Opověděti, opovědíti
Opověděti, opovědíti, vím, děl, dění; opovídati = oznámiti, ohlásiti, ankündigen, vermelden; příchod něčí oznámiti, anmel- den, ansagen. — O. plen, škody (Tov. 38.), výboj, lúpež, zlodějstvo, svědky (O. z D.; vor dem Gerichte ankündigen). Kn. rož. Gl. — (co) komu. Než já ti opovím (oznámím) a to se splní. Plk. Něčí nemoc někomu o. Er. Někomu válku o. Ler. Má své násilé o. úředníkóm. Řad. pr. z čl. 88. Anděl jí ma- teřství syna božího opovídal. Sš. L. 19. — čeho: hříchu, šp. m. hřích. Brt. — co čím. Shromáždění svatá zvučným troubením opo- vídati. Br. — co před kým: přede všemi. Akt. m. Ferd., Solf. — co k čemu. Což k úřadu opovieš. Kn. rož. 215. — se, koho kde: posla u císaře. Vrat. Dáti se opovědíti. D. O. se u koho (také = za odpuštění žá- dati). Jg. — se = ohlásiti se, své mínění oznámiti, za odpuštění prositi; odříkati se. Jg. Opověděli se, že k ničemu více nechtí svolovati. Čr. — se kde. Tím se veliké převraty ve přírodě a člověčenstvu opoví- dají. Sš. L. 194. — se, koho komu. Se sudímu o. Er. Opovídám vám (soudu) hlavu jeho (notifico caput occisi, že jest zabit) a proši, dajte mi komorníka, aťby tu hlavu opatřil (den Thatbestand erheben). Vz GI. 203. Opovězte ho pánu. Solf. — se komu v čem (ohlásiti se). Pr. M. — se čeho : všech ďáblů se o. (odříci). Leg.