PěknýPěkný, pěken, kna, kno. P., na pohledění libý, krásný, sličný, ozdobný, hladký, čistý, fein, glatt, schön. Jg. P. ženská. D., panna, oděv ; pěkného obličeje, vzezření; pěkné postavy a krásy, p. tváři, V.; p. dům, D., p. zahrada, šaty, nářadí, obraz, strom, vlasy, barva, kůň, ruka (písmo), krajina, město, hodina (tanec po mši o posvícení), Us., tělo. Har. Vyletí (duše) pěkným táhlým hrdlem. Rkk. Pěkné se samo chválí. Ros. Kdo pěkné šaty miluje, nerád se v mysli snižuje. Jg. S pěkným na vrch (umí opremovati). Č. Pěkná duše pěkné tělo. Č. Pěkný jako anděl. C. Pekná ako ľalija; pekný ako makovicka. Mt. S. Na p. kvítek i včela letí. Pk. — na co : na pohled. Us. Město na pohledění p. Kom. L. 12. — v co, v čem, po čem: v tvář, v tváři, po tváři. V. V divy pěkné stavení. Putování svatých. 60. — k čemu. Ku podivu p. D. Ta věc malá a ( = ale) k oku pěkná jest. Zyg. (Zk. Skl. 214. b.). Vz Hezký, Tělo. — P., příjemný k slyšení, k cítění. P. hudba, píseň, hra, hlas, den, povětří, Us., čas. V. Šuhajko! pekného si mena (jména). Ht. S. 208. — P., vztahem k duši a jakosti její: moudrý, ušlechtilý, slušný. P. myšlénka, odpověď, kniha, kázání, čin, skutek, duše, Us., p. a hodná práce, p. řeč, V., vědy, literatura, písemnictví. Nz. — Zvl. vzhledem na smysly a obraznost. P. pří- roda, umění. Nz. — P., dobrý, přívětivý, příjemný, milostný, sanft, gütig, schön, fein, artig. Jg. Slov pěkných podávati. V. Hla- dovíté břicho nedá se slovy ani pěknou řečí spokojiti. V. Namluvil ho pěknými slovy. Sych. — Intens. Pěkná to summa; p. to peníz, groš (mnoho peněz). Ten sebere pěkně pe- níze. Us. Osmdesát let, pěkný to věk. Us. — P., žádoucí, dobrý, gut, schön. P. příležitosť. Kdyby na pěkně sem přišel, nebude z toho nic. Us. — P. ironicky. Pěkná na opak ( = nehezká). Č. Pěkný jako řiť na opak. Na Slov. Pěkný jako posrané dřevíčko po dešti. Lb. To je pěkný ptáček, pěkný kvítek (dobrá kopa, čtverák, štvaný šibal). To by bylo pěkné! D. To by byla p-ná věc! Dch. Pektin, u, m., z řec., rostlinný rosol. Vz Sfk. 562.
