AndělAnděl, a, m., akkus. tedy -a, ne: -e; vo- kativ: -e, ne : -i, skláníť se anděl dle 1. (Páv) a ne dle 2. (Hráč) sklonění muž. Tedy: An- děle boží, strážce můj. PL: andělé, vz -é, Manžel. Andělek, andílek, lka, andělík, a, andělíček, čka, m. Der Engel, das Engelchen. Někteří píši : angel (V., Kom.), jiní: anděl. Br.. Kom., V. Anděl z řec. ??????? (posel), měli bychom tedy psáti: angel n. anjel, ale u nás slovo anděl úplně zdomácnělo jako žid (z lat, Judaeus), Kristus (z X<ii6tóc = poma- zaný), Paříž (Paris), škola (schola) atd. G přešlo v j (sr. Georgius — Jiří) a j často s d se střídá: jetel — dětel, Jetřich — Dě- třich, tedy také: angel, anjel, anděl. Mk. Anděl čteme již v Kat. 2873., 2908. atd., v Št. N. 278., 280., V., Br. atd. — A. = posel boží. I řekl jsem andělu. Br. Zjevili se mi anděli. St. skl. — A., duchové, zvl. ti, kteří svou čistotu zachovali, a. svatí, nebeští, na i rozdíl od padlých, zlých andělův. V., Jg. Příbytek sv. angelův. V. — An. strážce neb ochránce. Kom. Anděle boží, strážce můj. Toť ho a. strážce opatroval (chránil), že ne- spadl. Us. Co čert chce vzíti, to ani anděl neuchráni. Prov. To je můj a, strážce = hlí- dač, jako stín za někým chodící. Jg. — A. vše, co se čistotou, pěkností atd. andělům rovná. Jest krásná, sličná, dobrá j. a. — On jest v počestnosti proti němu anděl. V. Čistý, krásný jako a, Us. Zpívá jako andělíček. Nevinný jako anděl. D. — V důvěrném roz- mlouvání. Můj anděle, andílku, andělíčku! Jg. — Tak se staví, jakoby andělíčky poly- kal (o licoměrníku). Us. — A., rarášek, čert. Jest to andílek z krbu. Vz Ušpiněný. Lb. Tys andílek s rohama = čert, Us.
