Kynouti
Kynouti. Vz Šf. III. 508., Bž. 188., 46., 47. — abs. Ňádra kynoucí, schwellender Busen. Dch. Ten jen kyne (tloustne). Us. Rgl. —- komu. Břeh toužený nám kyne. Osv. VI. 463. Kyne mu skvělá budoucnost Us. Pdl. Tam ti spásy kyne ratolesť. Čch. Bs. 88. —- čím. Ňadra tvoje rájem kynou. Vrch. A jak vzbuzení, zda kyne vstříc nám novým životem? Vrch. V tom Juřík kynul mečem a zahasil světlo. NB. Té. 72. Král rukú kynu. Rd. zv. 776 — kde. Kde kyne jistota, že ... . Šml. I. 40. V levo kynul rozhled do lesa. Šml. — k čemu. K. ně- komu k odchodu, Šml. 1. 110., k pozdra- vení. Vlč. — jak: rukou vážně, Čch. Bs. 55., někomu milostivě. Šbr. — odkud. Jehož (hroznu) zrna s jedné stopky kynou. Kká. K sl. j. 210. S oltáře mi anděl kyne. Osv. VI. 594. Cizí tvář mi kynula vstříc z vody zrcadla. Vrch. — proč. K. někomu na pozdrav. Šbr. Zaj. 678.