Doufati
Doufati, doufávati = nadíti se, hoffen. Doufati jest časoslovo trvací, ačkoliv je slo- ženo s předložkou do: do-ufati. č. — Dou- fatiť já velím, zoufati hájím. Kom. — v koho: v Boha, D., v svou sílu, Kom., v hojnou sklizeň. Ml. V Boha doufej a sám foukej. Pk. — Troj., V., Br. — v kom. Doufajíce v Bohu. List Žiž. V němž jsme doufali. Br. V tobě doufám. Br. V stínu křídel tvých doufám. Br. — komu, čemu. Doufám pánu Bohu, Kom., něčí přízni, Troj., sobě, Šm., své síle, Jel., své smělosti. Troj. Nemůže jim doufati. Št. Doufaje tomu, že mě kostel (církev) opraví. St. Páni doufajíce jich modlitbám kladou... Chč. 380. — do čeho. Do boží milosti d. St., Dal. — co od koho. OdBoha samého d. V. — na čem. Na své síle příliš mnoho doufal. K. M. z Jg. — čeho: lepších časův. Sv. Protož doufajme pomoci boží. Št. N. 190. — na co. Doufal na uzdravení, lépe: uzdravení (gt. ) nebo: že se uzdraví. Š. a Z. — s inft. Doufají něco nového na- jíti, Br., uslyšeti. Kom. — že s fut. Doufám, že to uděláš. Kos.