Tajiti
Tajiti, taj, taje (íc), il, en, ení; tajívati, strslov. taiti, oceultare. Mkl. B. 437. T. = skrýti, skrývati, bergen, geheim halten, ver- halten, hehlen, verstellen. — abs. Povězte a net-te. NB. Tč. T-a sem, t-a, už tajiť nebudu, chystaj mamko peřiny, vydávať se budu. Sš. P. 427. — co: svou mrzutosť. D. A ona to tajila, ež (až) do pola přijela. Sš. P. 85. T. své milosrdné skutky. BR. II. 26. a. — co, se kde (v čem, na čem, mezi čím, před kým, u čeho, pod čím, za čím). Za dveřmi dech t. Ml. Pokrytství v někte-rých osobách se tajilo. Bart. T. se v horách.GR. Tajila se v něm dech, když na to hle-děl. Us. Sd. Neroď toho před námi tajiti.Výb. II. 492. Vězte, že sta tato dva bohy,ježto se pod člověčí tváří tajíta. Pass. 923.Netajíme před vámi. Zer. Záp. II. 163. On(Kristus) ráčil jest t. sě u vodách t. j. v po-kušeních člověckých; Jméno jeho jest Kri-stus, jenž se vykládá pomazaný; kteréžtojméno dřieve se v židovstvu tajilo, nebjedné králové a kněžie a prorokové olejemmazáni býváchu; Také za stěnú naší staljest, když jest tělesenstvie naše přijal, podnímž se božstvie jeho jako za stěnu tajilo;Tajiti se hřiechuov na zpovědi. Hus II. 148., III. 10., 29. (Tč. ). Že v písmě pod Halinou písmene tají se vyšší pravda; Co v podob- ných případech těžko t. se dá; A což te- prva platí o těch, kteří ve sv. zpovědi hlavní věc a okolnosť k úsudku o hříchu potřebnou tají aneb změňují. Sš. II. 51., Sk. 37., 55. (Hý. ). A vnitřnie mysl v sobě sě tajéc jemu zjevuje svá tajemstvie. Pass. 17. (Hý. ). Kteroužto moc, prve se v něm jako tající, mocnými skutky svými pronášel. BR. II. 212. b. V takém zabíjení tají se veliké nebezpečenstvie. Hus I. 157. Oni se v tom tajiti nemohou. St. skl. V. 228. Dřieve u vieře sě tajieše. Výb. I. 298. T. v sobě dech, Us.; t-né nepřátelství. V. Oheň v popeli se tají. I). Tají se často ve mdlém těle silná mysl. Jel. Nemůže se sídlo v pytli tajiti. Prov. Tajiti něco na srdci. V. Své umění i mezi sebou tají. Kram. Ti v městě mezi jinými se tajili. Háj. Před Vašností netajím, že.... Žer. Toho všeho před ním tajili. Brt. S. 3. vyd. 43. d. Před někým se v něčem tajiti. V. — J. tr., KI. U jedné vdovy se tajil (skrýval). Leg. Často pod chatrným rouchem tají se moudrost!. Sych. Dech pod vodou t, (zadr- žovati). Ml. — (co) kdy. Byla tak krásná, že se při pohledu na ni člověku dech v prsou tajil. Us. Dch. Mezi hodováním a pitím se mu tajili. BO. — jak dlouho. A ona to tajila od rána do večera, Sš. P. 85. — proč. Vyvrhle se jemu dvě hlize a on jich tajil pro dolejší hanbu. Let. 167. — s adv. Oči tvoji holubičie kromě toho, což sě vnitř tají (Pis. Šal. 4. 1. ). Hus III. 42. (Tč. ). — čo ke komu. Netaj nic k nám. St. ski. — (se) čeho (kde). Kdo tají hříchu. Ben. V. Kšaftu kdo by tajil. Kol. 64. Toho všeho před ním tajili. Bl. Ačkoli toho tajíš v srdci svém. Br. Budeš-li se svých hřie- chuov na zpovědi tajiti, Buohť je zjeví. Hus III. 184. Toho všeho před ním tajili. Bl. 60. Aniž viem, by kterých hřiechuov lidé viece tajili a tieže se jich zpoviedali. Hus I. 194. Lži na něho skládali, skutky jeho dobré tlačili a jich tajili. Hus 1. 229. I jde před král toho taje". Výb. I. 240. — co, se komu. Mnohý kámen tají se oku v mořské hlubině. Hlas. Ale ani tím se jim Pán tajiti nehodlá. Sš. J. 95. Nic lékaři ne- tajiti. D. — se s čím — tajiti něco. S prav- dou se t. Sych., Ml, Dch. — se čím. Po- chybnostmi svými se tajíte, lépe: s pochyb- nostmi. Jg.