Česko - německý slovník Fr. Št. Kotta
Seznam Hesel

    FulltextVše
    Prohledávat:
    HeslaObsah hesel
    Nápověda
    Kostkovaný
    Kostkovaný, würfelig, gewürfelt. D. K. látka. Us. Kostkovati, na kostky krájeti, würfeln; v kostky hráti, paschen. D. Kostkovatý, -ovitý, würfelförmig. — K. = kostkovaný. Kostkovaný kůň. Apfel- schimmel. D. Kostkovice, dle Budějovice, v rakouském Slezsku. Kostkový, Würfel-. K. kos, tkanina. Hk., Jg. — K. (krychlený, Kubik-): stopa, sáh, míle, palec, míra (prostorná). Nz. Kostlák, u, m. = košlák, Steinnuss. Jg. Kostlavos, i, f., Knochigkeit. Us. Kostlavý, plný kostí, tvrdý jako kos, beinig, beinicht, knochig. K. rámě. V. — K., kdo má veliké kosti, silný, knochig, stark. Jg. Kostlín, a, m. K. americký, lepidosteus spatula, ryba. Frč. 299. Kostlivec, vce, m., kostěnec, kostra, ein Skelet, Gerippe. Dělá se z něho k. Sych. — K. = smr, der Tod. Dch. Kostlivý, voll Beine. K. maso. Us. Kostnatec, tce, m., kostnatý živočich. Presl. Kostnatěti, ějí, ěl, ění, beinig werden. Jg. Kostnatos, i, f., Knochigkeit. Kostnatý, beinig, knochig. K. ryby. Krok. Kostní nádor, naběhlos, Jg., popel, země, rosol, huspenina, uhel, klih, moučka. Nz. Kostnice, e, f., stavení na hřbitově na vyhrabané kosti lidské. V., S. N. Knochen- haus. K. mu z očí patří (kouká). Vz (stran přísloví) Nemoc. Prov. — K., mě. Constanz na hranicích švýcarských. Vz více v S. N. Kostnický. K. sněm. Vz S. N. Kostník, a, m., Gössling na Mor. Mus. Kostnouti, verknöchern, Kostofrank, u, m. Tak ku př. jistá ulice v Jičíně se jmenuje. Zdá se, že toto slovo pochází z castellum francum, pojmenování kostela filialního, jenž vybaven z podruží kostela matičného. S. N. Kostomlaty, dle Dolany, vz Kostenblatt, ves v Litoměř. Vz S. N., Tk. II. 423. Kostony, kostenky, pl., f. = ostenky. Kostoprdy, dle Dolany, jm. rokle blíže Roztok. Zk. Kosovina, y, f., Beinstoff. Krok. Kosovitý, beinartig. Krok. Kostový, od kostu, Kostwurz. —K. kořen. Kostwurz. — K., lépe: kostní. Kostra, vz Kostlivec. K. utrobná, vnitřní, Eingeweide-, Nz., vnější, Hautskelet. Vz. Kos. — Kostra člověčí: lopatka, klíč, kos loketní, horní „ rammení, kosti zápěstní, „ pěstní, kos kýtní, jablko, kos holenní, dolní „ lýtková, kosti zanártní, „ nártní, „ prstní. Pž. — K., hranice, Scheiterhaufen, Na kostře se sežíhali. Vlček exc.

    Vytvořeno v rámci projektu Data a nástroje pro informační systémy (1 ET 1011 20413)
    za podpory programu Informační společnost AV ČR a projektu Informační zdroje
    pro výzkum a výuku češtiny (VZ 09005) za podpory programu
    INFOZ Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR
    Digitalizace a software Imaging Systems spol. s r.o. Š 2005 - 2007 - 2011