Rozsouditi
Rozsouditi, suď, soudil, zen, ení; roz- suzovati = rozhodnouti, rozeznati, entschei- den, erkennen, rechtsprechen, urtheilen; roz- mysliti, rozeznati, urtheilen, beurtheilen, überlegen, nachdenken. Jg. — co: odpor, rozepři, V.; spisy, díla. D. Nechtí nyní prae- lati, aby sv. písmo r-lo pravdu, ale aby oni sami súdili; Poručil, aby on r-dil tu křivdu. Hus I. 60., II. 121. Rozsuzoval minulé (roz- mýšlel o tom). Jel. Anděl Páně zatroubí, pán Bůh všecky rozsoudí. Sš. P. 777. Úřed- níci mají tu při r-ti. Arch. II. 106. A jakž je brzo r-dí. Alx. (Výb. I. 138.). Cf. Mus. 1878. 552. — podlé čeho. Aby podlé toho páni r-li. Půh. I. 205., 207. (r. 1407.). Podlé pravdy písma r. Chč. 300. — oč. Kterak je o to podlé práva r. máme. NB. Tč. K súdu stávati má, dokudž o to rozsouzen nebude. Vš. 4. — (koho) v čem. Protož rozsuď mú zlosť v tom a každého ďábla. Hus III. 245. (Přisahati) v sudě, t. j. aby r-dil v roz- umu, aby nepřisahal i pravdy, jediné pro připuzenie atd. Hus I. 99. — co mezi kým, mezi čím. R. mezi stranami. V. Mezi zlým a dobrým r. nemohla (jedno od dru- hého rozeznati). Br. Ta věc byla mezi nimi rozsouzena. Půh. I. 205. — o čem. Co máme o snech r.? Reš. Soudný ústav ten (areopag) o vraždách atd. rozsuzoval. Sš. Sk. 205. (Hý.). — koho čím: spravedlivým soudem. Lib. S. R. koho soudem. Pulk. — co skrze koho: skrze vyšší. Št. Kn. š. 118.