Zavzníti
Zavzníti, zavzněti, zazníti, zazněti, zni, ěl, ění, anfangen zu klingen, erklingen, er- tönen, erschallen. — abs. Zavzní hlas zvonu, trouby zvuk. Kom. Zavzněly trouby. Ros, Zavzněla veselá novina. Jel. Zavzněl po- hřební pochod. Dch. Hudba zavzněla. Us. Vlč. Zavznely zvuky vojanskej hudobnej bandy. Na Slov. Lipa 268. Tvorčie slovo božské zavznelo a zem, more, prameně, po- toky a rieky vyviedlo. Na Slov. Tč. Preto drumbielky hlások zaznieva, keď deň búrny už zamdlieva. Č. Čt. II. 99. Ať zavzní hlahol trub a bubnů hluk. Us. Tč. Takové válečné zpěvy zaznívaly, když r. 1158. usneseno bylo tažení do Italie; Kde zpěv zaznívá, tanec není dalek. Ddk. IV. 216., 249. Keď teda už na své všetci sa osádlili místa, trúby tedáž zazňá. Hol. 19. — komu kde. Dal mi jednu, až mi v uších zaznělo. Ros. Od- tedy zaznievaly na brehoch tej stepnej rieky bojovné spevy a brinkot zbrane. Lipa 218. Okolo uší mu zavzněl divoký chechtot a zlostný křik. Němc. 1. 137. Na Radhošti zazněl zvonec, pohádce té už je konec; Na- jednou zavzní za dveřmi zvoneček. Kld. II. 159., 279. V kterém uchu ti zaznělo? Us. Tč. Krok jejich zazněl v dlažbě mramorové. Čch. Mch. 40. Hněv jí zazněl v hlase. Kká. K sl. j. 33. Před jeskyní zazněl rohů hlas. Vrch. Zaznela zbroj nad ním a hrmotný dávala brinkot. Hol. 22. On zrútil sa tedáž a bitá zem zaznela pod ním. Hol. 100. — komu čím. Zazněl jí i Sion písní. Ráj. Tím váním šumot splavu z dáli šeptem zaznívá. Goll. — co po kom. Zavzním po Horaci libou písničku. Puch. — odkud. Zazněji (zazněje?) z bubnov hrozný sal. St. skl. II. 207. S věže zazněl zvonů zvuk. Us. Zpěv zavzněl z úst mladistvých. Us. Tč. Křik zazníval s levé strany. Němc. Struna ked z nadzemských bytov zaznieva. Lipa 351. Z ňader zazněl vzdech; Hlasně zazní sborem ze všech retů. Kká. K sl. j. 30., 135. Z pro- tějška do vln a větru bouřné vřavy zazněl choral z chrámu z dáli. Vrch. Myth. I. 156. Vz Z. kdy. — kam. Tu zaznělo pronikavé vzkřiknutí v otevřená okna. Hrts. Ať surma zavzní do boje. Na Slov. Tč. Rozveselá mu pri tom do uši zaznívala hudba. Hol. 144. Se hroziti budou, když v troubu poslední zavzní. BR. II. 91. b. — jak. Zavznej bôlne ešte ráz. Kyt. 1876. 29. Ozon trúb hlasne zaznieva. Ppk. I. 85. Vesele a lehce zazněl (rohů zvuk). Vrch. Ačkoli o Kristovu pří- chodu den po dni hlas zvučí, avšak teprv potom tak zavzní, až jej i mrtví v hrobích uslyší. BR. II. 112. b. Vz Z. odkud. — kudy. Hudba zavzněla salonem. Hrts. Jásot zazněl davem. Vrch. Horou zaznel výkrik. Kyt. 1876. 4. Jak by z dálky tony harf mi lesů šerem zaznívaly v sluch. Vrch. — o čem. Pořad jen o vlasti píseň má zaznívá. 0. exc. — kdy odkud. Při žnivách zaznívá zpěv jásavých Slovaček. Us. Tč. Tu po velkém čase tvorčie slovo božie od ducha božieho zavznielo. Na Slov. Tč. — jak daleko. Hlas jeho zazníval míli cesty. Němc. I. 138.