. plattige Zusammensetzung), sloupovitý (složení sloupovité, säulige Zu- sammensetzung), porfyrový, porphyrische Struktur. Nz. — Vz Složení. S. rostlin = způsob, jímž ústroje prvopočátečně n. složené dohromady jsou spojeny. Rstl. 493. — S., stil, způsob, představovati výtvory umě- lecké dle jich předmětné významnosti, der Stil. Vz více v S. N. Sloh stavební nebo stavby nebo stavitelský, der Baustil. Us. Šd. Š. výtvarních umění dle času: staro- východní (staroorientalní) či předřecký, an- tický či klassický (Řekův a Římanův), ro- mantický či s. umění křesťanského. S. N. S. přísný, idealní, líbý či příjemný, vzne- šený, přirozený, krásný. Vz více v S. N. S. vlaský, arabský, byzantský, gothický, stavitelský; bezslohý. Šp. S. obloukový t. j. romanský, byzantský, der Bogenstil, renais- sanční, Renaissance-Stil. Nz. Vazba slohu přesného (u knihaře), stilvolle Einbände. Dch. — S. v astronomii a historii: julijský (juliansky), nový, řehořský, starý. Nz. — S., stil (z lat. stilus), způsob psáni, der Stil, die Schreibart. S. = způsob vyjadřování myšlének. KB. 1. Slohem vyrozumíváme způsob, jakým myšlénky docházejí projá- dření. Ačkoli i při dílech básnických i při prosaických řeč bývá o slohu, přece po přednosti slova toho se užívá o dílech pro- saických. Dobrý sloh prosaický vymáhá správnosť mluvnickou jak po stránce tvaro- slovné tak i po syntaktické, jistou míru libozvukosti, myšlének, jasnosť a hlubokost KB. 231. S. jest k věci a záměru píšícího n. mluvícího přiměřené pronášení myšlének. Jg. S. církevní, citný, Gemüths-, didaktický, diplomatický, dřevěný, drsný, dvorský, hladký, hledaný, horující (schwunghaft), hrubý, humoristický, chybný, jadrný, jalový, jasný, jednací, kancelářský, kroucený, ku- pecký, lahodný, liknavý, lehký, listovní, maka- ronský (kde se do jisté řeči jiná plete), mdlý, mocný, nádherný, nadutý n. nahrnutý, ná- pisový (lapidarní), náučný (učebný, didak- tický), nespojitý, nevkusný, něžný, nižší, novinářský či publicistický, nucený, ob- čanský, obchodní, obyčejný, operní, pěkný, planý, plouhavý, plynný, pochopitelný, před- mětový, překroucený, přerývaný n. přervaný (abgebrochen), přesný (čistý), přetínaný, pří- jemný, přiměřený, pronikavý, prostocitný, prostřední, provláčený, pružný, řečnický, rozmanitý, roztrhaný, zerhackt, rozumový, sekaný, skrutilý (skroucený, překroucený), soudní n. právnický, sprostý, srdečný, stro- jený, stručný, těkavý (scestný, zápolný, vý- skočný, ausschweifend), tvrdý, učebný (didak- tický), účelný, uhlazený, úřední, váhavý, vě- decký, vkusný, vojenský, volný n. svobodný, vybroušený, vysoký, vyšší, vznešený, zábav- ný, zatemnělý, zpěvoherský. Nz. S. horuje, horuje ve slohu; tvar slohu n. řeči (slohový způsob učebný, popisný atd.); figura slohu (slohová); okrouhlosť, uhlazenosť, rozezna- livosť, vlastnosti, správnosť, mocnosť, pro- nikavosť slohu; náuka o slohu (stilistika); cvičiti se (někoho) ve slohu. Nz. S. v těch kapitolách hebraizuje; S. přerývaný více dopadá k okoličnosti; Činí to slohem téměř lapidarním, slavným, odsečným, z útroby vytonulým; Věty ty barvitosť slohu apo- štolova sebou obnášejí; Sloh posvátný se v modernou lehkost' rozplavuje; Kterýmžto přechodem živosť slohu se zvláště vyvyšuje. Sš. L. 3., 192., II. 68., J. 61., Mt. 10., Sk. 7. (Hý.). Figura slohu, die Stilfigur. Nz.