Hora
Hora. Udělala se mu z toho h. (nezasel, aby prý mu kroupy nepobily). Bl. Gr. 297. Když (měsíc) rohem hor (obzoru) dosiahne, AlxV. 2403. Hory s horami, ludé s luďmi (svůj k svému). Vck. Val. I. 103. Hory pevně stojí, však lidé scházejí se v žití boji. Vrch. Rol. XXIII.—XXIX. 5. Čím ďalej do hory, tým viac dreva, Phľd. 1893. 702. Taký je, ako čo by v hore bol vyrástol. Slov. Nov. Př. 564. — H. = les. Hora hučí, baran bľačí a kôň ťahá. Slov. Nov. Př. 652.