Volati
Volati. Cf. Mkl. Etym. 393. b. V. na Laš Cf. Brt. D. 128. Choditi volat (za děv- četem). Vz Volání. Jrsk. — co: pomstu. Lpř. Akože (jak) volajú (jmenují) túto dě- dinu? Slov. — odkud kam. Krev k nebi volá z prachu. Kká. Z aleje zvonek volal k hoře. Osv. VI. 595. — čeho. Synek volá vody. Brt. D. — co kam (jak). Ku právu a k soudu někoho v. Bart. 120. Hrdlička volá ku lásky hrám. Vrch. Volej lásku na své rety. Vrch. V. něco v lesy. Drf. Lid k spáse volal posvěceným slovem. Hdk. — ke komu, k čemu (jak). K tobě všichni dnes voláme. Výb. II. 25. Vším srdcem k tobě v-me. Ryt. 108. a (v. 349.). Před- seda volá řečníka k věci. Srbený 47. V naše jmě budú k tobě v. Výb. II. 13. I volají (odvolávají) se k VMti. Arch. X. 31. — se nač. Je se na Štilfrida v. Výb. II. 43. Také se na to volají (toho se dovolávají), že.. . Arch. VII. 532. Mohl na Sáru se v., leč táhne se k Alžbětě. Sš. Výkl. — oč jak. Ze vší síly o pomoc v. Dch. — jak. Volal, co mu hrdlo stačilo. Dch. Prorok žalostně volá řka. Št. Kn. š. 5. — koho zač. V. za pomstu. Lpř. Dj. I. 51. V. Boha za soudce. Kká. K sl. j. 17. — kdy. Protož hlučně volají na prvé hodině kněžie řkúc. Št. Kn. š. 7 — kde. V jeho hrudi neznámý hlas volal k němu. Vrch. — proč. Byl od něho na pomoc volán. Šb. F. (Kdo bude) pro naše jmě k tobě v.? Lg. Kr. v. 226. — s kým = souhlasiti. Mor. A. Krmela.