Zub, u, zoubek, zúbek, bku, zoubeček, čku, m., zubisko, a, n., zubček, ečku, m., der Zahn. Na Hané pl.: zobe. Bkř. Instr. zu- bama také na Mor., zuboma ve Slez. Šd. Zuby jsou ústroje kostěné, v lůžkách čelistí obo- jích oklíněné k potírání pokrmův. Jg. Člověk má 1. osm řezacích zubů, Pž. (řezákův, S. N., Nz., předních, Jhl., kousacích, Jg., ku- sákův, Šp., Schneide-, Vorderz., dens inci- sivus; u ovcí slove takový: lopatka, Šp.); 2. čtyři špičáky čili kly, S. N. {psí, oční zuby, Augen-, Hunds-, Spitzz., dens caninus); 3. 20 stoliček, Pž. (třenáků či třenovců n. čelistných n. lícních, vz S. N., temenních, zadních, Lk., třenovních, Jhl., třenových, Rk., črenových, Šp., Hdž. Šlb. 80., stranných, stranovních, třenovníkův, střenných, stře- novných, Lk., Backen-, Mahl-, Stockz., dens buccalis). Z. mlíční, mlíčník, cucák, cicák, padavý (vz Schd. II. 328), dens lacteus (caducus); u koní vlček. Šp. Zuby vklíčené, eingekeilte Z., vrostlé, eingewachsene Z., přirostlé, angewachsene Z., řasnaté (schmelz- faltige Z., Schd. II. 383.), žlábkované, Fur- chen-, celistvé (ungefurchte), pátrové (Gau- men-), Nz.; z. křivý: brlozub; z. vykotlané (kotlavé, děravé, vyžralé, vyžrané, červivé, vyjedlé, prázdné, štěrbivé, vyhlodané, dro- bivé, na Mor. koráby), stálé či nepadavé; otupělé, tupé, zlomené, ostré, špičaté, úzké, dlouhé, skleslé, zapuštěné, otřené, Šp., moudré, zuby moudrosti, dentes sapientiae, die Weisheitszähne, Nz. lk., D., svrchní či hořejší, dolejší či dolní či spodní, Jg., vlčí, Uiberzahn (zub nadbytný, ostrý, malý, před jinými stojící), Jg., ostré, dobré, zdravé zuby. Us. Zub přirozený, umělý, nakažený, viklavý. Us. Pdl. Kolozub = zub vyrostlý pod jiným, nevytrženým a tím křivo do úst vyrostlý. Brt. Zuby hrochové, slonové, kančí, vepřové. Kh. Zuby žraloků, jednoduché, mezerní, složené, stálé. Vz Schd. II. 130., 383., 327., 328. Z. u koní jsou dle času: mlíční (hříběcí, mlíčníky, vlčky), řadovací (stálé); dle položení: přední či široké či kousací, hákové (kly, špičáky) a třenovní (zadní, žvýkací); žlábkové vedlé prostřed- ních a řezacích; kly v každé čelisti dva, které v 8 létech ztupějí, Ja.; vymazané (vytřelé, vypsané, které ztratily jádro, die Kennung). Šp. Cf. NA. IV. 96., 97. Z. hadí: pohyblivé, jedovaté, Giftzähne, děravé, rýho- vané Jhl. Z. zaječí: ostruha; veliké zuby medvědí: klovy. Šp. Z. má kořen, tělo či krk a korunu. Presl. Zuby vězí svými ko- řeny v obou čelistech přioděných dásněmi (Zahnfleisch). Hořejší časť zubu — koruna a krk — jest pokryta tvrdým, skelnatým povlakem — sklovinou (Schmelz), Pž., skle- ninou. Nz. Zub vyvinuje se uvnitř čelisti v malém váčku — v zubové tobolce — ze zrna pupenu podobného. Pž. Dítě dostává, strká, vystrkuje zoubky; strkají, řezají či řežou, lezou mu zoubky; dítě stůně k zoub- kům, má již zoubky. Us. Nové zuby dostati. D. Zub leze, se utvrzuje, hnije, se viklá, se vyžírá, prší, vypadává, se kazí. Lk. Z. mi kotlá, kotlaví. Lk. Zuby dostávati, nové dostati, zaluskovati, váleti, házeti, svrci, shazovati (o koních); z-y se řezají, viklají, počínají žloutnouti. Šp. Z. si vytrhnouti (dáti vytrhnouti). Us. Z-y šklebiti, ceniti, štířiti, vyštířiti, D., zatíti, Us., si brousit (o kancích), Aesop., na něco si brousiti (chuť na to míti). Sych. Zoubek míti nai něco (chuť). Chmel. Rozbolely ho zuby. D. Zuby zimou jechtají, cvakají. Us. Bolí mě zub. Zub zubu nedoskakoval (zima bylo). Ros. To bolení zubů ukrocuje. Byl. Buk- vicová voda spomáhá proti bolesti zubův. Čern. Zub si vyraziti, Us., do kořene vy- lomiti. Har. Není co na zub vložiti. Us. Někoho na zub vzíti (pomlouvati). Us. Lé- kaři trhají zuby. Aqu. Zubama popadnouti, chytiti, trhati, kousati, škřipěti, zmílati, V., na ořech hrýzti. Kom. Zuby někoho roz- trhati. Divoký kanec zubami seká. Kom. Škřípím naň zubami. Solf. Zubami jektati. D. Zuby naň zkřípiechu. Pass. XIV. Mus. 1883. 113. Šířka, tloušťka, délka, výška, kořen, tělo či krk, koruna, hlava, sklovina, bok či strana, čelo, okrouhlosť, Nz., bolení, Us., nečitelnosť (laskominy), škřípění, V., řezání se, vyžírání, červivosť zubu. Us. Vý- voj, vlákno, hniloba, kotlavosť, růst, hnití, zárodek, jektaní, cvakání, změna zubů. Nz. lk. Kosa, šika, úkos zubu, die Zahnschräge; špička zubu; Počet zubů, kraj, řez zubu, der Zahnschnitt. Šp. Díra, kotlina v zubu, Us.; prášek, kartáček na zuby. D. Klíč, kleště, kozí nohy, pelikán, kleště zobákové či páčivé atd. na zuby, vz S. N. a Nástroje (k trhání zubův). O zubech a tahání jich vz Čs. lk. II. 106., 219., II. 279., 300., V. 141., VI. 44., VII. 227., VIII. 391. O vy- víjení se zubův u živočichův a jejich dru- zích a nemocech vz S. N. Schudli sme ti na špatu, kosti tvrdé máme, na nás každý žralok si darmo zuby zláme. Vaj. Tat. a mor. 85. Radostně sně svój ščít črn dvú zubú. Rkk. 17. Dáti co komu na zub (na malou pochoutku); Z-by od kyselého ovoce trnou; Chutné jídlo dobře na zub jede. Dch. Jak nejsou peníze, nemám do toho vel- kého zubu (chuti). U Rychn. Na ty jahody mám dlouhé zuby (chuť), Ib. Otcové naši planá jablka jedli a nás zuby brní (my za jejich chyby trpíme). Jrsk. Štičí zuby si po- dávali (vadili se). Drsk. Nemáš do toho žád- ných zubů (chuti). U Kvasin. Msk. Takovou ti vrazím, že hned zuby po zemi sbírati budeš. Us. Kčř. Házeti přes zuby (dáviti). Us. Kšť. Cukroví jde dobře na zoubek. Proch. Často ji zuby bolívají. Us. Šd. To je dobré od bolení zubil Us. Šd. Pracuje, až se mu zuby potí. U Řenčova. Venku ze sebe vyvádí a— doma suší zuby (nemá co jísti). U Hrad. Kšť. Je mu teplo, až se mu zuby potí (žertovně — je mu zima). U Kr. Hrad. Kšť. Hoch dívá se holce na zuby (líbá se s ní). U Žamb. Dbv. Nemám do čeho zub strčiti. lb. Dbv. Tema zoboma nemóže to už poglempať (pohrýzti, pokou- sati); Máš zuby jako mrož, jako lopaty (veliké). Slez. Šd. Nemíti zelového, jablko- vého atd. zubu (nerád jísti zelí, jablka atd.). U Olom. Sd. Není toho ani na zub, pod zub; Má zuby jako řepa (husté, zdravé); Zuby otrčati (vz Zubiti se); Nejez perníku, vypadají ti zuby; Udeřila jsem se do dveří, tak mně zuby zaščerčely; Už sem si na to zuby strojil (chystal); Vzal to mezi zuby; Pes ho drapl zubama; Kdyby tak bylo něco na zub, zum Beissen (některé frase jen na Mor.). Us. Šd. Ale Hanák o výměně ani na zub sobě položiti nedal (ani slyšeti ne- chtěl). Ehr. Děti, ani co by o zub zavadilo, nedostanou. Sk. Drukajú mi moje zuby, jak by mně chtěly vyletět z huby. Brt. P. 181. Sáhla mu na zub (zkusila ho); Vzala si ho na zub (chtěla ho pomlouvati). Šml. A v tom ohni vykročí potvora mi před oči, čerí na mnä zubiska a očima zablýska. Chlpk. Sp. 125. Pritisknúc ju črenovými zubami. Syt. Tab. 262. Čože ti dám pod zuby (jísti)? Kyt. 1876. 23. Trefil tomu na zub. Osv. Silné drápy veťal do očí, mocné do hrtána zubiska. Hol. 109. Bodaj mu ci- gáni zuby kovali! Lipa I. 1. Pod stenou sedí Ilonka mladá, do tmavej noci se díva, drumblence k zúbkom bielym prikláda, v nich sa duša jej ozýva. Ntr. V. 60. Skáče a zúbky úsměškom cerí nevinná to duše malá. Sldk. 524. Bôže môj, bože môj z vysokého něba, keď si mi dal zuby, daj že mi aj chleba. Pokr. Pot 30. Ký že ti Perun zuby ukázal? Sl. ps. Šf. I. 120. Nasypala bych mu soli mezi oči, piesku mezi zuby. 1b. II. 57. Byly kyslé (plánky) a zuby mu po nich tŕply. Č. Čt. II. 478. Když chceš zahnať psa, neceň naň zuby. Chch. Vlka sä opýtaj, či na Boha verí, on zuby na tebä kúsavé vycerí. Hdž. Šlb. 26. Trnky sú trpké, zuby od ních tŕpnu. Ib. 30. Něboli ju hlava, ale ju bola zuby, že jeji syneček už za inu chodi; Ty máš velké zubiska, natáh bys mně kůžiska. Sš. P. 333., 743. Anička ma- ličká, zúbky sa ti režú; Žene (ženě) treba do hrnce a keď jej nedáš, sám nebudeš mať čo pod zuby; Seká zubama ako divý kanec. Mt. S. I. 34., 63., 95. Už ma vraj zub nič nebolí; Lipa na zuby dá dobré uhlie, abysme je čistili; Tebe (tobě) kožka na dudy a mne lojík pod zuby; Zjezdte ma, vlčky, zjedzte, už ma môj milý nechce; vytri si, vičko, zuby, už ma môj milý ľúbi; Keď sa vilci sišli, tak sa shovárali: Kdeže bysme niečo pod zuby dostali?; Akože tým starým ba- bám na súdny deň bude, ktorá nemá žiad- nych zubov, ako škrípať bude? Sl. spv. II. 52., 64., III. 98., IV. 127. Na vrštíčku stála, pekná sa mi zdála; keď som prišiel ku nej, len jeden zub mala. Sb. sl. ps. II. 1. 113. Národ oboj jedny roztrhaly zuby. Koll. IV. 81. By zrádnik nedostalo, keď mu zúbky pôjdu; Kdo zuby ukáže (zaštíří sa). Dbš. Obyč. 6. 177. Tie halušky mu veľmi pod zubami chrapčaly; Jemu len tak klepaly zuby od strachu; Od zubov richtárom! ne- budete si vy s mojou teličkou gamby ma- stiť !; Všetci jedli tak ako na hody. Jednako voľač masnejšieho už od dávna nedostalo sa jim na zuby; Bolby ho v zubách roz- sekal, tak jich ceril, tak sekal a vrčal a hneval sa. Dbš. Sl. pov. I. 44., 348., II. 80., VIII. 11., 13. Každý před časem ztracený zub jest závdavek na onen svět; Dobré zuby jsou nejlepší důkaz zdravého, pevného těla; Chléb zuby očišťuje. Sb. uč. Židé Mojžíše svého i podnes zuby se drží. Jel. Zubama naň skřípá. BR. II. 22. b. Zuby na stěně škohrtají. Št. Kn. š. 9. Zubové jim vypadali neb se viklali; Lékařstvím si zuby zase tvrdili. V. Snad opět kanec kúsavý klapaje zuby řekl by... Hus I. 466. Baba, baba, tu máš zuba deravého, daj mi zaň zdravého (těmi slovy odhazují děti vypa- dané zuby). Slov. Dbš. Obyč. 6. Hřích má levové (lví) zuby. Slov. Tč. Myš má malé zuby, ale mnoho zboží zhubí. Na Mor. Tč. Ještěrka maličká, ale má zuby ostré. Bž. Ale vem to nešť, když prasklo oko, ať praskne zub. Němc. VI. 199. Lítá, lítá, nemá křídel, kúsá, kusá, nemá zubů (sníh). Mor. Šd. Má chlupy na zubech (je moudrý). Mor. a slez. Šd. Kdo už bledé, už červené uka- zuje zuby (ústa), znamení je neomylné, že ho psota hubí. Slov. Tč. Kde z. bolí, tam 3e jazykem šťourá. Kôň hryzie gazdu i zu- bami i nohami (jí oves a ková se). Zátur. Hneď zuby vypluješ (tak tě uderím); V zu- boch by ho od zlosti rozsekal; Budeš obe- dovať (večerať) zubami o stôl; Kdo v čas stáva, vytiera si zuby (má co jísti), kdo neskoro, vytiera si oči; Heglo ho v zuby (naděje ho sklamala); Nemá ani zuba do brány (ničeho); Zuby mi trhaj, len mi to ne- zpomínaj (když něco nerádi slyšíme); Už sa mu nastýkalo do zubov (zpyšněl), Zátur. Človek nerobotný honí zuby po opratě. Slov. Tč. Kdo nemá zubů, nechť jídá kaši. Bayer. Lepšé sú zuby vlkové nežli jazyk ludský. Mor. Tč. K tvrdému chlebu třeba ostrých zubů. Tč. Kdo léhá mezi otruby, přichází svini pod zuby. Šd. Čím méně zubů, tím více chleba (starší úřadníci mívají větší plat). Us. Kšť. Štika umřela, ale zuby ostaly (zlé i po smrti původců trvá). Šd. Jazyk dobře věří, když zub bolí. Šd., Hkš. Prudký pes přichází vlku pod zub. Jrsk., Hkš. Smrť nehledí na zuby. Bž. Jazyk za zuby míti (mlčeti). V. Měj (mívej), radímť, jazyk za zuby. Jg., Pk., NB. Tč. 240., Vrů. Dobře jazyk za zuby míti. D., Šd., Tč. Ne- držte toho za zuby. Sych. Toho posudku mohl jste za zuby nechati. Sych. Slušíť na zubích držeti. Ctib. Zuby, nehty se něčeho držeti, přidržovati. Us. V zuby komu hle- děti (když jí; chuť nač míti). Har. Na zuby komu žehnati (hubovati naň). V. Zuby na slunci (větru) sušiti (hladověti; zaháleti. Č.). Kram. Spadl mu zub (nemůže se vymluviti. Vz Výmluva). Má řídké zuby, jest lhář (lže; nebo: daleko se dostane). Kšť, Jg., Mus. 1853. 471., Kld., Šd., Vck. Má zlatý zoubek (jest vadivá). Zubem sekati (vaditi se). Vz Váda. Psím zubem někoho hlodati (pomlou- vati. Vz Kleveta. Č.). Má toho sotva na zub (o hladovém). Š. a Ž. Snad tu něco na zub padne. Tvrdáť jest to kosť na jeho zuby. Mus. Také (někdy i) štěňatům (ště- ňátkům, štěncům) zuby dorostají. V. Ořech tvrdý, zub červivý, mladá žena, kmet še- divý; toho spolku radím se střez, věc nej- lepší jest rovná spřež. Reš. Ukázati komu vlčí zoubek. Mus. Když pán Bůh dal zuby, dá také do huby. Šp. Pozdě tvarůžky dá- vají, když lidé zubů nemají; Pozdě dávají husto, když v hubě zubů pusto (jest); Co prošlo devět zubů, to projde také devět vrchů; Rtové a zuby závory dvojí. Pk., Hkš. Dokud zuby máš, najez se chleba; Máš-li chléb, zuby se najdou; Za zubů chleba se najísti (použiti příležitosti); Těmi zuby té kůže nedotáhneš (vz Nesnáze); Zuby mi na to piští; Má dlouhé zuby; Zaostřiti zuby na něco (vz Mlsný); Na zub mu to nepadne (málo to naň; vz Žrout); Jektá zuby (zima jím třese; vz Nemoc); Míti na někoho zuby (vz Nenávisť); Rád by zuby na něho pustil (hněvá se); Skoč (padni) oko nebo zub (vz Odvaha); Mezi zuby slovo mluviti (mumlati); Dobře se ty zuby znají (vz Stejnosť); To na zoubek (o darech, jež kmotři a příbuzní šestinedělkám přinášejí); Drž se zuby za vítr; Nemíti, co pod zuby klásti, co na zuby vložiti, čím o zub zava- diti; Jedním zubem chléb nyní jísti třeba (zlé časy); Máme zuby, by jen bylo na zuby (vz Chudoba). Č. Ostří si zuby (vz Pomlouvač); Jedním zubem jísti chleba, když potřeba (vz Šetrnosť). Lb. Narodil sa so zuboma; Milý milej zuby ukázal. Mt. S. I. 123. Darovanému koni na zuby nehleď (se nedívej), Einem geschenkten Gaul schau nicht ins Maul! Mt. S. I. 122., Šd., Tč. Již ma duši za zuby (na jazyku = umírá). Tč. Obouvá-li se dříve levá bota, nebolí zuby; Hodí-li kdo zub přes hlavu, naroste mu opět, ale musí při tom říci: Myšičko, já ti dám kostěný a ty mi dej železný; První zub dítěte má matka zesť (snísti), nebudou ho potom zuby boleť; Narodí-li se dítě se zuby, bude z něho mora (můra); Zdálo-li se komu, že mu zub vypadl aneb že si jej sám vy- táhl bez bolesti, umře někdo starý z ro- diny ; Rostou-li dítěti dříve dolejší zoubky, zůstane na živě, pakli hořejší, brzo zemře (jámu si kope). Na mor. Val. Vck. Kdo jí chléb přes kořeny nesený, toho zuby ne- . bolí. Us. Trháme-li ve snách zub, brzy někdo z našich přátel nebo známých ze- mře. Us. Kdo ji, když hrana zvoní, toho budou boleť zuby; Má-li novorozeně zuby, brzy mu vypadají a nové mu nenarostou. Us. Kdo má dlouhé prsty, málo zubů, a je bledý, ten brzy umře; Kterému děcku první z. z vrchní dásně vyroste, hrob si kopá; Slamou, na které šestinedělka leží, nesmějí se zuby dloubati, sice by vypadaly. Mus. 1853. 471., 473., 476. Kdo vytržený zub za- vrtá do kříže náhrobního na hřbitově, po- zbude bolení zubů navždy. Mus. Kdo nosí u sebe zub z černého psa, toho prý žádný pes nepokouše. Mus. Co činiti, aby zuby nebolely? Vz Mus. 1853. 476. Co činiti, vy- padne-li dítěti první zub, aby mělo ostatní zuby pevné? Vz Mus. 1853. 473. Jak se bo- lení zubů zaříkává? Vz Mus. 1853. 480., 1855. 55. Kdo bodá nožem do stolu, toho zuby bolívají; Vytrhne-li si někdo zub a hodí ho myším, říká se, že ho nebudou zuby boleti. U Kr. Hrad. a N. Bydž. Kšť. Zuby žabou sčítané prý vypadnou (proto úst před žabou neotvírají, aby jich nespočítala). Na Mor. Hrb. Vezmi tříšťku ze stromu, do kte- rého hrom z jara ponejprv uhodil, udělej si z ní kartáček a tím zuby si čisti, aby tě nebolely; Ženy vyjdouce s dítětem z ko- stela, sedají na kámen, aby dítě dostalo tvrdé zuby. Us. Sbtk. O národním léčení zubů vz také Sbtk. Rostl. 85., 125, 174., 190. — Z., přenes. Zub žárlivosti, Dch., bídy. Čch. L. k. 59. — Z., zuby = co k zu- bům nějak podobno jest, der Zahn, Zacken. Z. hvězdový, der Sternzahn; tlustý, silný, tenký, slabý. Šp. Dřevený zub (palec). Prm. IV. 121. Délka, řada, vůle zubu (die Zahn- luft). Šp. Z. nasekati, vypilovati. zasaditi. Us. Trámy spojené svými zuby. Zpr. arch. VIII. 95. Na vrch se k tomu ještě vyšijou zúbečky. Brt. L. N. II. 89. Zub na pile, der Zahn, Zacken. Us. Pila s velikými zuby. V. Zuby u pily párové (po dvou), roze- vřené; pila s vybroušenými zuby; zuby pily se sevřely. Vys. Mnoho zubů, žádnou hubu ; ostří mám a řežu dosť, k noži žádná podobnosť (pila). Slez. Šd. Zub na kole, der Radzahn. Kom. Zub kotvy, die Anker- zinke. Rohn. Zub hřebenu. Na hřeben zuby vyřezávati, den Kamm zähnen. D. Plužní zub (krojidlo), das Sech. V. Zub oštípu, der Knebel am Spiesse. V. Z. listu, listní, der Blattzahn. Rostl. Z. u klíče (klíční), der Bart, Kamm. Vz Klíč. D. Zuby slovou horníkům hráně, Krystalle, Zähne. Us. Č. Zub pilníku. Vz Pilník. Zub u hrabí, die Zinke am Rechen. D., Šp. Nese-li kdo hrábě hore zubama, bude pršať. Na mor. Val. Vck. Z. na noži. — Z. přenes. Z. českého jazyka (vada), ein Fehler. Konst. Zub hory = úzké témě hory, podobné zubu. Vz Hora. Zub času Hlodá na čem, germanis. m.: Čas ničí něco. Brs. 276. Cf. Bačk. Výsk. 65. — Z. v botanice. Z. 1. cípek malý, ostrý, nepřesa- hující čtvrtinu průměru ústroje, na němž est a představuje trojúhelník ramen stejně dlouhých, rovných aneb křivých; 2. protah šídlovitý na obústí mechů; 3. vůbec každý protah zubovitý k. p. ua nitkách tařice. Rst. 527. Babí zub, zubová bylina, dentaria, die Streubelwurz, Schuppenwurz. V. Telecí zou- bek, ervum hirsutum, die Kornwicke. Zlob. Z. koňský = kukuřice americká, obrovská. Us. Pdl., Rt. Z. psí, kandík, eurythronium dens canis. Dch. — Z., a, m., os. jm. Z. Jan. Tov. 5. Z. uzdář. Tk. II. 72. Z. z Doubravice. Sdl. Hrd., IV. 82.