ŠvábŠváb, a, m., pl. Švábové, Jg., Švábi, Ros.,
jméno národní, Suevus, Schwabe, m. S.
s příhanou =
Němec, ein Deutscher. —
Š., osob. jm. Tk. I. 626., II. 550., III. 661., IV. 742., V. 104. —
Š. = kusý kůň, der Stutzschwanz. Háj., D. — Š. =
hmyz, die Schabe. Švábi, blattina, mají tělo splo- štělé, okrouhlé se širokým pohyblivým předohrudím. Šváb obecný, periplaneta ori- entalis; americký, periplaneta americana; rus obecný, blatta germanica; rus lesní či tarakan, blatta laponica. Frč. 143. Cf. Sch. II. 521. Vypadal jako uzený šváb (nouzí vyschlý). Us. u Rychn. Tváří se, jakoby mu švábi chlíb snědli (podivně). V Kunv. Msk. Vzal to pytel š-ů (ďas, čert)! U Žam- berka. Dbv. Kořen stulíku žlutého moří šváby a cvrčky. Rostl. Vz Tarakan. Jak se švábi zapuzují (říkáním). Vz o tom v Mus. 1853. 481. Dostals včera švába (vymrzls). U Skuhr. Dhn. — Š., u, m. =
opr
ať náruč- ního koně uvázaná za brdečko. U Nezamysl. Bkř. —
Šváb =
veliký bob,
bugr, Bohne. U Písku. Šg. — Š., a, m,
selená žába, rana esculenta, grüner Frosch. Slov. — Š. =
bílý rak, weisser Krebs. Slov. Bern
. — Š. =
dešťovka, lumbrieus, der Regenwurm. Ms. alch. 81. — Š., u, m
. =
nářadí při pile mlýnské. Mus. 9. 63. — Š., z něm. Schwa- den =
sira, der Schwefel. Cf. Šoub. Slov. Plk.
Švabach, u, m. =
švabašina. Us
. Šd. Vz Švabašina.