Hus
Hus. Gt. pl. husejch špatný. Us. místy. Olv. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Šrc. 40.— 41., 69., Mkl. Etym. 72. H. rudokrká, bernicla ruficollis, veliká, a. cinereus, die Grau- gans., turkyné, anser erythropus, die Blässen- gans; rolní, anser arvensis, die Ackergans, Sl. les., čínská, kanárská, divoká, KP. III. 293., 350., divoká, domácí, Schd. II. 476., Frč. 343., černá, aegyptská (chenalopex), ostruhatá (plectropterus gambensis), tmavo- hnědá. Holub L 10., 53., 70., II. 10. H. ilo- vatá (černá a bílá). Sš. P. 538. Cf. S. N., Kram. Slov. Husa, která má housata: stárka. Mor. Brt. Volání na husy: Husa, husa, hena! Val. Brt. Vz Babula, Baži, Libi, Liva, Livu, Pil, Pila, Pile, Pyla, Važi. Mor. Brt, Jak na Mor. odhánějí husy? Vz Haj, Haja, Hal, Hena, Héna, Hejna, Heš. Brt. Má moc husí. Ht. Sl. ml. 211. Dělati hus (zlobiti se). U Jenčova na Mor. Bkř. Stádo husí, stádo kačat, mosíš, vdovecku, dalej kračať. Sš. P. 199. H. ščebetá, šéebotá (ščeboce), kejhá, gagá, gagoce, čaragá (odtud čaraga = roz- křičená hus, v Podluží), kachtá (když sedíc na vejcích chce ven. Ú Třebíče). Mor. Brt. Husy tam šlapou dlažbu (o místě šosáckém). Dch. Letěla husička, letěla bez pera, proč si mě, má milá, proč si mě nechtěla? Sš. P. 307. (763.). Aby do tebe husa! Us. Dch. Řeč husí: Vz House, Er. P. 25. Co dělá h., když o jedné noze stojí? Druhou zdvíhá. Mor. Brt. Má-li h, martinská černou kobylku, bude tuhá zima; pakli bílou, bude mírná zima. Vck. Vz Husí (dod.). Hra na husy: Děvčata stojí řadem. První v řadě je houser anebo husa zlá. Hospodář a hospodyně ruce drží spolem vyzdvižené jako bránu a zpě- vem s husou zlou rozmlouvajíce. Viní se husy, že chodily na oves Zadní se zajímají, až jsou zajaty všecky. Vz Sš. P. 729. Má se jako husy o Martině (zle; v tu dobu se jich mnobo zabijí). Sb. uč. O sv. Martině h. nejpěkněji zpívá (když je na pekáči). Us. Užij času jako husa klasu. Ntr. V. 181. Z drobných ptáčků nejlepší hus. Keď je hus, dobrý kus, keď je prasa, nad to zasa. Zátur. Nejednako Bůh rozdává: jednomu hus, druhému páva. — H. = hloupý. Ty huso! Ty hus sprostá. Ntr. — Husičky = bílé obláčky (beránky). Sá. — Husička, zvl. v pl. = leknín bílý, nymphaea alba, rostl. U Počát. Jndr. — H. = rodicí úd. U Kr. Hrad. Kšť. — H. = mlynářský ranec, tlu- mok. Jde s h-čkou (o cestujícím krajánkovi). U Ronova, u Třebonína. Rgl., Olv. — H. = dvojka na vysvědčení. Kolik neseš (ženeš domů) husiček? Us. — H., Ganswirthshaus, hospoda u Kutné Hory. — H. (Husa), hrad již. od Prachatic. Vz S. N., Tk. Ž. 221. — H. Divoká, Wilde Gans, ves u Turnova. PL. - Z Husi Mikul. Tk. III. 647., IV. 727., S. N. III. 989., TkŽ. 221., Ukaz. 45. — Hus, os. jm. D. ol. I. 689. H. Jan, mistr svob. umění, rektor vys. učení. 1369.-1415. Vypravovatel o smrti M. Jana Husa. Pal. Děj. IV. 1. 387. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 36., 37., 46., 52., 53., 56., 57., Slavín I. 91., Tk. III. 647., V. 242., VI. 27., VIL 39., 50., S. N., Tk. Ž. 221., Tf. Odp. 387., Jg. H. 1. 2. vd. 567., Šb. D. ř. 2. vyd. 249., Jir. Ruk. I. 271.— 282., Sbn. 448.- 495., 923 , Blk. Kfsk. 896., Kram. Slov-, Sdl. Hr. III. 88., IV. 370., Pyp. K. II. 539., Ukaž. 100., List. filol. V. 228. (jeho spisy).