Zastříti
Zastříti, stru, střeš, zastrou, zastři, stra (ouc), střel, en a ín, ení; zastírati = při- stříti, zakryti, zahaliti, tajiti, zudecken, verhüllen, verhängen; brániti, beschirmen, bedecken; se = zakryti se, sich be-, ver- decken; brániti se, sich decken, sich schüt- zen; vymlouvati se, sich entschuldigen, vor- ' schützen, vorwenden, zum Vorwand neh- men. Jg. — co, koho: tvář, D., okno, postel, Ros., rozum. Šm. Zastírá mne Bůh chrání. Kom. Muž nemá zastírati hlavy. BR II. 563 a. Láska zastierá množstvie hřiechov. ZN. Jádro myšlénky zastírati. Kos. Ol. I. 81. Štít železný zastíráše pleci jeho. Bj. Hrůza smysly z-la. Msn. Or. 53. Opona svatyni zastírala. BR. II. 760. — co, koho, se čím: tvař rouškou, škraboškou, oponou okno, D., něco pláštěm (tajiti), Us., svůj blud štítem, se pavezou, se výmluvou, Jel., se kým (vymlouvati se), co jménem božím (omlouvati). Br. A jestliže by se tím listem zastíral, ten list nemá mu nic platen býti. Zř. F. I. E. 5. Nemocemi a jinými planými výmluvami se z-li. Skl. 1049. Tím se vždy zastíral (vymlouval). V. Z. se přízní císařskou. Š. a Ž. Lživě nemocí se z. J. tr. Strom haluzemi zastírá okno. Us. Šd. Z-la si tváře dlaněma, rukama. Vlč., Šml. I. 109., Mcha. Zámok, domy, kostoly i väže čier- nym suknom zastierať kázali a plače bolo dosť; Ukryla ho do kútika a zastrela zá- sterkou. Dbš. Sl. pov. VIII. 34., L 254. Nic sobě v tom za pomoc berúce, ani jakým právem se zastírajíce. Mtc. 1882. 100. Za- střela si oči zástěrkou a plakala. Sa. Stará. žena se chvílemi zastavovala, zastírala oči rukou a vyzírala, kde se objeví boží muka. Sá. Z n. lid. 4. Z. okno rouškou. Z-la si dlaňú oči a plakala. Již. Mor. Šd. Tím byla zastřena příčina k válce. Ddk. VI. 14. Šití tě zastřeli. Msn. Or. 91. Pan Lev tím se vždy zastíral, že měl od krále Vladislava potřebné kvitance. Pal. Děj. V. 2. 420. Za- stírá pán apoštoly příkladem Davida; Tím se židé zastírati nemohou; Kteří (židé) své starého zákona zevrubné zachovávání pří- kladem Jakoba apoštola zastírali. Sš. L. 71., I. 111., II. 23. Ať potom nikdo svého bludu v té straně jménem Dobrovského nezastírá. Šf. I. 100. Čechové právy a svobodami svými se zastírají. Dač. I. 85. Ale on brá- nil se toho učiniti zastíraje se kvitancí. Bart. I. 4. Aby se žádný nemocí, žádný v zemi nebytiem zastierati nemohl ani vymlúvati; Poručníci povinni jsú sirotkom zbožie po- stúpiti, ničímž se nezastierajíce. Vš. Jir. 82., 374. Když člověk zastíraje se vyvolením svým službami v církvi zřízenými pohrdá; Jako kdyby někdo nechtěl orati, seti atd., zastíraje se tím, že Bůh bez toho jej může opatřiti; Ačkoli se příkladem Eliášovým zastíráte. BR II. 16. a., 16. b., 237. a. Ani helmem ani štítem sě zastru. Pass. 985. By to svým pláštěm z-la. Alx. HP. 2. Jako dřevo neb štěp křivý, rozložený a hustý listím zastierá, že nemož světlo slunečné paprslkóv pustiti k tomu stromu; Také nynie holubice nebrzy ukáže koho, neb jest již chamradím zbožie zastřieno okno. Hus I. 126., 449. — co komu. Mnoho by bylo plátna jmieti, by chtěl každému ústa za- střieti. Prov. Smil. Sadol si a ona vyšla von do kuchyne po polievku, len čo mu zastrela a položila pre seba aj pre neho tanieriky. Dbš. Sl. pov. II. 72. A v tom obém za- stieraji cestu duchu svatému, jakoby řekli. Hus í. 462. — se. Zastřela se již mysl jeho. Ddk. VI. 212. — kde. Dítě v kolébce plachtou z. Us. Tč. Zde však zrak jeho byl zastřen. Ddk. V. 352. Toliko ti, kteří hypo- thesu tuto vymyslili, před světlem sobě zastírajíce slovo tito ku Trifomovi a Ty- chikovi táhli. Sš. Sk. 232. — kdy. V tu hodinu Olibrius poče pláčem oči své zastie- rati. Pass. mus. 320. — co kam. O chviľku aj kázala malému Peterkovi na stôl zastreť. Ďbš. Sl. pov. VI. 880.