-ina
-ina, přípona jmen podstatných rodu žen. Němci mají z pravidla složeniny. Třetina, pětina, desetina, D., zvěřina, jelenina, Ht., slezina, otčina, dolina, křovina, olšina, jistina, mydliny, pevnina, bylina, hlubina, zadina, ořešina, bzdina, březina, dědina, jelenina, křovina, lesina, souchotiny, zadina, čeština, cizina, bublina atd. Mkl. B. 139. Před ní se dlouhá kmenová samohláska krátí: býlí — bylina, louka — lučina, skála — skalina, péro — peřina. Pk. — Jména zhrubělá v -ina bývají fem., ačkoliv z pravidla dle významu by masc. býti měla: chlapina, hadina, čerto- vina, lotrovina. Ht., Č. Někdy se z vsouvá: babina — babizna, rus. podobina — čes. podobizna. Vz -ň (přípona). — Stran změny předcházejících souhlásek vz -in. Vz Tvoření slov. — -ina příponou v již. Čech.: nožina = nohavice. Kts. — Od slov v -ina zakončených tvořila se u starých adj. příponou -ný (ne: -ni): dědinný, jistinný. Šf. — Vz také -in (-ina, -ino).